Fyzické tresty? ‚Je rozdíl, když mámě rupnou nervy, a když je facka na denním pořádku,‘ říká terapeutka

Fyzické tresty nefungují, je přesvědčená psycholožka a psychoterapeutka Hana Nečina Vaníčková (ilustrační foto) | Zdroj: Shutterstock

I máma má spoustu důvodů být naštvaná, i když vztek je možná společensky více přijímán u mužů, upozorňuje v pořadu Balanc Radia Wave psycholožka a psychoterapeutka Hana Nečina Vaníčková. „Je rozdíl mezi tím, když fyzický trest vzejde z akutní emoce, a když se v rodině používá chladnokrevně, bez té emoce. Jako dítě budu mít spíš pochopení pro to, že máma nevěděla kudy kam, a pak jsme si to vysvětili, než když je fyzický trest nástroj,“ tvrdí.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Co je vztek a jak se liší od agresivity?
Vztek je jedna ze základních emocí a známé ho všichni. Agresivita je projev vzteku. Je to chování, které můžeme ovlivnit. Nemusíme vždy být agresivní, když cítíme vztek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se vypořádat se vztekem v mateřství? Proč jsou časté spory mezi babičkami, tchýněmi a matkami? Kdo je dost dobrá máma a proč nemůže být dokonalá? Poslechněte si celý záznam rozhovoru

Vnímáte generační posun v otázce vnímání vzteku?
Rozhodně je posun. Když to vezmu letmo, myslím si, že generace našich rodičů vztek hodně potlačovala. I u svých dětí.

Vidím trend chovat se ve výchově jinak. Více emoce přijímat, brát dítě celistvě. Možná dříve by naštvaná máma byla víc otevřenější v tom, že by třeba neměla výčitky za to, že dítěti dala jednu výchovnou.

Možná nás babičky k tomu i trošku ponoukají, ale dnešní máma to nemá rozhodně jednodušší. Je to jiné. Má hodně na výběr, jakým způsobem bude dítě vychovávat. Často na sebe má obrovské nároky, jak dítě dobře vychovávat.

Zákaz trestání dětí? Proto hned nemusíme měnit zákony, míní senátor Čunek

Číst článek

Může to vytvářet konflikty u vnoučat? Jak se vychovávalo dříve a nyní. Může být tření mezi maminkou babičkou?
Je zajímavé podívat se na mateřská fóra a diskuse na internetu. Jsou tam dvě důležitá témata ve skupinách, které se týkají výchovy. Jedno je „moje malé dítě mě plácá, co mám dělat?”.

Druhé téma je babička nebo tchýně. Zkrátka starší generace. Dává mému dítěti cukr a říká, že jsem na něj moc měkká a měla bych si ho srovnat, protože mi skáče po hlavě a takhle to nejde. Kam to povede? Tohle mezigenerační téma je obrovsky konfliktní.

A co fyzické tresty a násilí? Napadají mě dva scénáře. Jeden „ujede mi to“ versus koncept výchovy, že fyzický trest je v pořádku, že to je norma.
Ve své praxi se setkávám spíš s tím „ujede mi to.“ Žena si uvědomuje, že nechce dítě fyzicky trestat, že je to spíše chvilkové selhání nebo zkrat. Není schopna v tu chvíli se zregulovat. Moc se nesetkávám s tím, že by někdo měl fyzický trest jako výchovný přístup.

Myslíte si, že to souvisí i se stereotypně vnímanými rolemi mužů a žen ve společnosti? Přece jenom si říkám, že u mužů je vztek společenský asi přijímanější. Říká se, že správný chlap praští do stolu, ale rozčilená žena je označená za hysterku.
Ano, u ženy to není moc sexy. Zatímco u muže je to tak trochu znak mužnosti, že to je teda chlapák. Myslím, že na vztek u žen je pohlíženo s despektem.

Jurečka podpoří novelu o nepřípustném trestání dětí jen v případě, že bude ‚přijatelná pro všechny‘

Číst článek

Lidé, kteří berou fyzické tresty jako běžný výchovný přístup, asi nechodí na psychoterapie, že?
Spíše ne, ale zároveň si uvědomuji, že to tak spousta lidí ještě má. Bylo to dříve běžné. Dostaneš facku jako trest.

S tím osobně hodně hodně nesouzním. Mám velké pochopení pro to, že ruka někdy ujede. Ale to je jiný kontext, jinak to na dítě působí.

Já jsem to nezažila. Ale domnívám se, že to bude na dítě jinak působit. Je rozdíl mezi chladnokrevným fyzickým trestem a tím, když vzejde z akutní emoce. Je rozdíl, pokud se v rodině používal trest takto chladnokrevně. Nevím, jak to jinak nazvat, zkrátka bez akutní emoce.

Kdybych se pak vžila do role dítěte, tak budu mít spíše pochopení, že máma byla naštvaná. Zakřičela nebo mě plácla, prostě už nevěděla kudy kam. A pak jsme si o tom povídali a vysvětlila mi, co se v ní dělo.

Taková situace je pro mě srozumitelnější než používání trestu jako nástroje, který má vést k něčemu užitečnému. Ono to totiž k ničemu užitečnému nevede. Fyzické tresty nefungují.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

Petr Bouška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme