Teflon či impregnace. Věčné chemikálie se v přírodě nerozloží, vědci našli způsob, jak některé odstranit
Vědci ze Spojených států a Číny objevili poměrně jednoduchý způsob, jak rozložit některé z takzvaných věčných chemikálií. Ty se v přírodě nerozkládají, přitom jsou velmi jedovaté. Ani nový vynález ale podle odborníků nevyčistí už zamořenou přírodu.
Takzvané věčné chemikálie původně sloužily k výrobě nádobí s nepřilnavou vrstvou. Našli bychom je i v impregnaci nepromokavého sportovního oblečení, v lyžařském vosku, v hasicích pěnách a dokonce i v obalech na potraviny.
Jsou to užitečné chemikálie, které odpuzují vodu i mastnotu. Odborně se jmenují perfluorované a polyfluorované sloučeniny, to znamená, že jsou v nich na sobě navázané uhlík a fluor. To samé, co je výhoda pro člověka, je ale katastrofa pro přírodu.
„To je tak nepřirozená vazba, uhlík a fluor, že biologie vůbec nemá sebemenší šanci. Jsou to látky, které se v přírodě žádným přirozený mechanismem nerozkládají. Bohužel mají tendenci se v organismech kumulovat,“ vysvětluje chemik Tomáš Cajthaml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Mikrobiologického ústavu Akademie věd.
Podle výzkumů jsou takzvané věčné chemikálie rozptýlené například v říční a mořské vodě, ale i v lidském těle. Studie publikovaná před jedenácti lety uvádí, že je mělo v krvi přes 95 procent Američanů. Je to jen otázka množství, než se začnou projevovat jako jedy a způsobí třeba rakovinu.
Nejsou sice úplně nezničitelné, ale vazba uhlíku a fluoru se běžně rozpadá až při vysoké teplotě nad tisíc stupňů Celsia.
Zneškodnění? Ne zcela
Vědcům se ale podařilo najít lepší způsob, jak tyto sloučeniny zneškodnit. Stačí k tomu teplota jen sto stupňů Celsia a ještě další poměrně běžné chemikálie. Kompletní postup vyšel v prestižním vědeckém týdeníku Science a podle vědců je průlomový. Potíž je ale v tom, že se tak dají rozložit jen některé věčné chemikálie.
„Neřeší to to, co uniklo do životního prostředí. Obvykle se používají směsi perfluorovaných látek. Také jsou ve skládkách a z nich se uvolňují. A není to metoda, která by byla univerzálně použitelná na obecné odpady. Je to na určitý typ,“ upozorňuje Tomáš Cajthaml.
Ultrajemný prach proniká až do mozku. Čeští vědci vyvíjejí detektor, který by před ním varoval hasiče
Číst článek
Podle vědců existuje přes 12 tisíc různých perfluorovaných látek. I když nový vynález rozloží většinu z nich, tak pořád zůstává mnoho látek, se kterými si neporadí. Navíc pokud by se měl nový postup používat ve velkém, tak přibude otázka, co s dalšími chemikáliemi, které jsou k němu potřeba. Podle komentáře v časopise Nature se také nedají jen tak vypustit do přírody.
Podle Tomáše Cajthamla je důležité hlavně nepřidávat další „věčné chemikálie“ do přírody. O jedovatosti perfluorovaných chemikálií se ví 20 let, a přesto jsou podle něj zákazy a limity stále příliš mírné.
„Můžeme třeba dobře vyčistit pitnou vodu. Ale to, co nám plave v řekách, s tím nemůžeme dělat nic. Třeba nedávno jsme publikovali práci, která ukázala, že několik gramů ryby z Vltavy vám naplní doporučený týdenní příjem těchto látek,“ říká chemik.
Ze 12 tisíc věčných chemikálií je zakázaných jen několik. Tomáš Cajthaml doporučuje spíše opačný postup, a to zakázat je jako celou skupinu a udělit výjimky tam, kde jsou nenahraditelné, třeba při výrobě čipů. Odpad z takové výroby by se potom zneškodňoval třeba nově vyvinutými postupy.
Vědci doufají, že najdou „slabé místo“ i u dalších skupin věčných chemikálií.
