Přistávat bez motoru není nic pěkného, popsal Emil Boček. Držitel Řádu Bílého lva zemřel ve sto letech
Emil Boček byl jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů u RAF za druhé světové války. V roce 1939, ani ne ve svých 17 letech, odešel Emil Boček z Československa, aby mohl v zahraničí bojovat proti nacistickému Německu. Stoletý veterán a držitel Řádu Bílého lva zemřel v březnu roku 2023.
„Utíkali jsme s kamarádem, protože jeho otec byl v 18 letech už ruský legionář, tak nám řekl, že teďka záleží na nás,“ vzpomínal před lety Emil Boček pro projekt Paměť národa na odchod z okupovaného Československa.
Stoletý veterán a držitel Řádu Bílého lva Emil Boček zemřel v březnu roku 2023.
Z domova odešel tajně na konci roku 1939. Takzvanou Balkánskou cestou se po porážce Polska dostávali Čechoslováci do francouzského města Agde, kde se od podzimu 1939 formovaly československé zahraniční jednotky.
„My jsme dostali krátkodobý výcvik a jelo se na frontu. A hned Němci udělali útok. My jsme de facto přijeli na frontu a denně jsme ustupovali takových 50 nebo 60 kilometrů,“ popisoval Boček.
Po kapitulaci Francie v červnu 1940 se Emil Boček dostal do Velké Británie.
„V srpnu 1940 proběhl první velký nábor v pěších jednotkách pro letectvo. V této chvíli mělo letectvo poměrně velký přebytek personálu, chyběly pozemní profese,“ vysvětluje historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu.
„Když Emil Boček přišel k letectvu, nejprve působil jako mechanik a teprve v roce 1942, když se poněkolikáté hlásil dobrovolně k pilotnímu výcviku, do něj byl zařazen,“ dodává
„Měl štěstí, že se k operačnímu létání dostal až v posledním roce války, na podzim roku 1944, kdy už byla obrovská letecká převaha Spojenců, takže nebylo takové nebezpečí narazit na nepřítele,“ říká Plachý.
Technické závady
Na konci války způsobovalo velké ztráty na straně Spojenců především protiletadlové dělostřelectvo a také technické závady. Ty se nevyhnuly ani Emilu Bočkovi, ještě ve výcviku mu krátce po startu vysadil motor.
‚To byla moje touha létat.‘ V Brně se lidé naposledy loučí s válečným veteránem Emilem Bočkem
Číst článek
„Přistávat bez motoru není nic pěkného. Tak jsem to trochu potáhl, načež jsem chytl za stromy, takže jsem tam nechal kus křídla a padl jsem mezi krávy, které tam ležely,“ vyprávěl Boček v Paměti národa.
Krátce po nehodě šel vše nahlásit anglickému veliteli: „Vytáhl tabatěrku a nabídl mi cigaretu. Tak jsme si povykládali, jak to bylo. Říkal, že to nevadí, mašin máme dost, pilotů málo. Tak je to v pořádku.“
Když skončila druhá světová válka, odešel do civilu a otevřel si dílnu na opravu motocyklů. Po převratu v únoru 1948 komunisté provozovnu znárodnili. Měl ale štěstí, že neskončil v některém z pracovních táborů na Jáchymovsku tak jako řada jiných západních letců.
‚Vystřílel jsem 1200 ran.‘ Přesně před 83 lety se do bojů o Británii poprvé zapojili i českoslovenští letci
Číst článek
„Perzekuce příslušníků letectva se v prvé řadě týkala těch, kteří zůstali v armádě nebo v nějaké státní službě – u policie, v diplomacii, ve státních úřadech. Tito mladí muži, kteří se vrátili ke svým původním profesím, měli větší naději, že se jim perzekuce vyhne. A to byl právě případ Emila Bočka,“ přiblížil historik Plachý.
V roce 2019 byl Emil Boček povýšen na armádního generála a převzal nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.
„Já jsem člověk, který se od malička učil dělat přesný věcí. A já bych chtěl, aby lidé prostě dodržovali tu přesnost taky ve všem,“ řekl Emil Boček, který zemřel letos v březnu ve věku 100 let.
