Vyrábí dudy a potřebuje k tomu kravské rohy. ‚Fungují jako reproduktory, krávy je dnes ale nemají,‘ říká

V Strakonicích dudy hučí – verš ze staré lidové písničky stále platí. V jihočeském městě hraje desítka dudáckých kapel. Jednu z nich, Mladou dudáckou muziku, vede učitel Základní školy Poděbradova Patrik Ředina. Založil ji už ve svých čtrnácti a hraje v ní na basu. Hru na kontrabas i dudy vyučuje v místní základní umělecké škole. Vedle toho dudy sám vyrábí a opravuje. Jak na to, popisuje pro českobudějovický rozhlas.

Strakonice Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dudák a výrobce dud Patrik Ředina

Dudák a výrobce dud Patrik Ředina | Foto: Václav Pancer | Zdroj: ČTK

K výrobě tradičního hudebního nástroje potřebuje Patrik Ředina ovládat hned několik řemesel. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s výrobcem dud Patrikem Ředinou

„Od ševcoviny přes truhlařinu. Obojí využívám při vytváření dmýchacího měchu, kdy se musí dřevěné desky potáhnout kůží a zaklepat hřebíčky. Jako když švec šije boty,“ jmenuje pro začátek a pokračuje výčtem dalších dovedností:

„Většina práce je soustružnická. Dále je to práce s mosazným plechem, s kravskými rohy, šití měchů z kožešiny. Říká se, že dudař musí ovládat devatero řemesel.“

Hlavní podstatou dud jsou ale strojky. A právě u nich Patrik Ředina kdysi začal.

Pravlastí dud není Skotsko. Do celé Evropy se rozšířily z východního Středomoří

Číst článek

„Podobně jako mají strojky fagot nebo hoboj, v jejich případě dvojplátkové, tak i české dudy jsou osazeny strojkem, jednoplátkovým. Je to mosazná trubička s dřevěným plátkem, duše nástroje, bez ní by nehrál. Plátek se po nárazu vzduchu rozechvěje a právě to vydává tón,“ popisuje v pořadu Dopolední host českobudějovického rozhlasu.

Do výroby a ladění strojků se podle svých slov pustil proto, že dudáci si s tím většinou nedovedou poradit.

„Když jsem po několika letech zjistil, že už to docela ovládám, tak mi jeden dudák řekl: Tak už umíš to, co je na dudách nejtěžší, to už je můžeš vyrábět celé. Já jsem se tomu jen pousmál, protože jsem nikdy zručností moc neoplýval, ale jelikož děda si pořídil na chalupu soustruh, tak jsem se k němu postavil a postupně jsem se to naučil,“ vypráví.

Ladění strojku dud je velice odborná činnost. „Když si představíte ten slabý plátek dřeva, tak každý tón, který potom lze na dudách zahrát, se musí na tom plátku vybrousit, vyškrabat. Princip je takový, že čím víc materiál ubírám, ztenčuji plátek, tím se chvěje menší objem hmoty a tón je vyšší. A naopak,“ vysvětluje Patrik Ředina.

České dudy se obvykle ladí do tóniny Es dur.

„Strojek je naladěný na jeden tón, a potom čím víc dírek na píšťale svými prsty zavíráte, tím víc se prodlužuje sloupec vzduchu, který se chvěje, a tím se mění tón směrem k hlubšímu,“ doplňuje dudák.

Starý dudák, Adolf Kopecký, 90. léta 19. století | Foto: Západočeské muzeum v Plzni - Národopisné muzeum Plzeňska

Krávy bez rohů

K výrobě nástroje potřebuje také kravské rohy. „To je dnes docela problém, protože se velice špatně shánějí. Když se podíváte na louku, kde se pasou krávy, zjistíte, že dnešní plemena velice často už rohy nemají,“ předesílá Patrik Ředina.

Rohy se používají jako takzvaný roztrub. „Pod melodickou i basovou píšťalou je mosazné kolínko, na kterém je nasazený kravský roh. Když si představíte starý gramofon s troubou, tak na podobném principu fungují dudy s rohem. Roh zvuk zesiluje a mění i jeho barvu. Kravský roh je tedy jakýsi reproduktor dud, dalo by se to tak říct,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

Eva Kadlčáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme