Dotýkat se uměleckých děl. Unikátní výstava dovolí nevidomým osahat si ve virtuální realitě známé sochy
Na unikátní výstavě Touching Masterpieces v Anežském klášteře v Praze si nevidomí lidé můžou vůbec poprvé sáhnout na světoznámé sochy ve virtuální realitě. Na projektu haptických rukavic, které pomocí vibrací a 3D modelu zprostředkovávají nevidomým tento naprosto ojedinělý kulturní zážitek, spolupracovala česká aktivační agentura Geometry Global, nadace Leontinka a španělská společnost NeuroDigital.
„To vibruje!“ reaguje Rachel Skleničková v prvních okamžicích, kdy má nasazené haptické rukavice. Z každé ruky jí vede drát, kterým je zařízení propojené s počítačem. Rachel si právě vůbec poprvé osahává sochu Venuše Mélské.
Rachel zkusila 3D model vnímat jen jednou rukou a zdá se, že jí to pomohlo zaměřit se na drobnější detaily, třeba i ústa sochy.
Pro slepce je nejlepší New York, v Praze musíte do barů po schodech, líčí nevidomý cestovatel
Číst článek
Důležitou součástí technologie je tracker, takový plastový popelník připevněný páskem na zápěstí. Speciální kamery snímají jeho polohu, a počítač pak vyhodnocuje, jestli se Rachel zrovna dotýká 3D modelu sochy.
„Do rukavic jsme nainstalovali naše multifrekvenční aktuátory – zařízení, díky kterým můžeme zprostředkovat pocit doteku pomocí vibrací,“ vysvětluje Radiožurnálu Luis Castillo z firmy NeuroDigital, která haptické rukavice vytvořila původně pro herní použití.
Každá rukavice Avatar VR má v sobě řadu deseti vibračních dotykových bodů, takzvaných aktuátorů. Když počítač z polohy trackeru na Racheline zápěstí vyhodnotí, že se ve virtuální realitě dotkla sochy, vyšle do aktuátorů signál. Nevidomí tak můžou cítit i velmi jemné detaily.
Kino pro nevidomé: 'Nikdo mi nemusí říkat, co se děje na plátně'
Číst článek
„Když se dotýkají 3D modelu sochy, primárně cítí jeho hranice. To je velmi důležité, aby si představili, že před nimi něco stojí. Díky multifrekvenčí technologii pak můžou vnímat i jednotlivé tvary a to včetně drobnějších částí jako jsou oči nebo uši sochy, detailů rtů a taky rozdílů mezi jednotlivými materiály. Zkrátka všechno. V kostce jsou to vibrace s velkým rozlišením,“ říká Castillo.
Přitom dodává, co se stane, když se lidé nedotýkají jen povrchu 3D modelu, ale vnoří ruku třeba dovnitř sochy: „Nestane se nic. Když se pohybujete na hranici modelu, vnímáte to, jako byste cítil tvar toho tělesa. Když ale půjdete hlouběji, přestanete cokoliv cítit a váš mozek vám řekne: vrať se a znovu to ucítíš.“
'Jako když držím v ruce mobil'
Pro nevidomé, kteří si poprvé vyzkouší haptické rukavice, mají Louis s kolegy připravený tréninkový mód, ve kterém si nejdřív osahají základní geometrická tělesa. Rachel ale začala rovnou se sochou Venuše. A bylo vidět, že čím déle má rukavice nasazené, tím více se s nimi sžívá a po nějakých deseti minutách už dokáže poznat téměř jakoukoliv část sochy.
„Začalo to vibrovat a já se začala smát, protože mi to připomnělo, když držím v ruce mobil. Je to podobný pocit z toho. V jeden moment jsem na to sáhla jen jednou rukou, v tu chvíli mi došly více proporce, jako kde končí krk a začínají ramena,“ popisuje Rachel Skleničková.
„Fantazií mi začaly běžet modely velkých budov – opravdu velkých, na jejichž obrysy si nemůžeme sáhnout. U drobnějších objektů – třeba estetických, jako soch, kde je důležitý opravdu drobný detail - asi nebude nad reálné ohmatání. Představila jsem si ale, že si takhle ohmatám nějakou katedrálu. Celou. Což bych v reálném životě nikdy nemohla zažít,“ dodává.
Lidé se zrakovým postižením si mohou v rámci výstavy sáhnout na sochu Davida, Venuše Mélské nebo bustu Nefertiti.
