Přežila pouze matka s dcerou. V muzeu ve Washingtonu připomínají holokaust pamětníci
Miliony Židů, Romů a dalších lidí mnoha národností, kteří zahynuli v nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborech, připomíná Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Připadá na sobotu, protože právě 27. ledna roku 1945 osvobodila Rudá armáda vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka.
Mnoho těch, kdo hrůzy nacistické genocidy přežili, se odstěhovalo do Spojených států.
Památku obětí řádění nacistů v Evropě proto připomnělo svým návštěvníkům také Muzeum a památník holokaustu ve Washingtonu. Každý rok si ho prohlédne přes jeden a půl milionu lidí.
Reportáž z připomínky Mezinárodního dne obětí holokaustu v muzeu ve Washingtonu
Několik hodin se dobrovolníci a příbuzní zavražděných střídali ve čtení jmen obětí zvůle v nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborech. Na různých místech výstavy v budově stojící na dohled od Washingtonova památníku byly také připravené židle pro naslouchání vyprávění těch, kdo holokaust přežili.
Paní Rachel Mutterperlové bylo devět let, když utekla z ghetta v Dokszycích na území dnešního Polska. Holokaust přežila jen ona a její maminka. Všichni ostatní členové rodiny zahynuli. Žili v části Polska, kterou po vypuknutí války v roce 1939 anektoval Sovětský svaz.
Útěk z ghetta
Když i ten napadlo nacistické Německo, měli Mutterperlovi jedinou šanci, jak se dostat z ghetta, kam je nacisti zavřeli. Když je vyváželi za jeho zdi k nuceným pracím, utekli a přidali se k ruským partyzánům.
Ze tří tisíce Židů, kteří v jejím městečku před válkou žili, jich přežily jen dvě desítky. Paní Rachel byla mezi nimi.
Pan Gideon pochází se slovenské židovské rodiny. Žili nedaleko Banské Bystrice. V době Slovenského národního povstání utekla jeho rodina před Němci do hor. Matka i sestra přitom zahynuly. Schovala ho u sebe slovenská katolická rodina.
„Měl jsem pěkné slovenské jméno. Říkali mi Ján Suchý,“ vzpomíná pan Gideon.
Po válce našel pana Gideona jeho otec. Později emigroval do Izraele. Slovenská rodina, která ho zachránila, dostala ocenění Spravedlivý mezi národy.
Aby se genocida neopakovala
Podle ředitelky washingtonského Muzea a památníku holokaustu Diane Saltzmanové je cílem této instituce nejen ukazovat co se stalo, ale proč se to vůbec mohlo stát. Co přispělo k tomu, že k takovým hrůzným věcem vůbec mohlo dojít.
Holokaustu se totiž dalo zabránit. Je třeba věnovat pozornost varovným signálům, které se tehdy objevily. Mohou se opakovat i v současnosti. To by nás podle ředitelky muzea mělo vést k tomu, přijmout jiná rozhodnutí, než tehdy, aby se genocida neopakovala.
