Pátrání po Dášeňce. Památník vyzývá k hledání stop Čapkovy fenky foxteriéra a jejích potomků
Trhač a ničitel jménem Dášeňka. Drsnosrstý foxteriér byl součástí domácnosti Karla Čapka od roku 1932. O rok později svou fenku spisovatel zvěčnil v dětské knize Dášeňka čili Život štěněte. Její divoká povaha způsobila, že ji spisovatel musel poslat k jiným páníčkům. Kam mohla doputovat?
Z poeziomatu v zahradě Památníku Karla Čapka na Strži zní štěkot drsnosrstého foxteriéra Dášeňky. Stačí zatočit klikou.
Podle memoárů měla od Čapka putovat k Vančurům, pak zase zpátky, vysvětluje ředitel Památníku Karla Čapka
„Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo…“ S hlasem Karla Högera má Čapkovo nejslavnější dílo pro děti pravděpodobně spojené většina z nás.
„Úplně nejstarší vydání je z roku 1933. Kromě krásných fotografií a vlastnoručních kreseb Karla Čapka zaujme obálka, která se pak uplatňovala i na novějších vydáních. Jejím autorem byl Karel Teige,“ říká o Dášeňce ředitel Čapkova památníku na Strži u Dobříše Zdeněk Vacek.
Prokousla i střechu
Proč se vlastně Čapek Dášeňky zbavil? „Právě proto, že byla tak živá, dokonce v samotné knížce sepsal všechny položky, co roztrhala, nasčítal to na 2999 korun, což tenkrát tedy bylo opravdu dost peněz,“ vysvětluje Vacek.
Ze spisovatelovy domácnosti Dášenka zmizela už v roce 1933. Podle některých memoárů ji měl nejdřív dostat spisovatel Vladislav Vančura.
„Vydržel to s ní prý jen čtrnáct dní. ‚A když rozkousala všechno, nač přišla, nakonec prokousla i střechu domu, na kterou ji za trest vysadil,‘ cituji vzpomínky Čapkova švagra Karla Scheinpfluga. Potom ji měl Vančura přivézt zpátky na Vinohrady ‚a Dášeňka se zářícím úsměvem se ujala svých starých pozic v Čapkově domě. Nakonec ji ale přece jen dali pryč, někomu, kdo si s ní poradil,‘“ uzavírá Scheinpflugovy vzpomínky Zdeněk Vacek.
V památníku teď proto vyhlásili prázdninovou výzvu. Lidé mohou pomoci s pátráním po dalších osudech slavné fenky a jejích případných potomků.
