Dlouhé dny na lešení. O dobrých a špatných rekonstrukcích hradů s architektem Václavem Girsou
Hrady a zámky jsou oblíbené kulisy českých prázdnin. Za socialismu se často rekonstruovaly tak, že se do nich „nalilo hodně betonu“. Dnes jdou do obnovy hradů a zámků miliony z Evropské unie, i to ale může být paradoxně problém.
Švihov, Bezděz, Lipnice, Grabštejn, Frýdlant, Český Krumlov. Architekt Václav Girsa projektoval jejich rekonstrukce a strávil tam spoustu dní na lešení, například Bezděz se rekonstruoval třicet let.
„Jde to nesmírně pomalu,“ říká Girsa pro Radio Wave a popisuje, jak se zachraňují středověké omítky nebo ladí barva fasády.
Václav Girsa si pamatuje výstavbu Žižkovského vysílače nebo bourání historických měst. Poslechněte si celý rozhovor o jeho vzpomínkách i názorech na rekonstrukce památek
Ne všude se ale postupovalo citlivě. Za socialismu se často provádělo takzvané statické zajištění. „To se dělalo tak, že se do těch objektů nalilo hodně betonu a v podstatě se poničily,“ vysvětluje.
Dnes jdou do obnovy hradů a zámků miliony z Evropské unie, i to ale může být paradoxně problém. Podle Girsy to vede k příliš velkým zásahům.
„Začíná se mluvit o tom, že velké investice jsou riziko pro kulturní hodnotu památek,“ upozorňuje odborník.
Jako příklad dává obnovu na hradě Helfštýně. To je ovšem uznávaná rekonstrukce, která získala Českou cenu za architekturu.
Girsa také mluvil o své vzpomínkové knize Postižen pamětí. „Jsem ve věku, kdy by stálo za to zaznamenat věci, které si mladá generace nepamatuje,“ podotýká architekt.
Co všechno by chtěl Girsa mladším lidem říct? A jaká je jeho nejstarší vzpomínka? Poslechněte si Bourání, pořad Radia Wave.
