Göring, von Ribbentrop i Jodl. Před 75 lety dostalo 12 nacistických vůdců v Norimberku trest smrti
Přesně před 75 lety zazněly v Norimberku verdikty nad 22 čelními představiteli nacistického Německa. Mezinárodní tribunál pracoval s 16 000 stranami protokolu a desetitisíci písemnými výpověďmi. Šlo o jeden z nejsledovanějších a nejslavnějších procesů historie, i když hlavní strůjci genocidy chyběli.
Verdikty padly v justičním norimberském paláci ve třech jazycích čtyř vítězných států. Mezinárodní tribunál poslal třeba Hermana Göringa, Joachima von Ribbentropa, Alfreda Jodla a dalších devět nacistů na smrt.
Přesně před 75 lety zazněly v Norimberku verdikty nad 22 čelními představiteli nacistického Německa. Více si poslechněte v reportáži Pavlíny Nečáskové
Nad dalšími dvěma původně obviněnými vynesen rozsudek nebyl - vůdce Německé pracovní fronty Robert Ley spáchal sebevraždu ještě před začátkem soudu a průmyslník Gustav Krupp byl později souzen v jiném procesu.
Trest smrti byl vynesen v nepřítomnosti i nad tajemníkem nacistického vůdce Adolfa Hitlera Martinem Bormannem, po němž se pátralo až do roku 1972, kdy byla nalezena jeho mrtvola v Berlíně, kde spáchal sebevraždu už v květnu 1945.
Na lavici obžalovaných usedávali nacističtí vůdci od listopadu 1945, kdy líčení odstartovalo. V místnosti číslo 600 zazněla i česká svědectví lidických dětí a žen. „Bylo to v pátek kolem šesté hodiny večer, kdy přišlo 14 nebo 16 gestapáků,“ dochovala se výpověď jedné z nich.
Na přípravě soudu se podílel i československý generál a právník Bohuslav Ečer. Působil tam jako předseda československé delegace. Mimo hlavní proces také vyslýchal třeba Karla Hermanna Franka, muže spoluzodpovědného za vyhlazení Lidic a Ležáků.
Právník: Problémem norimberských procesů bylo určit individuální odpovědnost za válečné zločiny
Číst článek
„Moje první otázka, kterou jsem Frankovi položil, byla: ‚Jste vy Karl Hermann Frank?‘ Na otázku odpověděl: ‚Jawohl.‘ Na to jsem mu řekl: ‚Karle Hermanne Franku, přicházím vás vyslýchat o vašich zločinech. Chcete mluvit pravdu?‘“ popisoval Ečer.
Ečerova role ale byla zcela zásadní při formulování mezinárodního trestního práva. Původně se měli nacisté v Norimberku soudit podle Haagských konvencí z roku 1907. Ty ale znaly pouze pojmy jako válečný zločin. V tom byl ale problém, protože ten se týká pouze zločinů páchaných na civilistech nepřátelského státu a nezahrnoval by tedy například masu zavražděných německých židů.
Ečer tak definoval pojem zločin proti lidskosti. A ten se stal jedním ze čtyř hlavních bodů obžaloby v norimberském procesu a používá se dodnes.
