Americké národní parky ohrožují nepůvodní druhy zvířat. V Česku se daří invazivním rostlinám
Více než polovinu národních parků ve Spojených státech trápí invazní druhy zvířat. Podle nejnovějšího průzkumu, který si zadala správa amerických národních parků, sužuje chráněná území přes 300 nepůvodních živočišných druhů. Ty narušují vyváženost tamního ekosystému. Pouze asi 10 procent z nich má vedení parků pod kontrolou. U nás jsou problematické spíše invazní druhy rostlin.
V parcích figurují jako rozmáhající se nepůvodní druhy různá zvířata: jedná se například o krajtu tmavou, která se do volné přírody v USA dostala od chovatelů, nebo o druh pstruha jezerního. Tito invazní živočichové nemají přirozené predátory a decimují jiné ohrožené druhy.
Které druhy invazních živočichů ohrožují americké lesy a které druhy rostlin ty české?
Správy národních parků na přemnožené stavy reagují. Ve floridském parku Everglades funguje nařízení na regulaci zmíněné krajty tmavé, které opravňuje, aby tohoto invazního hada chytala a zabíjela i veřejnost.
Pstruha jezerního v Yellowstonském národním parku se zase odborníci snaží vysledovat až k místu tření, ochranáři se pak mohou rychleji zaměřit na oplodněné jikry a ty následně likvidovat.
Invazní rostliny v Česku
Území českých národních parků je u nás dost zachovalé. Invazních druhů, se kterými se musí příroda potýkat, je proto méně než v krajině mimo tato chráněná území.
Rak mramorovaný dokáže extrémní sucho nejen přežít, ale i se při něm rozmnožovat, zjistili vědci
Číst článek
Oproti americkým národním parkům není v těch českých tak velký problém s invazními druhy zvířat. Přesto ministerstvo životního prostředí některé zaznamenalo. Patří mezi ně mýval severní, norek americký a pak některé druhy ryb, jako je střevlička východní nebo karas stříbřitý.
Za nepůvodní jsou také považovány vodní druhy raků původem ze Severní Ameriky, které přenášejí račí mor. Oproti americkým národním parkům se v těch českých ale řeší spíše invazní druhy rostlin než živočichů.
„Jedná se například o široce rozšířené druhy, jako jsou netýkavka žláznatá nebo křídlatky. V Českém Švýcarsku se invazně šíří borovice vejmutovka, v Krkonošském národním parku je to šťovík alpský,“ vysvětluje Jan Šíma z Ministerstva životního prostředí ČR.
Předejít šíření nepůvodních rostlinných druhů je možné pouze tak, že se bude věnovat zvýšená pozornost správnému nakládání s rostlinným odpadem. To se týká především druhů, které se pěstují v zahradách.
Podle Jana Šímy je nutné především odstraňovat ohniska nepůvodních druhů. Musejí se omezovat větší plochy jejich výskytu, a především, při zjištění výskytu nového v malém množství, se snažit rostliny odstranit. Tak nedojde k dalšímu rozšíření a závažnému dopadu na přírodní společenstva.
Největším problémem invazních druhů rostlin je, že mění přírodní stanoviště a konkurují původním rostlinným druhům. V Národním parku České Švýcarsko například invazní chování borovice vejmutovky způsobuje, že velká vrstva opadu jehličí vytlačuje původní podrost, kterým je třeba borůvčí. Stanoviště tím degradují a mění se následně také tvorba půdy.
