Jak Finsko učí mladou generaci poznat dezinformace? Volnost v metodách i práce s internetem
Finsko zkouší nové způsoby výuky o propagandě a dezinformacích. Co se od něj mohou naučit ostatní země, na to ve své reportáží hledá odpověď americký deník New York Times.
V průzkumu, který v říjnu zveřejnil Institut Open Society v bulharské Sofii, se Finsko už popáté v řadě umístilo na prvním místě z 41 evropských zemí hodnocených podle odolnosti vůči dezinformacím.
Autoři průzkumu tvrdí, že úspěch Finska není jen výsledkem jeho silného vzdělávacího systému, který patří k nejlepším na světě, ale také soustředěného úsilí učit studenty o falešných zprávách. Mediální gramotnost je součástí finských školních osnov už od předškolního věku.
„Bez ohledu na to, co učitel učí, ať už je to tělesná výchova, matematika, nebo jazyk, musí přemýšlet o tom, jak prvky mediální gramotnosti zahrne do své práce s dětmi a mládeží,“ popisuje Leo Pekkala, ředitel finského Národního audiovizuálního institutu, který dohlíží na mediální výchovu.
V průzkumu Institutu Open Society, hodnotícím odolnost vůči dezinformacím, si kromě Finska vedly dobře také Norsko, Dánsko, Estonsko, Irsko a Švédsko. Mezi země, které jsou vůči dezinformacím nejzranitelnější, se zařadily Gruzie, Severní Makedonie, Kosovo, Bosna a Hercegovina a Albánie.
Průzkum bral v potaz například míru svobody tisku v hodnocených zemích, úroveň důvěry ve společnost nebo výsledky žáků ve čtení, přírodních vědách a matematice.
Finské výhody
Finsko má v boji proti dezinformacím několik výhod, domnívá se New York Times. Jeho veřejný školský systém patří k nejlepším na světě a vysokoškolské vzdělání je zdarma. Důvěra ve vládu je vysoká a Finsko patřilo k evropským zemím, které pandemie zasáhla nejméně. Učitelé patří mezi velmi respektované občany.
Pedagog: Studenti mají o volby zájem, ale jsou jako nepopsaná deska. Neznají souvislosti
Číst článek
V boji s dezinformacemi hraje Finsku do karet také to, že finštinou mluví necelých pět a půl milionu lidí. Takzvané „fake news“, které obvykle nepíšou rodilí mluvčí, lze tedy snadno identifikovat kvůli gramatickým nebo syntaktickým chybám, vysvětluje Leo Pekkala.
Učitelé ve Finsku jsou sice povinni vyučovat mediální gramotnost, ale mají značnou volnost v tom, jakým způsobem vedou své vyučování. Třeba Saara Martikkaová, učitelka na střední škole, říká, že dává studentům za úkol upravit vlastní videa a fotografie, aby zjistili, jak snadno lze manipulovat s informacemi.
Učitelka Anna Airasová z Helsinek zase se svými studenty vyhledává klíčová slova jako například „očkování“ a diskutuje s žáky o tom, jak fungují vyhledávací algoritmy a proč první výsledky nemusí být vždycky nejspolehlivější. Jiní učitelé začali v posledních měsících, během války na Ukrajině, používat ruské zpravodajské stránky a memy jako základ pro diskusi o účincích státem sponzorované propagandy.
Finsko, které má s Ruskem společnou hranici, vypracovalo své národní cíle mediální výchovy v roce 2013 a v následujících letech urychlilo kampaň, jejímž cílem je naučit žáky rozpoznávat dezinformace.
„Hrozba ruských dezinformací o tématech, jako je například finská snaha o vstup do Severoatlantické aliance, nezměnila základy toho, co děláme. Ukázala nám, že přišlo to, na co jsme se připravovali,“ říká deníku New York Times Paivi Leppanenová, koordinátorka projektu ve finské Národní agentuře pro vzdělávání.
I starší věkové skupiny
Přestože dnešní teenageři vyrostli na sociálních sítích, neznamená to, že vědí, jak rozpoznat zmanipulovaná videa politiků nebo zprávy na TikToku. Závěry studie publikované loni v časopise British Journal of Developmental Psychology ukazují, že dospívající mohou být vůči konspiračním teoriím nejzranitelnější. Podle autorů studie k tomu mohou přispívat sociální média a jejich vliv na představu mladých lidí o světě.
Vláda nechystá cenzuru. Jde nám o dezinformace ohrožující národní bezpečnost, říká vládní zmocněnec
Číst článek
Finská vláda přesto tvrdí, že studenti stále patří k nejsnáze oslovitelné skupině v rámci edukačních programů. Kromě vzdělávacích schémat pro mladé ale Finové vypracovali i programy pro starší věkové skupiny. Vláda využívá knihovny jako vzdělávací centra pro seniory, kde se tito lidé učí rozpoznávat klamavé informace.
Pro učitele jakékoli věkové skupiny může být vymýšlení efektivních lekcí náročné. Jak říká učitelka jedné střední školy v Helsinkách, Mari Uusitalová: „Je mnohem snazší mluvit o literatuře, kterou se učíme už stovky let.“
Uusitalová začíná od základů: učí studenty, jaký je rozdíl mezi tím, co vidí na Instagramu a TikToku, a tím, co čtou ve finských novinách. „Studenti nemohou pochopit falešné zprávy, dezinformace nebo cokoli jiného, pokud nechápou vztah mezi sociálními médii a žurnalistikou,“ komentuje problematiku učitelka.
Cílem kantorky je naučit své žáky metodám, které by si mohli osvojit při rozlišování mezi pravdou a výmyslem. „Nemůžu je donutit, aby mysleli stejně jako já, musím jim jen dát nástroje k tomu, aby si mohli vytvořit vlastní názor“, cituje Uusitalovou závěrem deník New York Times.
