Děkuji a pivo! Dvě česká slova v dresu Jaromíra Jágra
Vidím kladenské dresy. To je šance. Beru nahrávadlo a mířím za dvěma Asiaty, na zádech mají šedesátosmičku a já doufám, že budou umět trochu anglicky, nebo třeba i česky. Anglicky ale umí jen slova, česky ta dvě napsaná v titulku.
Jdou na hokej, a tak se jich nebudu ptát, co tady dělají. Ale proč mají ksakru Jágrův dres?
Jasně, je to fenomén a hrají tady Češi, ale v Soulu? Dám do vět jejich slova. Znělo to takhle: „Jágra máme nejraději, byli jsme v Praze na mistrovství světa a koupili si pak v kladenském fanshopu jeho dres.“
Upřímně – nevím, co turistu táhne ze stověžaté Prahy v květnu do Kladna, aby si tam koupil dres, ale takhle jsem to pochopil. Třeba to tak nebylo, každopádně dres na sobě měli. A byli z Tokia.
Kladno všude
Vejdu do haly, tam je malý stánek se suvenýry. Nemůže chybět dres Patrika Martince, který trénuje místní tým. „Dobrý den,“ zdravíme se s majitelem stánku.
Okamžitě bere tablet a ukazuje mi na něm fotky českých dresů. Když vidím jmenovku Erat, říkám mu, že Martin Erat je tady, dole, šlapal teď na rotopedu.
„Ale tohle je ROMAN Erat,“ vyškolil mě prodejce sportovních rekvizit. Omluvil jsem se.
Zajímá mě, koho má z českých hokejistů nejraději. Čekám Jágra, jehož dres ale v nabídce a fotkách v tabletu chybí. To už ale prodejce začne na poloprázdný vestibul řvát jméno Radka Gardoně, hokejisty, který hrál za Kladno, ale také za milovaný tým prodávajícího Japonce. A tak znovu řve a zatíná pěst.
Furukawa Denko je ten tým, který se rozléhá v útrobách maličkého stadionu v Soulu.
Kde domov můj
Prý to není jeho práce. Dresy prodává jen o víkendu, jinak je to architekt. Na svém tabletu mi ukazuje honosné moderní hranaté domy. Inu, technologie tady na východě Asie.
Stavitel krámků s hokejovými suvenýry pak stojí při české hymně hrdě opřený o zeď stadionu. Kouká na českou vlajku, ruku si drží na srdci a... Jsem přesvědčen, že myslí na Radka Gardoně!
Předtím jsem si ho ale ještě chtěl vyfotit. Nedal jinak, než v kladenské čepici. Pak jsme se rozloučili. Mluvil najednou velmi dobře česky.
Moc vám děkuji. Mějte se hezky. Hezký den.
Také hezký den, pane Yuji.
I vy, tokijští Jágrové. Jménem vás ale oslovím asi špatně. Z toho, co jsem vyslechl, jste Takajuki Otani a Tamakči.
Díky za kladenský exkurz v Soulu!
Přihlášky na střední školy ve stylu padouch, nebo hrdina
Petr Hartman
Stane se školství a zdravotnictví Achillovou patou Fialovy koalice?
Lukáš Jelínek
Škola, základ života, platí stále. Ale musí jít o dobrou školu
Julie Hrstková
Jak slovenští politici překrucují dějiny
Kamila Pešeková