Češka v nizozemském týmu. 'Jsem zvyklá se tam pohybovat,' říká Erbanová, tlak si nepřipouští
Česká rychlobruslařka Karolína Erbanová má před sebou dva olympijské závody. Ten první už za dva dny, kdy ji čeká kilometrová trať. V dějišti her už se aklimatizovala – i proto, že se mezi svými kamarády z Nizozemska cítí tak trochu jako doma.
„Nesnažím se dělat si to velké v hlavě, protože si myslím, že vás to může spolknout. Už takhle je to těžké, všude kruhy, samé rozhovory, že? Je důležité, aby to člověk zvládl v hlavě,“ řekla Radiožurnálu o olympijské atmosféře rychlobruslařka Karolína Erbanová.
Jak tlak olympijských her řešíte?
Snažím se věnovat každému dnu zvlášť, nekoukat moc dozadu, protože to akorát ubírá síly. Vždycky je to o tom přípravném dnu před závodem a o tom závodním. Jde o to, co ten den dá.
V téhle fázi před závodem jsou obvyklé otázky na formu. Jakou máte?
To já nikdy nevím, uvidíme až na závodech. U mě je to hodně proměnlivé, takže se může sejít, ale nemusí. Snažím se o tom nepřemýšlet, protože mi to zaměstnává hlavu špatným směrem.
Co s vámi dělá časový posun? Máte radši přechodu do plusu, nebo do minusu? Amerika, nebo Asie?
Jak kdy. Když jsem byla naposledy v Americe, bylo to dost špatné, Asie byla dobrá. Ale víc bojuji s tím, že máme závody večer. Jsme zvyklé jezdit ve dvě tři odpoledne a teď nám to dali na půl devátou. S tím bojuju víc než s celým posunem.
Jak se vám zamlouvá hala a led?
Led připravují rolbaři z Calgary, kde je jeden z nejrychlejších ledů na světě. Myslím, že už měsíce se o to starají, a je to cítit. Led je rychlý, nedá se srovnávat s Evropou, je to rychlejší a kvalitnější. Hala je pěkná, na mě trošku moc světla, ale dobré.
Máte za sebou další trénink se svým nizozemským koučem. To už je standard?
Už mi to ani nepřijde. Jsem zvyklá pohybovat se v nizozemském týmu, jsem tam čtvrtý rok a už to ani nevnímám. Na ledě hledám oranžovou, trenér je se mnou od rána do večera dva roky a celý tým taky.
Nepůsobí to nějaké komplikace, že by Češku nechtěli někam pustit s Nizozemcem?
Je to tu trochu jiné, jak se tu hodně hraje na země, tak jsem si na začátku říkala, jak to budu dělat. Ale i ostatní nizozemské týmy jsou na mě zvyklé. Sedím s nimi v jídelně, takže už si zvykli. Komunikuju s nimi holandsky, takže už to nevnímají.
