Lex Schwarzenberg je černou skvrnou našeho práva. Šlo o pošlapání principů, míní historik Hazdra
„Nic než právo“ je rodové heslo rodiny Schwarzenbergů. Je ironií, že se stali terčem účelově přijatého takzvaného demokratického zákona. Jediným cílem bylo připravit je o majetek. Před několika lety se o něm vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimko: „Lex Schwarzenberg je takový zombie. Živý a mrtvý současně. Vytvořil nějaké majetkoprávní poměry, které dodnes přetrvávají a jsou, minimálně pro původní vlastníky, nespravedlivé.“
Obnova Československé republiky byla klíčovou snahou nejen v období 2. světové války, ale i později. Obnova už ale nesměřovala k demokratickému státu. Takzvaná třetí republika (1945–1948) byla charakteristická vládou Národní fronty, ve které byly sdruženy čtyři politické strany, přičemž tři z nich byly socialistické včele s „komunisty“.
Dobová atmosféra byla vedena směrem k socializaci. Josef Janouš, komunistický poslanec tehdy třeba řekl:
„Slezsko mělo svého vykořisťovatele a netvora Gera, kterého objevil v celé jeho hrůzné nahotě náš slavný básník Petr Bezruč. Jižní Čechy měly Schwarzenbergy, kteří jako polyp, jako chobotnice natahovali svá chapadla do všech okresů jižních Čech.“
„Obepínali a vykořisťovali všechny obory lidského podnikání. Lomy, vápenky, pískovny, lihovary, hostince, prostě všechny obory, kde se uplatňovala lidská práce. Do všech zasahovala chapadla těchto velmožů,“ pokračoval.
Lex Schwarzenberg
Cesta, jak připravit Schwarzenbergy o majetek, zahrnovala několik variant, které měly vést ke znárodnění. Pak se ukázalo, že to tak jednoduché nebude.
Jednou z možností bylo využít takzvané retribuční cesty, které obsahovaly Benešovy dekrety. Jenže Schwarzenbergové nebyli spolupracovníky či podporovatelé nacistů, naopak působili v protinacistickém odboji.
Zemřel Karel Schwarzenberg, bývalému ministru zahraničí a předsedovi TOP 09 bylo 85 let
Číst článek
Navíc měli dvojí občanství a dobré mezinárodní vztahy, takže někdy byli veřejnou správou považováni za cizince, jindy za československé občany. Jedinou možností tak byl zákon, který se týkal jediné rodiny a dostal název Lex Schwarzenberg.
Projednával se na 65. schůzi Ústavodárného Národního shromáždění dne 10. července 1947. Byl to jednokomorový zákonodárný sbor ČSR existující od června 1946 do 30. května 1948. Vznikl na základě posledních demokratických voleb a jeho hlavním cílem bylo přijetí nové československé Ústavy.
Nikdo z tehdejších poslanců se ale veřejně ani nepozastavil nad tím, že Lex Schwarzenberg je krádež. Podle stenozáznamů k tématu vystoupili komunističtí poslanci i představitelé národních socialistů, sociálních demokratů i lidovců. Jednou z poslankyň byla také Milada Horáková, i ona přijetí zákona podporovala.
Černá skvrna práva
„Zákon vyvlastňoval veškerý majetek Adolfa Schwarzenberga. Nikdy se neřešila ani nějaká jeho náhrada. Ve Sbírce zákonů vyšel 13. srpna 1947,“ popisuje historik Zdeněk Hazdra, někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.
Díky výzvě na sociálních sítích se na třeboňský zámek po víc než půl století vrátil vzácný příborník
Číst článek
„Z mého pohledu je to absurdita a troufám si říct, že je to černá skvrna v našem právu. Bylo by jistě zajímavé, kdyby se tento zákon dostal k dnešnímu Ústavnímu soudu, což je záležitost rozhodnutí politické reprezentace, jak se politici i společnost dokáží postavit ke křivdám minulosti,“ uvedl.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli nebylo přijetí zákona selháním demokratických politiků, Zdeněk Hazdra odpovídá: „Bylo to selhání demokratických politiků. Jednalo se o bezprecedentní pošlapání právních principů. Byl to zákon namířený proti jednotlivci, právo má být obecné.“
Poslechněte si celý pořad Ivany Chmel Dečevové, audio je nahoře v článku.
