Desáté místo z mistrovství světa a nový český rekord. ‚Šlo to samo,‘ radovala se chodkyně Ďurdiaková

Se sportovní chůzí začala Tereza Ďurdiaková před třemi lety a vybojovala 10. místo na mistrovství světa v atletice. Dívka, která se v minulosti věnovala triatlonu, horským kolům nebo běžeckému maratonu, teď slaví životní úspěch poté, co se loňskou sezonou protrápila.

Budapešť Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tereza Ďurdiaková

Tereza Ďurdiaková | Foto: Iva Roháčková

Atletka Tereza Ďurdiaková začala v roce 2020 se sportovní chůzí kvůli olympijskému snu. Na Hry v Tokiu se probojovala a teď slaví v Budapešti ještě mnohem větší úspěch.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s českou chodkyní Terezou Ďurdiakovou poté, co skončila 10. na mistrovství světa

Český rekord na 35 kilometrů chůze pod 2 hodiny 50 a 10. místo na mistrovství světa, tak jaký to byl závod?
Byl neuvěřitelný, šlo to samo. Měla jsem štěstí na tempovou skupinku, což potřebuji, protože neumím chodit sama. Naprostá bomba, jsem strašně šťastná, protože po loňské sezoně je to splněný sen.

V tom počasí je to dost rychlý čas, tak vám asi horko moc nevadilo, ne?
Chladily jsme velmi dobře, nejlépe, jak to šlo, a nebylo co udělat lépe. Věděla jsem, že jsem připravená lépe, než mám národní rekord, ale nevěřila jsem, že to v teple dám. Ani to sama nechápu. Ta pětatřicítka je ošemetná a vím, co se může stát. Na začátku sezony jsem měla únavovou zlomeninu, která se pak nepotvrdila, ale stála jsem přes měsíc. To, že jsme se dostala na mistrovství světa, bylo vybojované na poslední chvíli, ale o to víc sil jsem měla do té dvouměsíční přípravy. Asi to bylo dobré.

Jak jste si limit nakonec vybojovala?
V Poděbradech byla šance bojovat o ostrý limit, ale to bylo bez chodeckého tréninku, jen z z cyklistického, takže na to nebylo, ale byla to jediná šance. Pak jsem to vybojovala sama na dráze, protože jsem potřebovala potvrdit český kvalifikační čas. Šla jsem si sama pětatřicítku kvůli tomu času a byl to poslední termín.

Chůzi se nevěnujete dlouho, cítíte, že technika jde nahoru?
Jednoznačně. Sapporo bylo po roce chůze, technika se zlepšuje, pocit se zlepšuje, nohy lépe drží a nepotkávají mě svalové problémy v takovém rozsahu, jako dříve.

Byla nějaká výraznější krize?
Je to překvapivé, ale asi nebyla. Občas mi vadilo cukání závodnic, že jsme se pohybovaly třeba 4:35 na kilometr a jednou 4:50 na kilometr a nebylo mi to příjemné. Mám problém se zády, tak mi v jednu chvíli začala ta noha vypínat, protože to jde z nervu a bylo to dost nepříjemné. Nedokázala jsem odhadnout, co se bude dít dál.

Jakub Marek, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme