Věra Chytilová si u filmu, ne nadarmo, získala pověst drsné ženy. I proto možná její filmy stále patří mezi klenoty české kinematografie. Mezi nejznámější tituly této 85leté režisérky lze zařadit například filmy Šašek a královna, Kalamita nebo Sedmikrásky.

2:00 2. února 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Věra Chytilová natočila své poslední dílo s názvem Hezké chvilky bez záruky v roce 2006. Film Sedmikrásky, kterým na sebe výrazně upozornila, vznikl o čtyřicet let dřív.

Tehdy za kamerou stál její druhý manžel Jaroslav Kučera. Narodila se jim dcera a syn. Jednoho z vnuků právě hlídala, když s ní Český rozhlas před pár lety natáčel rozhovor o vzpomínek na dětství.

„Sice jsem se narodila v Ostravě, ale naši bydleli v Kunčicích, otec tam měl nádražní restauraci,“ vypráví v rozhovoru.

Režisérka měla vždy pověst drsné ženy. Hádala se s kameramany, po střihačích házela plechovky od filmů, křičela na herce a ani pro ránu nešla daleko.

Takovou ji zná i kameraman Jaromír Šofr, který s ní spolupracoval na hraném dokumentu Pytel Blech z roku 1962 nebo na filmu Panelstory.

„S Věrou Chytilovou to byl absolventský film, samozřejmě natáčení těžší než s režiséry jinými. Věra byla vždycky schopná ignorovat takové ty kvality obrazové, které pro nás byly obvyklé. Jako klid obrazu, pohled lidským okem, toto všechno se jí podařilo odvrhnout a právě v době, kdy s tím udělala průlom do stojatých vod filmařské konfekce,“ vzpomíná Šofr.

Filmovou režii vyučuje Věra Chytilová dodnes, sama už ale točit nechce.

Michaela Vetešková, Anna Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít