Redakcemi se začala plížit normalizace. Nové vedení rozhlasu se distancovalo od vysílání v roce 1968
Po invazi vojsky Varšavské smlouvy do Československa byli představitelé země v čele s Alexandrem Dubčekem odvezeni do Moskvy. Třídenní jednání skončilo takzvaným Moskevským protokolem, který podepsali všichni členové československé delegace s výjimkou Františka Kriegla. Sověty nadiktovaný dokument znamenal popření idejí Pražského jara a otevřel cestu k normalizaci, která ovlivnila i vysílání Československého rozhlasu.
„Stále otevřenější a stupňovaný antisovětismus vedl ve vybičované atmosféře vášní a všeobecné hysterie zákonitě k vyvolání nacionalistických nálad a tím objektivně k podpoře nejtemnějších kontrarevolučních sil v zemi. Rozhlas tak přispěl k tomu, že československý lid byl dezinformován, zmaten, oklamán a podveden,“ znělo v éteru 5. listopadu 1969 prohlášení nového vedení Československého rozhlasu.
Chodbami, redakcemi i studii se začala plížit normalizace. Nové vedení se distancovalo od vysílání v roce 1968
Četl ho Vladimír Fišer – stejný hlasatel, který jako první v srpnu 1968 oznámil invazi vojsk Varšavské smlouvy.
„Když čte oznámení o invazi, tak si můžeme všimnout autentického zápalu. Toho, s jakou energičností to vlastně čte a jaký tomu dává podtext svým hlasem. A uplyne necelý rok a půl a Vladimír Fišer, tentýž hlasatel – a já si osobně myslím, že to není náhoda – čte prohlášení nového vedení Československého rozhlasu,“ srovnává dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.
„A když ty dvě nahrávky porovnáte, tak si uvědomíte, jak to druhé prohlášení, rok a půl poté, čte Vladimír Fišer, který to opravdu s mikrofonem uměl, kovovým, nezúčastněným hlasem a nejradši by v tom studiu nebyl,“ upřesňuje Černý.
‚Slyšíte střelbu.‘ Když Sověti roku 1968 obsadili rozhlas v Praze, převzala vysílání krajská studia
Číst článek
„Postoj pravicových oportunistů v Československém rozhlase, nepřátelství socialismu a skutečným zájmům lidu do srpna zastíraný nejrůznějšími slovními obraty, se projevil v koncentrované a otevřené podobě v srpnovém vysílání roku 1968,“ četl Fišer.
Za jakých okolností musel Vladimír Fišer prohlášení přečíst, není jisté. „On mi v podstatě řekl, že si to nepamatuje. Ale lze si představit vzhledem k tomu, že Vladimír Fišer po tom v rozhlase zůstal i za normalizace, že přišli, dali mu ten text a řekli: ‚Vladimíre, buď tohle, anebo zítra nechoď do služby.‘ A on tu profesi fakt miloval. Což ho sice neomlouvá, ale vysvětluje to jeho rozhodnutí,“ přibližuje dramaturg.
Kormidlo se otočilo
Když se v dubnu 1969 stal generálním tajemníkem komunistické strany Gustáv Husák, ideové kormidlo se definitivně otočilo. Do rozhlasu nastoupili na vedoucí pozice lidé, kteří byli proti Pražskému jaru. Chodbami, redakcemi i studii se začala plížit normalizace. I tady během prověrek museli zaměstnanci odpovídat na otázku, zda souhlasí s intervencí vojsk Varšavské smlouvy.
‚Všichni funkcionáři na to kašlali.‘ Invazi v srpnu 1968 předcházela čím dál častější kritika v médiích
Číst článek
„A Vladimír Fišer, jak vím ze vzpomínek pamětníků, dokonce šel tak daleko, že na nějakém velkém shromáždění ve studiu číslo 1 mezi rozhlasáky si posypal tak říkajíc hlavu popelem a vlastně řekl, že to byla chyba, že toho 21. srpna před druhou ráno přečetl prohlášení tehdejšího vedení komunistické strany. A tak v rozhlase zůstal, ale ta cena za to byla... jedna kolegyně mluvila až o fyzické nevolnosti, kterou při tom cítila,“ doplňuje Černý.
„Na základě dnešních znalostí a v souvislosti s odvoláním řady stranických a státních dokumentů z roku 1968 se nové vedení jak svou každodenní prací, tak i tímto prohlášením, co nejrozhodněji distancuje od vysílání rozhlasu v roce 1968 i později,“ ukončil listopadové prohlášení Vladimír Fišer.
