Masový paradox je, když zvířata určená na maso bereme jako míň inteligentní. Jak se ho zbavit?
Jak je možné, že některá zvířata lidé opečovávají jako domácí mazlíčky, zatímco jiná žijí ve velkochovech a čeká se od nich jen to, že člověku poslouží? „Říká se tomu masový paradox. Lidé mají tendenci vnímat ta zvířata, která konzumují, za méně vnímající, méně inteligentní. Tím řeší tento vnitřní rozpor mezi svým pozitivním vztahem ke zvířatům a nutností je konzumovat,“ vysvětluje socioložka Tereza Vandrovcová, spoluautorka knihy Dotek zvířat.
Nerovnosti ve vztahu mezi zvířaty a lidmi vznikají „deformovanou antropogenní perspektivou“, píše kurátorka Hana Janečková v úvodu knihy, na kterou navazuje také výstava Člověk a zvíře pod jednou střechou.
Jak dosáhnout rovnocennějšího způsobu vzájemného mezidruhového soužití a jakou roli může mít v tomto procesu umění? Moderuje Agáta Hrnčířová
„Zvířata pro nás představují úsek přírody, svět, který máme pod kontrolou a můžeme ho regulovat,“ vysvětluje v rozhovoru pro ArtCafé na Vltavě.
„Když jdeme do zoo, díváme se na zvířata jako na objekty v galeriích. Máme doma akvária, to jsou takové miniaturní světy, výsek přírody, kde je nám život zvířete zprostředkován domestikovanou formu. A také chováme domácí mazlíčky. Pořád se na zvířata díváme z pohledu člověka, který je v centru perspektivy,“ přibližuje kurátorka.
Spokojené chrochtá hlubokým basem, nespokojené kvičí. Vědci zkoumali, jak se projevují prasata
Číst článek
Podle socioložky Terezy Vandrovcové, která učí na Karlově a Masarykově univerzitě Úvod do Animal Studies, si lidé udržují odstup od těch zvířat, která se chystají konzumovat.
„Historicky to vychází z toho, že konzumace některých zvířat byla nutností. Ale když už lidé něco dělají, mají tendenci pro to hledat rozumná vysvětlení a tímto způsobem to ve společnosti konzervovat. Jedním z důvodů je silná tendence ke konformitě. Lidé zkrátka mají tendenci opakovat ty vzorce, které už ve společnosti existují,“ shrnuje socioložka.
Právě proto se udržuje rozdílný postoj lidí ke zvířatům, která jsou takzvaně jedlá a nejedlá.
„Jedlá zvířata vnímáme jako produkty, mluvíme o nich jako o hovězím, vepřovém. Ale čím je nám to zvíře bližší, tím máme větší tendenci si tento odstup držet. A pak také zvířata vnímáme jako skupinu, jako masu prasat a krav, nikoliv jako jednotlivé osobnosti, ačkoliv jimi ve skutečnosti jsou,“ upozorňuje socioložka Vandrovcová.
Mysl nás chrání
Socioložka Vandrovcová v rozhovoru pro ArtCafé lidem doporučuje, aby se pokusili překonat bariéru, kterou kulturně a historicky mají.
Není cholesterol, jako cholesterol, potvrdili vědci. Jedno vejce denně neuškodí
Číst článek
„Mysl nás chrání před kognitivní disonancí. Snažme se to překonat a říct si: Ano, já chci vědět, odkud to maso pochází, protože když je to dobré pro můj žaludek, tak by to mělo být dobré i pro moje oči,“ doporučuje s tím, že zdrojů informací o tom, v jakých podmínkách zvířata chovaná na maso žijí, není mnoho.
Užitečné podle ní také může být návštěva azylu pro zvířata původně určená na maso. „a třeba týden před tím nekonzumovat toto konkrétní zvíře. Tím se člověku otevře perspektiva a bude moci vnímat to zvíře v jeho celistvosti bez těch mentálních blokací a masového paradoxu,“ dodává socioložka.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
