Český chemický průmysl vyrostl z jediné továrny na sodu

Ústí nad Labem a Spolchemie – město a chemický podnik k sobě patří už 170 let. Původně sodárna využila blízkost řeky, nové železniční dráhy a uhlí. Šlechtici a boháči založili ústeckou chemičku 13. února roku 1856. Tehdy se jmenovala Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu.

Ústí nad Labem (Aktualizováno: 15:23 9. 9. 2023) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Budova Spolchemie v Ústí nad Labem

Správní budova v Ústí nad Labem ze začátku 30. let byla vůbec prvním mrakodrapem v Československu | Foto: Ondřej Hájek | Zdroj: ČTK

Ústí bylo v době založení chemičky malým vinařským městečkem. Investorům se podařilo přetlačit zákaz úřadů a chemický provoz mohl začít. Ve městě prudce stoupal počet obyvatel a stejně jako se na směny pracovalo, na směny se i spalo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Český chemický průmysl vyrostl z jediné továrny na sodu

Podnik nechal postavit celou novou čtvrť a les komínů z jeho areálu neustále kouřil. Od svého založení v roce 1856 do první světové války dosáhl evropského významu. Z Ústí nad Labem se během padesáti let stalo průmyslové velkoměsto se všemi výhodami i problémy, které s tím souvisí.

První mrakodrap v Československu

V roce 1920 z názvu společnosti vypadl přívlastek „rakouský“. Od té doby až dodnes se podnik jmenuje „Spolek pro chemickou a hutní výrobu“.

Nové Československo si uvědomovalo význam ústeckého podniku. Spolchemie představovala skoro celý československý chemický průmysl. Novému státu se podařilo společnost finančně i manažersky ovládnout. O síle podniku svědčí i její správní budova v Ústí nad Labem ze začátku 30. let. Byl to vůbec první mrakodrap v Československu, ač se na dnešní poměry může zdát nízký.

Budova Spolchemie je pokryta ostře pálenými cihlami fialovohnědé barvy, které byly vyvinuty přímo v chemických závodech v Ústí nad Labem. Sochařskou výzdobu nad vchodem vytvořil berlínský sochař Hugo Lederer | Foto: Jana Volková

Kosmické safíry a mrtvá řeka

Druhá světová válka přinesla opravdové problémy. Centrála společnosti byla odtržena spolu s pohraničím a nakonec celý koncern sloužil nacistické mašinerii.

Krátkou naději vystřídalo nekompetentní komunistické vedení, podnik se drobil a jeho význam klesal. Přesto se některé úspěchy ústeckým chemikům podařili, první kosmonaut se do vesmíru díval přes umělé safíry z Ústí.

Zařízení ale chátralo a výroba měla neblahé dopady na životní prostředí v okolí továrny. V řece Bílině nežilo nic a střídala barvy podle aktuálního výrobního procesu v chemičce. Kolem areálu se také vybouralo hygienické pásmo, kde raději neměl nikdo bydlet.

Opravdu těžké období přišlo v 90. letech, kdy podnik čelil pokusu o vytunelování. I tuhle krizi ale ústecká chemička vydržela a svoje okolí už nezatěžuje jako v minulosti.

Mnohem víc o tom, jak podnik formoval město Ústí nad Labem i český chemický průmysl, uslyšíte v přiloženém audiu nahoře v článku.

Jiří Zeman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme