Nová scéna nebo Federální shromáždění. Pragerovy stavby mnozí odsuzují, podle architektů jde o klenoty
Jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, Karel Prager, by ve čtvrtek oslavil 100 let. Stavby autora Nové scény Národního divadla nebo Federálního shromáždění dělí Čechy na dva tábory dodnes – jeden je obdivuje, druhý nesnáší.
Architekt Oleg Haman se do Pragerova ateliéru dostal na konci 80. let. Vzpomíná, že Prager se soustředil i na nejmenší detaily.
„Paní architektka Šrámková říká: Kdyby pan architekt Prager byl třeba ministrem průmyslu, tak jsme dál než Japonsko, protože jeho tah na branku a jeho zájem o řešení průmyslových věcí byl obrovský,“ popisuje.
„Ve čtyři ráno vyjel autem, aby byl někde ve sklárnách, a tam se bavil s lidmi, co to dělají, aby pochopil některé technologické triky a případně byl schopen tam nechat svoje prostředky, aby mu udělali ze skla odlitky. Takže on se vždycky snažil pochopit to řemeslo,“ dodává.
OBRAZEM: Vyhořelé křídlo Průmyslového paláce už má ,páteř.‘ Obnova vyjde na 2,6 miliardy korun
Číst článek
To Prager zužitkoval i u své asi nejznámější stavby, budovy Federálního shromáždění v Praze.
„Bude ponechána budova staré burzy, kde je zasedací sál Národního shromáždění, a bude doplněna o novostavbu, nástavbu, která bude nad objektem burzy,“ odpovídal Prager v roce 1967 redaktorovi Československé televize ohledně stavby.
Projekt navrhoval v tehdejší uvolněné společenské atmosféře, výstavba vyšla přesně do období Pražského jara. Obří kovové konstrukce se zvedaly doslova na pozadí demonstrací na Václavském náměstí.
„Ta architektura není a priori líbivá. Nad původní burzou z 30. let je železná ocelová konstrukce. To působí ne úplně přívětivě, proto je to pro laiky rozporuplné,“ říká historička architektury Martina Koukalová.
„Pro něj byla vždycky strašně důležitá konstrukce. Často je tam ta konstrukce vidět, nejvíce na Federálním shromáždění, kde jde o nosníky nad původní budovou burzy,“ vysvětluje.
Krystal na Národní třídě
Znovu se Prager připomněl až na začátku 80. let, a to budovou Nové scény Národního divadla. Tehdy převzal už rozestavěný projekt. Budovu musel oproti původnímu plánu upravit, a mimo to ji dokončit ve velmi těsném termínu, ke stému výročí otevření Národního divadla.
„Fasádní plášť je řešený jako architektonicko-sochařské dílo. Celý objekt má působit jako monumentální skleněný krystal,“ znělo tehdy z Československé televize.
Jsem šťastná, že se to vrací do původního stavu, říká pravnučka architekta pražského Průmyslového paláce
Číst článek
Silná skleněná fasáda budovu izoluje od ruchu Národní třídy. Ačkoli se Nová scéna pravidelně objevuje v anketách o nejošklivější stavbu, je už dva roky památkově chráněná. Obdivovat ji do Prahy jezdí i zahraniční jména.
„Třeba když jsem se procházel po Praze s mojí profesorkou z Vídně, tak byla unesena z budovy Nové scény. Bylo to zajímavé v tom, že to tak často není vnímané lidmi, co žijí v Praze. Neuvědomují si, že chodí kolem klenotu, protože je ten klenot zaprášený, okoukaný,“ říká architekt Petr Štefek.
Po roce 1989 se Prager věnoval rekonstrukcím. Původní ráz navrátil třeba Rudolfinu nebo domu U Černé Matky Boží. V novém tisíciletí pak získal od Obce architektů čestnou cenu za celoživotní dílo.
