Chléb odhaluje špiony, říká spisovatelka Iljašenko. Stojí za knihou reportáží Chleba z válečného pole
Od cestovních deníků Tomáše Brolíka po časosběr Ondřeje Soukupa, reportáže v knize Chleba z minového pole zachycují zemi, kde se válčí, region po regionu. Editorkou knihy je spisovatelka s ukrajinskými a polskými kořeny Marie Iljašenko. „Když byl napaden Kyjev a město bylo obklopeno tanky, měla jsem hrozný pocit, že to město miluju a nejsem tam. Cítila jsem se skoro jako zrádce,“ přiznává Iljašenko v pořadu Záložka Radia Wave.
Zájem čtenářů o Ukrajinu po začátku války vzrostl, všímá si spisovatelka. „Když si nebudete vědět rady, jak si vybrat relevantní knížku, tak já mám takovou pomůcku, že se nejdřív podívám na nakladatelství nebo na editory. Viděla jsem, že knížky o Ukrajině teď píše opravdu leckdo, i třeba Václav Klaus,“ říká Iljašenko.
Poslechněte si Záložku s Marií Iljašenko, básnířkou a editorkou knihy Chleba z minového pole. Kromě jiného vám dá tipy na kvalitní čtení o ukrajinské válce
Ke čtení ale doporučuje spíše novináře Tomáše Forróa, který se jako jeden z mála dostal i na separatistickou část Ukrajiny. Jeho kniha Donbas vznikla ještě před letošním únorem.
„Pro ty, kdo mají rádi historickou literaturu, doporučuju Volodymyra Vjatrovyče Ukrajinské 20. století, Český rozhlas Plus to měl i jako audioknihu a to mě vtáhlo,“ říká spisovatelka a editorka.
Vyšly také komiksy umělce Igorta Ukrajinské a Ruské sešity. Pocity z prvních týdnů války zachytili čeští spisovatelé v souboru Českého rozhlasu Plus Střepy.
Čte se také poezie. „Po začátku války letos v únoru jsem se setkala s tím, že lidé strašně toužili slyšet ukrajinskou poezii, to pro mě bylo nové a překvapivé. Vysvětluju si to tím, že poezie je žánr, který umí být velmi emocionální, takže nám nějaký prožitek umožňuje prožít ještě víc a podává nám pomocnou ruku. Zároveň poezie umí být velmi aktuální,“ říká Iljašenko.
Paljanica a holodomor
Jako editorka stojí Iljašenko za knihou Chleba z válečného pole. Knížka z nakladatelství Slovart obsahuje postřehy českých a slovenských reportérů i texty ukrajinských novinářek, které musely uprchnout do Česka.
Bez kultury se společnost mění v divochy. Kreml potřebuje otroky, ty lze umlčet, míní režisér Manskij
Číst článek
„Například od Tomáše Brolíka nebo Adély Knapové máme texty, ve kterých popisují, jak jedou v zemi zachvácenou válkou, ale jsou tam i texty, které zachycují delší časový úsek na jednom místě,“ přibližuje Iljašenko s tím, že knihu doplňují protiválečné plakáty a ilustrace od několika ukrajinských umělců.
„Ondřej Soukup vzal své staré zážitky a udělal text, který je časosběrný, vrací se do minulosti a ukazuje, jak se vyvinuly některé postavy, jak je změnila válka.“
Název knihy Chleba z válečného pole se vztahuje k ukrajinské zkušenosti hladomoru z 30. let, který v zemi uměle vyvolal diktátor Josef Stalin.
„Chleba se stal způsobem, jak odhalit špiony. Slovo paljanica je totiž krkolomně vyslovitelné, Rus to nemůže vyslovit stejně jako Ukrajinci.“
„Když přijedeš na Ukrajinu jako host, tak tě všichni začnou hrozně krmit, dokud už nebudeš moct. Je tam silný vztah k jídlu, protože všichni zažili ten hlad,“ říká a přidává druhý důvod, proč název knihy obsahuje chléb:
„Také se chleba stal na začátku války poznávacím znamením a způsobem, jak odhalit špiony. Slovo paljanica je totiž krkolomně vyslovitelné, Ukrajinci mají ten zvuk zažitý, ale Rus to nemůže vyslovit stejně, má jiné hlásky.“
Šrapnel už není ozdoba
Dobře napsané reportáž je podle Iljašenko silný žánr. „A není jednorázový, ale přetrvává. Poláci mají velkou tradici reportáží, to už je na pomezí esejistiky a někdy to má přesah i k povídce,“ vyzdvihuje spisovatelka.
Ukrajinští básníci z Kyjeva přiznávají, že v době, kdy pro ně válka na východě země byla dlouho vzdálená, měli pocit, že o tom ani nemají právo psát.
‚Čas, aby svoje příběhy vyprávěli Rusové a Ukrajinci, přijde.‘ Jan Němec napsal povídky o válce na Ukrajině
Číst článek
„Když vypukla v únoru válka, tak mi moje kamarádka básnířka Olena Huseinova řekla, že od té doby se přestali stydět používat slova jako rakety, výbuchy, šrapnel. Najednou to nebyla jenom taková ozdoba, ale všichni zažili, co to je,“ říká Iljašenko.
„S českými autory je to podobné. Tady nelétají rakety a neznějí výbuchy, ale válka se nás všech dotkla. Ve spoustě lidí to vyvolalo strach, žal nebo jiné silné emoce. Literatura je prostor svobody, každý může psát o čemkoliv, ale také má každý spisovatel zodpovědnost a měl by si rozmyslet, co chce pustit do světa,“ věří autorka.
Sama se o ukrajinskou literaturu začal v době, kdy psala svou diplomku a zjistila, kolik zajímavých ukrajinských knížek existuje. Následně přeložila reportáže Ukrajina v měřítku 1:1 ukrajinského novináře Oleha Kryštopy a také se pustila do překládání poezie.
Také stála u zrodu speciálního číslo Ukrajinského žurnálu, který obvykle vychází pro ukrajinskou menšinu v Česku a Polsku. „Čas od času vydají i číslo pro české čtenáře. V tomto jsou jednak nové básně ukrajinských básníků, kteří reagují na válku, ale i básně českých autorů. Nechybí ani eseje a sloupky,“ dodává.
Poslechněte si Záložku s Marií Iljašenko nejen o knize Chleba z minového pole.
