Od westernu do zatáčky v Holešovičkách. Jak nepřesné jsou filmy o útoku na Heydricha?
Uplynulo 80 let ode dne, co v kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici zemřeli parašutisté, kteří zaútočili na Reinherda Heydricha. Události z roku 1942 byly ve filmu zachyceny devětkrát. Největší stopu zanechal film Jiřího Sequense Atentát z roku 1964, je přesvědčená filmová publicistka Jana Podskalská. Historických reálií se film vcelku drží, i když některé jeho nepřesnosti opakují další filmaři, dodává historik Michal Burian.
Rok po smrti zastupujícího říšského protektora Heydricha vznikly dva filmy, které ukazovaly jeho vládu i smrt. První natočil německý režisér Fritz Lang, a to podle scénáře Bertolda Brechta. Ve snímku I katové umírají není vidět přímo útok na Heydricha a příběh se točí kolem odbojáře doktora Svobody.
Připomínáme si 80 let od Operace Anthropoid, s jakou vervou a historickou přesností se vrhli na zaznamenání událostí z roku 1942 filmaři?
„Tím útokem se začíná, pracuje se s dobovými tisky. A teprve potom se začíná odvíjet hlavní příběh jediného pachatele, který se snaží uniknout,“ popisuje publicistka Podskalská v pořadu Akcent Českého rozhlasu Vltava.
Brechtova předloha, podle které film vznikl, byla poděkováním Československu za poskytnutí azylu, když utíkal před nacistickým režimem.
Historik: Děti zavražděných odbojářů sice cítí hrdost, ale často jim nezůstalo nic, ani majetek, ani uznání
Číst článek
„Z pohledu historiků film působí spíše jako komedie,“ všímá si Michal Burian z Vojenského historického ústavu a pokračuje:
„Ale v pohledu reality druhé světové války sehrál tento snímek obrovskou roli. Protože upozornil americké publikum na to, že tady existuje bývalé Československo, protektorát, a že tady probíhá aktivní domácí odboj. Z pohledu naší vlády v Londýně to mělo obrovsky pozitivní dopad.“
Bizarní a komiksové
Ve stejném roce vznikl také film Hitler's Madman. Útočníky na Heydricha tam představují lidický odbojář Vávra spolu se svojí snoubenkou a jejím otcem a snímek občas připomíná western.
Karel Čurda jako synonymum zrady. V červnu 1942 na gestapu udal své spolubojovníky
Číst článek
„Průběh atentátu je sice absolutně mimo realitu, ale film realisticky pracuje s nacistickou odvetou, vyvražděním Lidic. To mělo obrovský dopad na publikum a bylo to důležitější než to, jestli byl útok ztvárněn realisticky, to je spíš komiksová zkratka zla,“ hodnotí historik.
Snímek obsahuje podle Podskalské bizarní scény. „Začíná to tím, že auto s Heydrichem vletí do náboženského procesí na vesnici, všechny rozpráší, zabije faráře a jeho šatem si Heydrich utře boty.“
První natáčení v zatáčce
V roce 1946 natočil František Čáp snímek Muži bez křídel, ve kterém si všímá odbojářů. Vůbec poprvé se scéna útoku na Heydricha natáčela přímo v zatáčce v Holešovičkách, kde k tomu došlo.
„Je to první český film a navíc poprvé přímo z opravdového místa útoku. Dá se říct, že tento film je pravzorem,“ tvrdí Burian.
Etalon Jiřího Sequense
Další film vznikl až po dvaceti letech. Jiří Sequens natočil v roce 1964 Atentát, Ladislav Mrkvička v něm ztvárnil Jozefa Gabčíka, Rudolf Jelínek Jana Kubiše a Josef Vinklář Karla Čurdu.
„Síla filmu je v jeho skvěle vystižené atmosféře přes kameru a hudbu, obrazy a herecké výkony. Je to natočeno věcným, až polodokumentárním způsobem. Nehraje se tolik na emoce,“ vyzdvihuje filmová publicistka. „Je to asi jeden z nejlepších filmů o operaci Anthropoid vůbec.“
Atentát mýtů zbavený. Za mnoho nepravd může Sequensův film i komunistická propaganda
Číst článek
Historik Burian si cení zejména toho, že film se drží reálií: „Má i celou řadu minusů, které pak přebírají všechny další filmy. Atentát se stal etalonem, všichni další režiséři, ať chtějí, nebo nechtějí, si ho vzali jako vzor.“
Jiří Sequens podle něj vytěžil z historie maximum dramatických, dynamických scén.
„Největší problém ale je, že vycházel ze vzpomínek Ladislava Vaňka. Ten se sice podílel na přípravách atentátu a přežil válku, byl významných sokolským odbojářem. Ale po svém zatčení v roce 1942 svoje zásluhy zničil tím, že začal spolupracovat s gestapem a poté i se Státní bezpečností. Sám sebe situoval do role jednoho z hybatelů dějin,“ upozorňuje Burian.
Sequensův film obsahuje například scénu, ve které parašutista Josef Valčík je jako třetí útočník v zatáčce a zrcátkem komunikuje s ostatními. „Tuhle scénu si žádný další režisér nenechal uniknout. My ale víme, že je to na 99 procent nesmysl,“ dodává historik.
Sedlák z Vysočiny se setkal s parašutistou Kubišem dva dny před jeho smrtí. Řekli si jen jednu větu
Číst článek
Filmová publicistka upozorňuje i na scénu, v níž jeden z parašutistů skáče před Heydrichovo auto. Také tu přebírají další filmaři. „Víme, že Gabčík a Kubiš se nacházeli na chodníku.“
Filmy ze 70. let
V roce 1974 natočil Otakar Vávra Sokolovo, první barevný film o odboji a Heydrichovi. Podobu útoku převzal od Sequense. „Je to film poplatný své době. Poprvé ale Vávra použil motiv Heydrichova pláště, který se vznese do vzduchu a pomalu se snáší na chodník,“ říká historik Burian.
O rok později vznikla Operace Daybreak od Lewise Gilberta, autora tří filmů o Jamesi Bondovi. Americký film se natáčel v Československu, ale ne přímo v zatáčce v Holešovičkách, protože tam už se stavěla Prosecká radiála. A parašutista Valčík tentokrát nedává ve filmu signál zrcátkem, ale odhozením cigarety.
„Je to také poprvé, co ve filmu Jan Kubiš háže bombu správným způsobem, ne horem, ale spodním obloukem,“ upozorňuje historik Burian. V té době už měli filmaři k dispozici dobře popsaná historická fakta, doplňuje Podskalská.
A před několika lety se objevily krátce po sobě dva snímky, Anthropoid a Smrtihlav, který se zabývá i příběhem samotného Heydricha.
