Příběhy našich sousedů: žákyně z pražské základní školy zpracovaly příběh československého letce
Josef Žampach pomáhal za druhé světové války československým letcům odejít do zahraničí, aby mohli bojovat proti nacistickému Německu. Jeho příběh vyprávěla jeho dcera Jana Rejtharová žákyním ze základní školy Zárubova v Praze. Ty osud její rodiny zpracovaly pro projekt organizace Post Bellum – Příběhy našich sousedů.
„Naše pamětnice se jmenuje Jana Rejtharová a dozvěděly jsme se, že její tatínek byl za heydrichiády letec a společně se dvěma dalšími letci byl popraven, protože je někdo udal,“ popisuje pro Radiožurnál třináctiletá Klára Pavlíková, která spolu se svými spolužačkami zaznamenala vyprávění Jany Rejtharové.
„Byl letec a organizoval odchody letců přes Francii do Anglie. Bylo to tajné, ale někdo to vyzradil a všichni tři byli popraveni. Vychovávala mě maminka s babičkou, protože dědeček zahynul zase v Osvětimi, protože byl náčelník Sokola,“ vyprávěla Rejtharová.
„První setkání s paní Janou Rejtharovou na mě působilo strašně mile. Je strašně hodná paní, a když jsme tam k ní přišly poprvé, tak pro nás i napekla,“ vysvětluje mladá Lucie Šenkýřová.
,Facka jde, psychické vydírání je horší.‘ Jozef Kycka nezradil kamaráda, komunisté ho odsoudili na 18 let
Číst článek
Pětičlenný tým na příběhu Jany Rejtharové a její rodiny pracoval půl roku. „Je na tom spousta hodin práce a vymýšlení. Několikrát jsme napsaly scénář a pak ho celý smazaly, protože jsme s tím nebyly spokojené,“ vysvětluje dívka.
Kromě samotného vyprávění pamětnice, pátraly autorky také v Archivu bezpečnostních složek. „Tam jsme dokonce dostaly spis k nahlédnutí s informacemi o jejím tatínkovi,“ říká Lucie Šenkýřová.
Jana Rejtharová navíc dívkám ukázala dopis, který jí její otec před smrtí napsal. „Napsal dopis v den své smrti. Jana Rejtharová ho obdivuje, ale já ho také obdivuju, že měl takovou odvahu to napsat,“ uvedla další z dívek Veronika Růžičková.
„Drahá Janičko moje, píši ti první a poslední dopis v mém životě. Mně samotnému bylo štěstí dopřáno jen po dva měsíce, abych si tě mohl pochovati.“
Josef Žampach (citace z dopisu)
„V dopise se zmiňoval, že ho mrzí, že s ní nemohl být dlouho. A upřímně nevím jak holky, ale já když jsem to poprvé četla, tak mi u toho ukápla slza,“ dodává Lucie Šenkýřová.
Josefa Žampacha dopadli nacisté v roce 1940. Za protinacistický odboj byl o tři roky později popraven.
„Buď sbohem Janičko moje. Stále měj na mysli, že jsem vás měl s mamičkou nade všechno rád, a že jen mým omylem jsem byl od vás odtržen.“
Josef Žampach (citace z dopisu)
„Naším cílem je hlavně podporovat mezigenerační setkávání, mezigenerační vzdělávání. Takže se snažíme, aby se mladí lidé – nejčastěji ve věku 13 až 15 let – setkávali s pamětníky přímo z regionu, kde žijí, natáčeli a nějak kreativně zpracovávali jejich příběhy,“ vysvětluje vedoucí projektu Příběhy našich sousedů Veronika Stehlíková.
„Všichni povinně odevzdávají psaný životopis pamětníka a fotodokumentaci. A zároveň jeden hlavní výstup, což může být audioreportáž, videoreportáž, animované video, komiks či cokoliv dalšího, co si vymyslí a lze to digitalizovat,“ doplňuje.
Za jedenáct ročníků se do projektu zapojilo na 14 tisíc žáků a studentů z téměř tisícovky škol po celé republice. Společně zdokumentovali už 2897 pamětnických příběhů.
