Jak s vámi kamion na Dakaru mydlí, střevní potíže mají všichni. Ale nezastavuje se, říká pilot Macík
Na tři tisíce kafí a antibiotik pro malou vesnici spotřebuje za dvoutýdenní Rallye Dakar tým pilota Martina Macíka. Ten nejčastěji dostává otázku, jak to závodníci mají s toaletou. „Po 50. kilometru čekáme, kdo z nás první pronese tu větu: hoši, mně se chce na záchod. Potom na navigátora, jak daleko ještě? Jenom 350 kilometrů, to je v pohodě,“ přibližuje druhý muž posledního ročníku slavné rallye. Jakou zátěž pro tělo závod představuje?
Kdo je ve vašem týmu nejlepší DJ?
DJ? Určitě to bude Marťas – předpokládám, že se znáte. To je vlastně náš nejlepší a jediný DJ. Od té doby, co s námi jezdí, tak s sebou táhne i aparaturu a kluci si pouštějí muziku.
Součástky spolehlivého auta nemusí být samy o sobě nejlepší. Nejdůležitější je sehrát je jako celek, míní Martin Macík
To jako přes noc, když vy máte spát a oni makají jako mechanici, tak si pouští muziku? Nahlas?
Ano. Ne úplně jako diskotéku, ale mají to puštěné nahlas. To už vás fakt jako netrápí. Reálně, představte si, že na každém rohu běží centrála a ta centrála nedělá trrrr, ta fakt jede. Do toho tady rozbruska, tam svářečka, tady někdo mlátí kladivem do něčeho, tady se přesouvají gumy. Když do toho hraje ještě trošku muziky, tak to už mám opravdu jedno. V tom bordelu prostě jdete spát.
Jak to, že usnete?
Myslím si, že jsem na tom trošku odkojený a paradoxně mě to baví.
Mně ten ruch vůbec nevadí, já rád usínám tak, že si pustím do uší podcast nebo si pustím nějaký seriál či film a prostě u toho usnu, kdy chci. Samozřejmě, můžete si vzít prášky na spaní, to s sebou taky máme. Máme s sebou i doktora a fyzioterapeuta.
Smyslem života je pro mě procestovat svět, říká Valtr. Pouště mám hrozně rád, proto jezdím Dakar, dodává
Číst článek
Vy už jste tedy vážně továrna.
Tak říkáme, že jsme, to by bylo blbý, kdybychom to říkali a nebyli jsme, takže se v tomto snažíme jet. Dneska je tam fyzioterapeut k dispozici vlastně všem posádkám. I ten doktor je potřeba. Vezměte si, že třeba tento Dakar, co jsme byli, tak spotřeba antibiotik, to bylo jak malá vesnice. Prostě jeden chytne rýmičku a už to flusá na ty další. A teď potřebujete vykonávat opravdu výkon, nejenom sportovní, ale i ti kluci, kteří makají přes noc. Říct si: já si jdu lehnout a tři dny ležet, to asi úplně nevyjde.
Co ještě obnáší příprava? To není jenom sedět za volantem a zkoušet si, jak projedete dunu nebo kolem duny?
Určitě to jsou ty zkušenosti za volantem, to je to nejdůležitější. Dokonce i když nebudu mít tu fyzičku, nebudu cvičit a nebudu mít trenéra, tak to dokážu nějak absolvovat. To, že budu zničený, to je jasný, ale dokážu to absolvovat. Pro mě je to i ta fyzička, to znamená, že se o sebe starám, ať už je to strava, spánek, ale hlavně cvičení.
Mám trenéra, který mi vlastně tvoří tréninky na měsíční, občas týdenní bázi. Probíhá nějaké měření, děláme zátěžové EKG každý rok v rámci doktorské prohlídky, tu mám teď čerstvě za sebou. Dokonce jsem teď natáčel s trenérem, protože jsem chtěl svým fanouškům na sociálních sítích ukázat, co za tím je kromě řízení – a aby právě ten můj trenér, který trénuje špičky v oboru, řekl, o čem to je.
‚Zase mě ta bába s kosou pošimrala na zádech.‘ Podmol vypráví o Dakaru, smrti a příjemném snu
Číst článek
Když jsem k němu přišel, tak mi říkal: a ty chceš jako co? Ty kroutíš volantem a co tady budeme jako cvičit? Tak jsem ho pak svezl a od té doby je můj trenér deset let.
Jako v pračce
Co po etapě nejvíc bolí? Záda?
V mém případě ramena. Je to logické, osm hodin v kuse máte ruce nahoře a řídíte, doprava doleva.
Většinou záleží, jestli někam skočíte – dáte ránu – nebo ne, což průměrně jednou za tu etapu dáte. A v ten moment záleží, co se stane. Občas vymeteme díru a dostanete právě do těch zad. Když zadní náprava někam spadne, tak vás to zatáhne za páteř, jako kdyby vám ji to chtělo vyndat, to je hrozně příjemný pocit.
A pak občas hlava, protože samozřejmě si ji někde břinknete, krční páteř nebo svaly vám to neudrží. Proto je z kamer nejoblíbenější záběr vždycky na nás, jak nám tam ty hlavičky lítají ze strany na stranu. Ale jinak je to celé tělo.
Dakar se zrychlil, je to maratonský sprint, vypráví pilot Macík. V kategorii kamionů skončil druhý
Číst článek
Když si promítneme, kolik uděláte s vaším projektem ročně besed a vezmeme si nějakou statistiku nejčastějších dotazů, troufnu si říct: jak jezdíte rychle, kolik to žere a kam chodíte na záchod?
Ta poslední je nejčastější.
Tak já ji nepoložím. Kam si chodíte odskočit?
Reálně během závodu nikam. Když kluci chtějí, abych zastavil, tak nezastavím. Samozřejmě, na záchod se nám chce, ne že ne. Většinou přibližně od 50. kilometru, kdy čekáme, kdo z nás první pronese tu větu: hoši, mně se chce na záchod. Potom na navigátora: jak daleko ještě? Jenom 350 kilometrů, to je v pohodě. Takže držíte to čůrání těch 350 kilometrů, krásný. Ono pak zapomenete – ale občas ne, občas to opravdu bolí.
Ten druhý způsob záchodu, na to si musíte dávat pozor. Proto strava, proto prášky, prostě nezastavujete, prostě musíte jet. Takže před tím, než odstartujete, záchod. Představte si, že závodíte 14 dní a 14 dní tam jíte místní věci – tam je místní velká kuchyně.
‚Je to na divákovi, kam si stoupne.‘ Podmol tragédie lituje, někteří lidé na Dakaru jsou podle něj blázni
Číst článek
Já myslel, že si vezete nějaké instantní věci.
Máme taky, ale jíst jen instantní věci čtrnáct dní při tomhle sportovním výkonu, to nechcete. My tedy jen snídáme a večeříme. Ale pak už vidíte, jak všichni mají trošku střevní problémy, to je klasika.
Představte si, zavřou vás do kamionu a ten kamion, to je jako když vás zavřou do pračky. Co to tam dělá vevnitř, když to s vámi pořád mydlí. To pak chodíte dvakrát třikrát denně, to je úplně běžná záležitost.
Co Martina Macíka nadále motivuje a které novinky se na nadcházející Rallye Dakar obává? Poslechněte si celý rozhovor vedený Janem Pokorným.
