V každé bažantnici platí pravidlo tří K a jednoho P. Perličky tu fungují jako bezpečností služba
Bažantnictví má u nás dlouhou historii a bažantnice, zařízení určená k umělému chovu bažantů, se v průběhu staletí staly součástí myslivosti a krajiny. Ty první se na našem území začaly objevovat už v 11. století. Ve velkém se bažanti začali chovat o tři století později.
Bažantnice, malé i velké, soukromé i státní, jsou součástí honitby. Honitba má minimálně 500 hektarů. Minimální výměra bažantnice je 100 hektarů, z nichž alespoň 25 hektarů tvoří lesy a remízy.
V každé bažantnici platí pravidlo tří K a jednoho P. Perličky tu fungují jako bezpečností služba, říká Vladimír Broukal, jeden ze zakladatelů bažantnice
Povinností každé bažantnice je vypouštět minimálně 1500 kusů ptáků ročně. V každé pak platí pravidlo tří K a jednoho P: klid, kryt, krmení a péče.
Vladimír Broukal nás provedl středočeskou bažantnicí, kterou založili v roce 1972. „Doby, kdy byl v přírodě dostatek drobné pernaté zvěře, jsou dávno pryč. Převádět tuto zvěř do přírody prostřednictvím bažantnic je jedna z možností. Velice vítaná a velice úspěšná. V naší bažantnici chováme bažanta obecného a bažanta královského.“
Mají tu i perličky, které fungují jako místní bezpečností služba. Když vidí nějakého predátora, zejména dravce, začnou se ozývat a bažanti vyhledají úkryt. Neradi létají, tak do něj spíš utečou.
Do takzvaných vypouštěcích voliér přicházejí bažanti v šesti týdnech a opouštějí je v deseti týdnech. „Je v nich dostatek prostoru, aby se jim dobře vyvinul klín, tedy ocasní brko. Dospělí bažanti mají klín až metr dlouhý. Měli jsme tu čtyřletého bažanta, rekordmana, který měl klín dlouhý 162 centimetry,“ vypráví Vladimír Broukal.
Čím se bažanti živí, jaké plodiny jsou pro ně atraktivní a co obnáčí péče o bažanty? Poslechněte si v reportáži Hobby magazínu.
