Suchý: Písni Oči má sněhem zaváté jsme nevěřili. Neznámý chlapec byl najednou nejlepší v republice
Píseň Oči má sněhem zaváté semaforské dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr přinesl Karlu Gottovi i prvního Zlatého slavíka. A právě Suchý zavzpomínal ve vysílání Radiožurnálu na okamžik, kdy poprvé zaznamenal, že se na zdejších pódiích objevil zajímavý, mimořádný pěvecký talent.
„Karel Gott přišel v době, kdy se rozpadl první soubor Semaforu. Odešel od nás Karel Štědrý, Waldemar Matuška, Eva Pilarová nebo Pavlína Filipovská,“ vzpomíná Jiří Suchý.
„S Jiřím Šlitrem jsme napsali hru Jonáš a tingltangl, která se neskutečně chytila. Ale říkali jsme si, co dál. Nemůžeme celý zbytek života hrát jenom my dva. A tak jsme začali sestavovat nový soubor. A do toho přišla zpráva, že ve Vltavě zpívá jistý Karel Gott,“ doplňuje.
Na Karla Gotta podle něj poprvé upozornil Karel Mareš, který pro ně pracoval jako skladatel a režisér. „Upozornil nás, že v kavárně Vltava vystupuje mladík s pozoruhodným hlasem. Říkal, že je to amatér, ale stojí za poslech. Tak jsme se tam s Jiřím Šlitrem vydali,“ vzpomíná Jiří Suchý.
Pokud si to rodina bude přát, bude mít Karel Gott státní pohřeb, rozhodla vláda
Číst článek
A při poslechu Karla Gotta podle něj úplně jsme žasli. „Najednou jsme slyšeli hlas, který u nás nebyl v populární muzice vůbec běžný. Nejen hlas, ale i osobnost. Karel Gott tehdy dělal hlavně jazz. To nám bylo blízké, tak jsme mu nabídli angažmá a on k nám šel,“ vypráví.
„Ovšem pak se ukázalo, že ho přitahuje kantiléna. Písně, kde může s hlasem romanticky pracovat. Nabídli jsme mu proto píseň Oči sněhem zaváté, pro kterou jsme neměli interpreta, a tak jsme jí ani moc nevěřili,“ přibližuje.
„Ujal se jí a byla to pro nás i pro něj trefa, protože najednou z jednoho z posledních míst Zlatého slavíka vyletěl na první, což bylo úplně neslýchané. Neznámý chlapec byl první a nejlepší v celé republice, to bylo ohromné,“ doplňuje Suchý.
A Gott podle něj neměl některé písničky rád. „Některé písničky jsme mu přidělili a některé z toho neměl rád. Vždy jsem oceňoval to, že nám to nikdy neřekl. Třeba písně Zdvořilý Woody nebo Sáně, že to nenáviděl, mi řekl, až jednou po létech, kdy jsme spolu seděli v televizní šatně. Svěřil se, že některé věci u nás zpíval se zaťatými zuby,“ vzpomíná.
C'est la vie, Lady Carneval, Trezor. Připomeňte si hity, jimiž si Karel Gott získal posluchače nejen v Česku
Číst článek
„Byl ale takový profesionál, že dokud byl v angažmá, tak splnil vše, co na něj bylo kladeno. A to jsem ocenil,“ dodává.
„Co bylo úžasné, zažil jsem za 60 let Semaforu celou řadu hvězd. Někteří k nám už jako hvězdy přišli, někteří jimi nebyli, ale jako hvězdy odcházeli. A postihlo je něco, čemu Jaroslav Hašek říkal zblbnutí náhlým štěstím. To Karla Gotta minulo,“ popisuje Suchý.
„Nebyl nafoukaný, ve společnosti se vždy choval přiměřeně, nenápadně. Obdivoval jsem ho, měl určitý cíl, jeho vzorem byl anglický gentleman, jak jednou řekl. A on ten cíl naplňoval, šel za ním a neslevil. Neslevil v ničem, byl maximalista. Celý život se učil zpívat, zdokonaloval se,“ přibližuje.
A jaký byl odchod Karla Gotta ze Semaforu? „Byla to trochu složitá okolnost, protože zapracovalo Státní divadelní studio. Měl ve východním Německu nějaký incident a dostali jsme pokyn, že se máme rozejít. On to ještě podpořil, protože Jiří Šlitr s ním počítal do opery Dobře placená procházka, ale on nepřišel na tu první nejdůležitější schůzi. Šlitr z toho byl zklamaný a naštvaný. Do toho přišel ten pokyn, že s ním máme rozvázat pracovní smlouvu. Pokyn přišel od toho Státního divadelního studia, které s ním smlouvu uzavíralo, tak my jsme neměli na vybranou,“ vypráví.
„Čím více jsme se ale od tohoto rozchodu vzdalovali, jak léta plynula, tak tím více nám to bylo oběma jedno. On na tom neprodělal, ani my jsme neprodělali, protože už jsme zase hledali jiné osobnosti. Nebylo to tragické, ani jsme to tragicky nebrali,“ vzpomíná Suchý.
OBRAZEM: Procházka po Montrealu i Zlatý slavík. Podívejte se na fotografie ze života Karla Gotta
Číst článek
I po odchodu ze Semaforu pak Gotta velice uznával: „Vystupoval přiměřeně, byl gentlemanem naší pop music, nestoupla mu sláva do hlavy. To byly samé pozitivní věci.“
A jak chápal Gottův vztah s komunistickým režimem? „Trochu jsem ho chápal. Jeho největší hřivna byla jeho hlas a to, jak dovedl zpívat. A v okamžiku, kdy by to nemohl provozovat, tak by trochu přišel o smysl života,“ říká smířlivě Suchý.
„Měl jsem pochopení. Tou dobou to dělal kde kdo, aby nepřitahoval nenávist režimu,“ dodává.
„Karel Gott je osobnost, která se bude těžce nahrazovat. Neznám nikoho, kdo by měl takové charisma, takový hlas, takové vystupovaní. To vše, co on dokázal. Není tady nikdo, kdo v tomto jeho žánru nahradil, nevidím už následníka,“ uzavírá Jiří Suchý.
