Vuelta mi otevřela oči, ale kolo určitě neprodám, komentuje Řepa konec v profipelotonu. Práci už má
Český cyklista Vojtěch Řepa v úterý nečekaně oznámil, že končí profesionální kariéru. Rozhodnutí dvaadvacetiletého závodníka, který si v loňském roce vyzkoušel i účast na slavné Vueltě, bylo pro mnohé překvapením, ale jak v rozhovoru pro iROZHLAS.cz sám přiznává, nevyhnutelné.
Vojto, konec kariéry ve 22 letech. Co vás k tomu rozhodnutí vedlo?
Bylo to pro mě docela dost emotivní, nečekal jsem, že to zasáhne tolik lidí a že tolik lidí zajímám. To mě docela překvapilo. Těžko se mi o tom mluví, je tam hlubší kontext a mnohem více důvodů. Nebylo to nic ukvapeného, ale racionální uvážení. Rozhodl jsem se vydat jinou cestou, cestou dlouhodoběji udržitelnou.
Vojtěch Řepa
V roce 2020 ještě v dresu českého týmu Topforex Lapierre vyhrál závod Kolem Malopolska a od následující sezony působil ve stáji Kern Pharma. V červenci 2021 postihla talentovaného jezdce obrna lícního nervu, kvůli níž nemohl více než 200 dnů závodit. Do pelotonu se nicméně loni vrátil, skončil pátý na závodu Kolem Slovenska a objel celou Vueltu, na níž obsadil 77. místo.
Jsou za tím zdravotní důvody?
Poslední tečkou byly sice zdravotní problémy, ale byly limitující jen do jisté míry. Spíš jsem nechtěl, aby se rozvíjely dál. Není to ale ten hlavní a jediný důvod. Je to zkrátka souhra více věcí, které mi daly skládačku, že jsem si nebyl jistý, aby to bylo to pravé ořechové...
Loni jste zvládl dokončit španělskou Vueltu, jeden ze závodů série Grand Tour. To se přece jen tak někomu nepovede...
Vuelta mi otevřela oči, o čem profesionální cyklistika je.
V jakém slova smyslu?
V pozitivním slova smyslu a kvůli tomu jsem hned věděl, že chci v cyklistice zůstat. Měl jsem teď nejlepší výkonnostní čísla v životě. Jízda na kole mě pořád baví a chci, aby mě bavila, takže chci v cyklistice setrvat. Na grand tour vzpomínám strašně rád, byl to neskutečný záhul, mělo to i hořkosladkou příchuť, protože není jednoduché to dokončit. Posouvání vlastních limitů mě ale vždy bavilo a to jsem si tam užíval.
Jezdíte pořád na kole, plánujete si občas třeba zajet nějaký amatérský závod?
Kolo nechci prodat. S kolem chci být mnohem víc kamarád, ale s číslem na zádech už si nepotřebuji nic dokazovat. Dosáhl jsem vrcholu loni, pro některé to bude možná nepochopitelné, ale kdo mě nezná a nezná můj příběh, tak to nebude chápat. Já jsem svého vrcholu dosáhl, dojel Grand Tour, podíval jsem se, o čem vrcholová cyklistika je.
A čemu se chcete věnovat teď?
Nevím, jak to úplně prezentovat, ale už asi měsíc nejsem závodník. Tým to oznámil oficiálně až teď. Myslel jsem, že skončím ve fázi, kdy budu zajištěný nebo budu mít jiné pracovní nabídky, ale život nejde vždy podle plánu. Skončil jsem z ničeho nic, ve 22 letech, po maturitě jsem šel místo studií do Španělska. Nicméně práci v cyklistice jsem si našel, baví mě, naplňuje a dává mi smysl.
Můžete to specifikovat blíž?
Budu zkrátka na druhé straně barikády.
Jakých úspěchů si za svoji kariéru ceníte nejvíc?
Asi bronz na mistrovství Evropy do 23 let. Vuelta byla neskutečná, ale ta medaile z mistrovství Evropy byl takový můj úspěch, to jsem si vyjel v úniku sám a z toho mám největší radost. Být medailistou po tolika letech. Teď po mě nastupuje generace, která těch medailí snad bude sbírat víc. Chtěl bych najít v budoucnu způsob, jak jim třeba pomoci do zahraničí. Chci v cyklistice zůstat a pomáhat lidem z jiné stránky...
Máte nějaké konkrétní rady směrem k začínajícím cyklistům, co by chtěli prorazit?
Je asi blbý nechávat si radit od dvaadvacetiletého kluka, ale nějaké zkušenosti jsem nabral. Nejsem z cyklistické rodiny, neměl jsem velké kontakty v cyklistickém světě, začátky jsem procházel asi mnohem hůř a většinou si to vyžral dvakrát. Nevěděl jsem třeba, jak se chovat na vysokohorském soustředění, a první rok jsem to prostě pokazil. To mě ale posunulo. Hodně se bavím s Tomášem Bártou, ptá se mě, jak to chodí ve Španělsku, kde mají lidé trochu jinou náturu a cyklistika je tam jiná než třeba v Holandsku, Belgii. Nejdůležitější je závodit, závodit, závodit a co nejdříve se dostat do zahraničí, tam vede cesta. Podporuji českou cyklistiku, české týmy nejsou špatné, ale je důležité, aby v kategorii do 23 let šli kluci ven. Kdybych nešel v roce 2020 do zahraničí, tak bych pravděpodobně ještě jezdil tady. Bratrům Vackovým to taky vyšlo, když odešli ještě v žácích.
Na letošním Giru se představí dva čeští cyklisté. Hirt a Černý se pokusí Evenepoela dotáhnout k triumfu
Číst článek
Zanedlouho startuje italské Giro, na kterém se představí i čeští cyklisté Jan Hirt a Josef Černý. Co od nich očekáváte?
Hirťák je v posledních letech nejlepší vrchař v Česku. Nechci zpochybňovat kvality třeba Romana Kreuzigera, ale Honza má nejlepší predispozice na ty horské etapy. Nicméně jede tam s Remcem Evenopoelem, takže už i to je velký úspěch, protože spolu trénovali na Tenerife a tam se musel Hirťák extrémně ukázat, když si ho Remco chce na Giro vzít. Honza bude asi poslední člověk k Remcovi a domestici to mají občas i těžší. Nenechají ho asi utavit v únicích, to už spíš Pepa Černý může mít volnou ruku. Ostatně na Giru se mu to už jednou povedlo a proč by se mu to nemohlo povést znovu.
A koho tipujete na celkového vítěze Gira?
Toho Remca. On si za tím jde, bude rozhodně lídr a může vyhrát. Když jsem ho viděl loni na Vueltě, tak nepochybuji.
