Table - takové české elektro indie
Když to vezmeme od píky, tak na začátku českého návratu elektra na scénu byli Midi Lidi. Jejich mix semaforské poetiky s jednoduchými tanečními popěvky na to zpočátku nevypadal, ale po vydání jejich první desky a po pomalém prosakovaní informací o rozmachu synthy vlny v zahraničí se začaly zjevovat další kapely, které to cítily podobně. To znamená, neměly ostych před analogovým retro zvukem starých kláves a dokázaly si představit, že pop může znovu nabrat sytější kontury dvacet let starého optimismu. Tak se na scéně objevily Kazety, z Tábora přispěchali se svojí verzí Night, jsou tady Like She, Burning Boy a teď tu máme další dvojici, pro změnu z Plzně – Table.
Duo Table vzniklo zhruba před třemi lety, poté co se Roman Štětina a Dominik Gajarský potkali v místním ateliéru multimédií. Původní freak-folkové experimenty s dětskými hračkami a piánkem brzy vyměnili za počítač, sampler a elektrické pady. Jejich verze elektra je, na rozdíl od Midi Lidí nebo brněnského projektu Burning Boy, pěkně temná a připomíná spíše zvukové krajiny podobně nepřístupných There Are Powers nebo Fuck Buttons. Díky blízké spřízněnosti s uměleckým sdružením A.M.180 se jim podařilo předskakovat Islanďanu Ólafuru Arnaldsovi nebo britským Jonquil.
Ačkoli se vydání jejich debutového nosiče v kuloárech přetřásalo více než rok, jejich devítiskladbové EP We Are No Longer the Same vychází až v těchto dnech. Pánové své kompozice nakonec nesčetněkrát přemíchali a donekonečna upravovali. Proč asi? Table se rozhodli jít experimentálnější stezkou než už zmiňovaní kolegové. Rozhodli se totiž vytasit s českou obdobu M83, nebo dokonce The Horrors. Nemůžu si pomoci, ale po poslechu debutu jsem přesvědčen, že experimenty ve skladbách mají spíše milosrdně překrývat nedostatek nápadů, které dvojici jednoduše schází. Lo-fi má smysl, když i přes technické obtíže nebo překážky, které si hudebníci naschvál strčili do cesty, vyjde i ze sebebláznivějších úletů písnička, která obsahuje určitou porci nápadů a specifickou atmosféru. To druhé se kapele jakžtakž podařilo, s nápady se pytel napoprvé neroztrhl. Roman a Dominik by se mohli přiučit od kolegy dné, který na semiakustické, leč na podobně z normálu vyšinuté rovině zabodoval podstatně více.
Ale abych jen nedštil síru a oheň. Deska vychází volně ke stažení, takže obrázek o současné studiové formě Table si může udělat každý sám. Pro fanoušky, kterým sedmadvacet minut hudby bude maximálně vyhovovat, pak značka kolektivu A.M.180 Arty Maniac Discs připravila EP v CD podobě v limitované edici 200 kusů.
