Měla hnědé vlasy, modré oči a jedla divoké kachny. Vědci ze žvýkačky získali DNA ženy z doby kamenné
Vědci získali kompletní DNA ženy z doby kamenné. Stačila jim k tomu pouhá pravěká žvýkačka. Žena pojmenovaná Lola jedla lískové oříšky a divoké kachny, měla hnědé vlasy, modré oči a žila před šesti tisíci lety ve Skandinávii. Je to vůbec poprvé, kdy se genom pravěkých lidí podařilo získat z něčeho jiného, než z kostí.
Žena pojmenovaná Lola byla příbuzná spíše s lovci a sběrači z kontinentální Evropy než s lidmi, kteří tenkrát žili ve střední části Skandinávie. Tvrdí to autoři objevu ve své studii zveřejněné v odborném časopise Nature Communications.
Odborníci proto předpokládají, že patřila k lidem, kteří se na sever přestěhovali ze západní Evropy poté, co ustoupily ledovce. Stejně jako tehdejší Západoevropané měla Lola pravděpodobně tmavší odstín pleti a také tmavě hnědé vlasy a modré oči.
Díky vzorkům nalezeným ve žvýkačce vědci zjistili, že těsně předtím, než ji na jihu Dánska vyplivla, jedla zmíněnou kachnu a lískové oříšky. V jejích ústech se nacházely také nejrůznější mikroby. Byly tam třeba patogeny zodpovědné za infekční mononukleózu a zápal plic, ale zároveň se nedá říct, jestli jimi Lola trpěla.
Našly se i bakterie a viry přirozeně se vyskytující v lidských ústech, které nezpůsobují žádné nemoci. Díky tomu je žvýkačka také unikátním zdrojem pro výzkum těchto organismů. Vědci pak můžou třeba zjistit, jak přechod od lovu a sběru k zemědělství proměnil složení mikrobů v lidských ústech, co to pro nás znamenalo nebo jak se tyto mikroby vyvíjely a šířily.
Jak upozorňuje časopis National Geographic, Lola také nesnášela laktózu, což podporuje teorii, že Evropané si schopnost zpracovat laktózu vyvinuli až s tím, jak domestikovali domácí zvířata.
Dinosaury trápily pravěké vši. Vědci je objevili na poškozeném peří dochovaném v barmském jantaru
Číst článek
Březová smola jako žvýkačka
Ona pravěká žvýkačka je březová smola vzniklá rozvařením kůry, ve které dokonce zůstaly otisky Loliných zubů. Pravěcí lidé ji používali ke slepování kamenných nástrojů. Mohla ale také pomáhat k úlevě od bolavých zubů.
Rozžvýkaná smola bývá podle National Geographic často jediným důkazem lidské přítomnosti na některých místech a archeologové se dlouho domnívali, že by mohla být i zdrojem DNA.
Způsob, jak ho získat, ale objevili teprve nedávno. Teprve letos se podařilo extrahovat části lidského genomu z 10 tisíc let staré žvýkačky nalezené před 30 lety na západním pobřeží Švédska. Žvýkačku, o které mluvíme, objevili na důležitém archeologickém nalezišti Syltholm na jihodánském ostrově Lolland.
Spoluautor studie o Lole a žvýkačce Hannes Schroeder z Kodaňské univerzity agentuře AFP řekl, že to je naprosto unikátní naleziště. Téměř všechno tam totiž zapečetilo bahno, a tak jsou organické pozůstatky velmi dobře zachovalé.
