Pomoc ze severu. Výstava před Rudolfinem připomíná spolupráci disentu se zahraničím
Co vedlo dánského lékaře, švédského grafika nebo norského knihovníka k pomoci československým disidentům? Krajně levicový norský novinář, dánský lékař z komunistické rodiny nebo švédský grafik pořádající demonstrace proti sovětským okupacím. Všechny spojuje československý disent a hlavně nová výstava organizace Post Bellum, která jejich příběhy vystavuje před pražským Rudolfinem.
„Máme tu tři Nory, jednoho Švéda a jednoho Dána. A k nim pasujících pět pamětníků, kteří měli buď vztah k té či oné zemi nebo pomoc přijímali,“ říká autor výstavy Jan Blažek z neziskové organizace Post Bellum. Ta stojí za projektem s názvem Paměť národa, který zaznamenává vzpomínky účastníků důležitých historických událostí.
Jsou mezi nimi i příběhy z nové výstavy. „Můj táta byl moc angažovaný a vzal s sebou vlaječky a my jsme ty československé vlaječky nosili, protože jsme sledovali, co dělalo Rusko a jaké to bylo,“ vzpomíná Norka Katrine Lundgren na srpen 1968.
Výstava pro ni má velký význam, protože se jí osobně týkají hned dva z vystavených panelů. Jeden je věnovaný jejímu manželovi Janu Hájkovi, synovi někdejšího komunistického ministra zahraničí a později předního chartisty Jiřího Hájka.
Toho za druhé světové války nacisté drželi v Německu s norskými zajatci, se kterými se přátelil. Synovi Janovi tak mohl předat nejen jazyk, ale umožnil mu díky tomu odjet na studia do Norska.
Druhý z panelů je o Katrine samotné, seznámení s manželem i přátelstvím s chartisty. „Potkala jsem svého tchána v Norsku poprvé v roce 1989, to tam byl poprvé. Protože dostal nějakou cenu v Dánsku a pak dostal možnost navštívit syna. Nemusel mít žádný projev, ale stejně to udělal. Byl to strašně zajímavý člověk,“ popisuje.
Projev, který zmínila, měl Jiří Hájek v Nobelově institutu a pochopitelně ho pronesl v norštině. Nebylo mu ale prý moc rozumět, protože jeho slovní zásoba zůstala v roce 1945 a hodně si vypomáhal německou gramatikou.
Podobným způsobem výstava představuje i příběhy například Švéda Urbana Westlinga, který do Československa ve speciálně upravených zavazadlech pašoval dopisy, knihy i techniku, nebo Dána Mortena Nielsena, který se zase podílel na činnosti stockholmské Nadace Charty 77.
Za pravdivé svědectví o komunistické šikaně šel tatínek a jeho dcera do kriminálu
Číst článek
„Tato výstava vlastně vypráví příběh ještě z té druhé strany, z pohledu těch lidí, kteří posílali pomoc ze zahraničí, z toho svobodného světa,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa ředitel a zakladatel Post Bellum. „Ta solidarita, ta pomoc byla nesmírně povzbuzující,“ dodává.
Pomoc československým disidentům chce připomenout i v Severských státech, kterých se týkala. Post Bellum proto nechala vytvořit stejnou sadu vystavovaných panelů i v norsko-anglické verzi, kterou si během několika týdnů budou moct prohlédnout zájemci v norském městě Trondheim a později i v Oslu. Tuto část výstavy bude spravovat norské centrum Falstad, které se na vzniku celého projektu podílelo.
Pražkou verzi výstavy Pomoc ze severu si zájemci mohou prohlédnout na náměstí Jana Palacha před Rudolfinem do 22. října. Všechny příběhy nejen skandinávských přátel československého disentu si také mohou poslechnout online na stránkách Paměti národa.
