Pravčická brána na Děčínsku a další podobné skalní útvary vznikly tak, že se skály samy zbavovaly zbytečné váhy. Zjistil to česko-americký tým odborníků.

17:04 21. července 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Výzkum probíhal dlouhou dobu a byl založen na mnoha experimentech.

„Jde o pískovec, který nemá tmel, což je případ mnoha pískovců v České republice a především unikátního pískovce ze Střelče v Českém ráji,“ vysvětluje jeden z členů vědeckého týmu, Michal Filippi z Geologického ústavu Akademie věd České republiky.

„Když se tento pískovec stlačí, má speciální vlastnosti a je odolný vůči erozi. To znamená, že když je stlačený, eroduje se těžce, když je nestlačený, eroduje se lehce,“ popisuje a pokračuje:

„V případě, že porušíte stlačený pískovec, který je stlačený svou vlastní vahou, svým nadložím, a porušíte ho nějakým zlomem, pískovec obteče tuto poruchu přenosu tíhy. A část pískovce, která není zatížená, se lehce eroduje vodou, větrem, zvětráváním a dalšími procesy. Je možno říci, že tvary závisí na zatížení a porušení přenosu tíhy.“

Obrazně se tak dá říci, že se pískovcové skály chovají inteligentně, když se zbavují přebytečné váhy.

„Mnohé známé tvary, jako Pravčická brána a jiné brány, skalní hřiby a sloupky, už jsou zakódované ve skále pouze tím, že je stlačená a nějak porušená tektonickými poruchami. Tím, že eroze může působit jen někde, kde skála dovolí, vytváří tvary, které už tam jsou vlastně definované,“ doplňuje Filippi.

Výzkum začal vlastně náhodou

Skalní útvary jsou běžné v každé světové oblasti, kde se nacházejí pískovce, včetně Česka, které je na pískovcové krajiny bohaté.

„Můžeme je vidět v Německu, Belgii, Francii. Nejznámější je samozřejmě národní park Arches v americkém Utahu, kde jsou pískovcové fenomény mimořádně pěkně dochované. I proto výzkum zaujal spoustu lidí ze spousty zemí,“ podotýká Filippi.

Podle něj začal tento výzkum jako řada jiných v podstatě náhodou. „Kolega Jiří Bruthans, který se tomu začal věnovat jako první při studiu hydrogeologie v lomu Střeleč, si toho všiml náhodou. Postupně se tomu začali věnovat další lidé a dospělo se k oné myšlence,“ objasňuje Filippi a dodává:

„Aplikace výzkumu teď samozřejmě nemůžeme předpovědět. Ale je možné, že směrem dále do geomechaniky nějaká aplikace bude. Je jen otázkou času, kdy se další aplikovaný výzkum na toto téma objeví.“

Václav Rokyta, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít