Spokojené chrochtá hlubokým basem, nespokojené kvičí. Vědci zkoumali, jak se projevují prasata
Badatelé z několika zemí světa včetně Česka prozkoumali přes sedm tisíc prasečích nahrávek od zvuků selat až po dospělá zvířata. Díky tomu dokázali velmi dobře porozumět tomu, jak prasata vyjadřují emoce hlasem. Například kratší chrochtání s menšími výkyvy hlasitosti napovídá, že je zvíře spokojené.
Ve studii z časopisu Scientific Reports šlo o to rozpoznat, co prase prožívá, a to ze zvukového projevu samotného. Prasečí emoce se přitom podobají lidským. „Prase se bojí, může být spokojené i frustrované,“ upozorňuje etolog a spoluautor studie Marek Špinka.
O pochopení emocí prasat, složitém rozhodování červů a o šimpanzích samičkách, které se vyhýbají lidem. Debatují etolog Marek Špinka, zoolog Pavel Stopka a herec a kouzelník Roman Štabrňák. Moderuje Martina Mašková (repríza)
Pokrmy z prasat jsou součástí naší stravy. Někdy proto máme tendenci zapomínat na to, že prožívají emoce, nebo že je něco bolí. „Jsou to živé bytosti, které jsou nám podobné. A je nutné se k nim etickým způsobem chovat,“ připomíná zoolog Pavel Stopka.
Snaha zlepšit kvalitu života zvířat je ve světě už poměrně rozvinutým oborem. V tomto případě vědci na velkém souboru nahrávek zkoumali, jak se prasata projevují v různých situacích. Někdy je prasečí hlas hlubší. „Vysoké hlasy používají většinou v negativních situacích, hluboké i v situacích pozitivních nebo neutrálních,“ říká Marek Špinka.
Vědcům pomohlo, že prasata většinou vydávají celou sérii hlasů. Nynější výzkum mohli opřít i o své dřívější poznatky. Úspěšnost pokusů měřili porovnáním s realitou, tedy se skutečnou situací, v jaké se prasata nacházela. „Když jsme vzali v potaz deset hlasů, byli jsme na osmdesáti až devadesáti procentech úspěšnosti,“ bilancuje Špinka.
Zásah chovatele
Studie směřuje k technologii, která by umožnila chovateli zasáhnout, když se situace zvířat zhorší. Zvířata někdy onemocní, poperou se nebo se zaseknou na místě, odkud nemůžou ven.
Pes v pravěku zdomácněl nejspíš díky ženám. Na Sibiři s lidmi žije nejméně 23 000 let
Číst článek
Zvuky ze stáje by hodnotila umělá inteligence a farmář by v takové situaci dostal varování, že něco není v pořádku. Počítač se přitom učí rozeznávat prasečí emoce z hlasů podobně jako člověk. Takový automatizovaný systém by mohl zabránit šíření špatné nálady v chovu. „Předejdeme nakažlivosti emocí,“ vysvětluje Marek Špinka.
Podle experta, který studiu chování prasat věnoval velkou část profesního života, lidstvo zatím není schopno chov hospodářských zvířat zrušit úplně. Proto se vědci soustředí na zlepšení jejich podmínek k životu. „Zajímalo nás, zda je takový systém možné vytvořit a zda pozná, jestli jsou prasata spokojená,“ říká Špinka.
„Pokud bychom změnami chovů dosáhli toho, že celková prožitková bilance života zvířat je pozitivní, dospěli bychom k tomu, čemu se říká life worth living, život, který stojí za to žít,“ dodává etolog.
Hlas jezevce
Zoolog Pavel Stopka upozorňuje, že u řady jiných savců pravidla komunikace zatím dost dobře neznáme. Uvádí příklad jezevců.
„Ti, co více kooperují, také více komunikují,“ říká vědec. Spolupráce usnadňuje u zvířat důležitou věc - navzájem si vybírat blechy. Také myši komunikují, a to hlavně v ultrazvukovém rozsahu, aniž bychom si to uvědomovali, předávají si informace o partnerech nebo potravě. Pištění je opět signál nelibosti.
Podle odborníků se nedá říct, že bychom dokázali díky těmto pokusům zcela porozumět komunikaci zvířat, ale pochopíme aspoň, jak vnímají svou situaci. Řada zvířat se naučila modulovat emoce, které je zvýhodňují v soužití s člověkem. „Rozumíme bolesti a jiná zvířata toho využívají,“ připomíná Stopka. Jako příklad uvádí kočičí mňoukání.
