„Navzdory tomu, že Romové jsou největší etnická minorita v Evropě, tak stále máme problémy v rovném přístupu ke vzdělání, práci a obecně bytí. Samotní Romové často hledají identitu,“ říká režisérka.
Není přesně spočítáno, kolik židovských uprchlíků přicestovalo do Palestiny v letech 1938–1944: odhaduje se, že několik tisíc. Další velká přistěhovalecká vlna se zvedla v letech 1947–1949.
Už od 80. let lidé z celého světa jezdí v rámci programu Sar-El na izraelské základny pomáhat s tím, co je potřeba: kompletují lékárničky nebo neprůstřelné vesty, uklízejí sklady nebo zahradničí.
Korespondence mezi sekretářem papeže Pia XII. a německým páterem Lotharem Königem odhalila, že papež v roce 1942 věděl nacistickém masovém vyvražďování Židů a Poláků.
Novinář například ostře kritizoval Izrael a vinil ho ze sionismu. Kritiky odrážel tím, že on sám má židovský původ. Po letech přiznal, že si rodinnou historii kompletně vymyslel.
Splaceno budeme mít, teprve až budou sudetští Němci pozváni na svůj tradiční svatodušní sjezd do České republiky. A až Bernd Posselt dostane státní vyznamenání.
Na pietním setkání vystoupil i Petr Haimann, který jako dítě strávil tři roky v terezínském ghettu. Svou vzpomínkou řeč zakončil přáním. „Doufám, že už toto nikdy nebude.“
„Země zjišťují, že existuje nerovnováha mezi tím, že všichni chápou, co je to holokaust, ale nikdo nevnímá jejich utrpení za komunismu. Cítí se uraženě a chtějí Západ vzdělat.“
Šídlo přiznává, že v 90. letech naivně věřil, že se přezíravý přístup většinové společnosti změní se vznikem romské elity. Vzdělaní Romové ale teď už nemají zapotřebí se ke svému původu hlásit.
Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) by mělo být otevření památníku romského holokaustu v příštím roce příležitostí ke zlepšení vztahů mezi většinovou společností a Romy.
V Polsku si ve středu připomněli 80. výročí začátku povstání ve varšavském ghettu. Z jeho účastníků už dnes nikdo nežije. A rychle ubývá i pamětníků holokaustu.
Zvuk sirén v úterý na dvě minuty zastavil život v Izraeli. Lidé v židovském státě a po celém světě si připomínali na 6 milionů židovských obětí nacistického holokaustu.
Obžaloba tvrdí, že obžalovaní v diskusi zveřejněné na kanálu YouTube zpochybňovali to, že katyňský masakr spáchali Sověti. Všichni tři muži odmítli obvinění, že popírali válečný zločin.
Podle nadace spravující muzeum se na domě objevil text odkazující na krajně pravicovou spikleneckou teorii, podle níž byl deník napsán kuličkovým perem. To se začalo používat až po 2. světové válce.
Příběh šestnáctiletého chlapce, který byl šéfredaktorem časopisu Vedem, básníkem, romanopisce i začínajícím filozofem, je dnes jednou z klíčových připomínek zrůdností 2. světové války.
Vyšetřovatelé tvrdí, že žena musela vidět a především cítit téměř stále přítomný pach z krematorií spalujících mrtvé. Obhajoba tvrdila, že se nepodařilo dostatečně prokázat, že o zvěrstvech věděla.
Exposlanec SPD Miloslav Rozner už dříve odmítl, že by chtěl popírat holokaust. Tvrdí, že jen kritizoval vysokou odkupní cenu vepřína stojící u pietního místa v Letech.
Podle rakouské ministryně spravedlnosti Almy Zadičové ze strany Zelených je nutné trestat a netolerovat jakékoliv zlehčování holokaustu či jiných nacistických zločinů proti lidskosti.
„Když se podíváte na různé druhy extremismu, tak se shodnou na jedné věci: to, že Žid je nepřítel. Když nenávidíte Židy, budete nenávidět i jiné skupiny lidí," říká koordinátorka Evropské komise.
„Den vzpomínky na říšskou křišťálovou noc – dopřejte si jemný sýr s křupavým kuřetem. Nyní v KFCheese!“ byl text zprávy, která přišla ve středu uživatelům KFC aplikace. Za hodinu se firma omluvila.
O hrdinském skutku svého otce Nicholase Wintona se dozvěděl během jednoho televizního programu, kdy se moderátorka obrátila na publikum a řekla, ať si stoupnou ti, které zachránil Nicholas Winton.
„Odmítaly jsme pohádky, kde byly princezny a královny v krásných šatech. To jsme nečetly. Dělalo nám to strašně špatně, když jsme byly takové popelky ve sklepě,“ vzpomíná Gertruda Milerská na válku.
