OnlyFans mění svět porna. Platit za něj je zase trendy, bezpečnost ale drhne

V přepočtu 7,5 miliardy korun si vyplatil na dividendách majitel platformy OnlyFans Leonid Radvinsky. Jak si vysvětlujete tu popularitu? Je to obrovské množství peněz.
OnlyFans nabylo na popularitě hlavně díky covidu. Většina sex workers, tedy pracovníků v sex byznysu, se musela přesunout do online prostoru, protože se už nemohli scházet se svými klienty osobně. Přibylo tam tedy hodně uživatelů, někteří vědci uvádí až 75 procent. Ke konci roku 2020 zde bylo 130 milionů uživatelů a přes dva miliony tvůrců. Chytly se toho i celebrity, takže platforma měla reklamu i v popkultuře. Všechno to tedy přispělo k tomu, že se o OnlyFans začalo mluvit. Najednou překročili tu hranici, že něco může mít obsah pro dospělé, je to kontent pornografie, takže o tom nemluvíme. Najednou z toho byl popkulturní fenomén.

V rámci OnlyFans tedy působí tvůrci, například sex workers, kteří mohou sdílet pornografický obsah, a lidé si za to platí?
Přesně tak to funguje. Jakýkoli uživatel, kterému je více než 18 let si může založit profil, ať už jako fanoušek nebo tvůrce. Funguje zde systém verifikací. Pokud vím, dokládá se občanský průkaz, nebo něco jiného z čeho je patrné, že je vám víc než 18. Jako fanoušek pak můžete odebírat obsah různých tvůrců, za které si platíte. Někdo ho dává zdarma, někdo se slevou a tak podobně. OnlyFans je jedinečný v tom, jakou umožnil monetizaci obsahu – zatímco většina ostatních webů umožňovala pouze vkládat obsah, za který si lidé platili, na OnlyFans lze posílat personalizované zprávy, nebo fotky jen pro někoho, za které jen on zaplatí a podobně. To tvůrcům otevřelo novou škálu možností, jak si vydělat peníze.

OnlyFans nejsou jedinou platformou na internetu, která umožňuje sdílet obsah za jakési předplatné. Napadá mě Patreon, Herohero, nebo třeba Gazetisto. OnlyFans je tedy podobný princip, ale pro starší 18 let?
Přesně tak, jen tedy s tím, že se tak na venek neprofilují. Jsou prostě platforma pro tvůrce. Nicméně jsou jedni z mála, ne-li jediní, kteří tento obsah povolují, přičemž pak dostanou 20 procent z výdělku jednotlivých tvůrců. To je to, na čem vydělávají.

Je to legální?
Ano. Je ale velmi zajímavé, jak se platforma proměňuje v rámci zákonů v USA. Nedávno byly představeny zákony SESTA a FOSTA, které oba míří proti sex traffickingu, tedy obchodu s lidmi za účelem sexu, a jeden z nich potírá i online sex trafficking. To znamená, že kdokoli, kdo si dělal online reklamu na to, že se může scházet s lidmi osobně a nabízet erotické služby, porušuje zákon. Kvůli tomu zanikla například slavná stránka Backstage. Dotkly se i známých streamovacích služeb, kde působí „camgirls“ – nejsou to tedy jen ženy, ale jde o to, že se na videu předvádí, fanoušci jim píší a dávají od nich peníze. To funguje třeba na LiveJasmin nebo BongaCams. Ve chvíli, kdy vešly v platnost tyto zákony, museli obsah velmi osekat. Například hodně zkrouhli to, za co brali peníze. Najednou se tvůrci nesměli zmiňovat, že by se mohli s fanoušky scházet osobně a podobně. Onlyfans se tedy různými způsoby snaží obsah moderovat.

Můžeme si připomenout slavnou kauzu, kdy Mastercard pohrozil, že jim přestane procesovat poplatky. Tím by přišli o byznys. OnlyFans tedy vyhrožoval, že sexuální obsah úplně zakáže, ale po pár dnech, z ničeho nic, tweetovali, že je všechno v pořádku a že vymysleli způsob, jak se domluvit.

Thank you to everyone for making your voices heard.

We have secured assurances necessary to support our diverse creator community and have suspended the planned October 1 policy change.

OnlyFans stands for inclusion and we will continue to provide a home for all creators.

— OnlyFans (@OnlyFans) August 25, 2021

Legální to tedy určitým způsobem je, ale je zajímavé pozorovat, jak se snaží s těmi zákony pracovat a jak na to reagují. Jedna z věcí, která přibyla na webu, je jakési prohlášení, kde mají napsané, co dělají proti tomu, aby nepodporovali obchod s lidmi.

Nakopnuti covidem

Už jste zmínila, že OnlyFans nakopla pandemie koronaviru. V roce 2020 přibývaly z důvodu vyhledávání kontaktu v době izolace desítky milionů uživatelů. Sex workers nemohli pracovat face to face, lidé chtěli být s někým ve spojení. Snažili se tedy ukojit své intimní touhy právě mnohem víc na sociálních sítích a na internetu jako takovém?
Je to dost možné. OnlyFans je specifický tím, že umožňuje osobní kontakt. Víme – i když jen anekdoticky, nejsou na to vyloženě výzkumné studie –, že si tam lidé píší se svými oblíbenými tvůrci, platí jim extra peníze za to, že jim natočí video zprávu a podobně. Musíme si uvědomit, že s tím, jak se do online prostoru přesunuli sex workers, tak se tam přesunula i celá jejich „offline“ klientela. Často si myslíme, že v tom, co se týče touhy po kontaktu, hrál důležitou roli covid, ale musíme si uvědomit, že všichni klienti, kteří byli zvyklí se setkávat osobně, najednou taky nemohli. I oni se tam tedy přesunuli.

Jaké dopady má absence fyzického kontaktu na lidi, kteří jsou zvyklí se fyzicky stýkat a realizovat právě ty intimní touhy fyzicky?
Zatím nemáme výzkumy, které by srovnávaly přesně to, co zmiňujete – co to dělá s lidmi, když najednou musí být online. Existuje ale studie, která se ptala fanoušků OnlyFans, co tam hledají, co si z toho odnáší v tom sexuálním ohledu, a spoustu z nich zmiňovalo, že se učí novým věcem. To souvisí s věcmi, které jsem zjistila v rámci svého výzkumu mladých žen, které se koukají na pornografii. Ty také zmiňovaly, že si tam chodí pro inspiraci, například ohledně nových erotických pomůcek. Ve výzkumu z OnlyFans lidé zmiňovali například to, že se učí o nových genderových identitách, experimentují a objevují to, co se jim líbí.

Na druhou stranu, ačkoliv to ve výzkumu nebylo zmíněno, dokážu si představit, že to může mít i negativní dopady. Když se díváme na něco, co v našem sexuálním životě nebývá, tak si často můžeme myslet, že to takhle má vypadat. Ve chvíli, kdy se vrátíme do běžného života a ono to tak není, může docházet k rozčarování a šoku.

Jak jste zmiňovala, váš výzkum se věnoval tomu, proč mladé ženy sledují pornografický obsah, jaký to na ně má vliv, jaké jsou motivace, což bylo i to, že třeba chtějí sledovat něco, co je pro ně v reálném životě tabu. Může tedy být pojítko mezi OnlyFans a vaším výzkumem právě v tomto?
Určitě. OnlyFans je na jednu stranu přívětivý v tom, že umožňuje tvůrcům zveřejňovat téměř jakýkoliv sexuální obsah, který samozřejmě není nezákonný. Teoreticky by si tam každý měl najít to svoje, a vidět to od reálného člověka, který to produkuje. Je to zajímavé srovnání s velkými pornografickými produkcemi, které mají scénáře, specifické líčení, zabírají jen specifické polohy a podobně. Ale ve chvíli, kdy je o v rukou tvůrce, je obsah mnohem autentičtější.

Proč si za to lidé platí, když na velkých pornografických serverech to mají mnohdy zadarmo?
Myslím, že to je právě kvůli té autenticitě. Taky se musíme dívat na to, jak se pornografický průmysl proměnil. Před pár lety si na Pornhub mohl založit účet kdokoli, mohl tam cokoli nahrát. Ale pak, stejně jako u OnlyFans, banky pohrozily, že nebudou Pornhubu procesovat poplatky. Ve chvíli, kdy se tam nacházela například revenge pornografie – že se někdo natočí při sexu s partnerkou a po rozchodu, aby se jí nebo jemu „pomstil“, to nahraje na Pornhub –, nebo tam byla i dětská pornografie, tak aby si svůj byznys udrželi, udělali radikální krok a smazali zhruba tři čtvrtiny svého obsahu. Teď už můžou nahrávat obsah jen verifikovaná studia nebo verifikovaní tvůrci. Na druhou stranu, ten jejich byznys model není zas tak jasný. Mají prémiový účet, na který po zaplacení lidé dostávají prémiový obsah, ale tento účet často dávají při různých příležitostech, ať už je to den proti rakovině prsu, nebo zachraňují včely. Vím, že je to vtipné, ale je to tak. U OnlyFans přijdou peníze přímo do kapsy tvůrci, který se vám líbí a můžete ho tak podpořit napřímo. O to lidi stojí, jak se ukazuje. Ani se nedivím, že lidé preferují pocit personalizovaného obsahu a kontaktu před velkými servery.

Nereálné představy

Zmínila jste tu dětskou pornografii a taky to, že by OnlyFans měl mít ošetřeno, aby obsah nekonzumovali mladší 18 let. Na druhou stranu, jak moc potírá vedení platformy to, aby jednak na platformě nebyl k dispozici pornografický obsah týkající se dětí, a jednak to, aby si děti nemohly předplácet někoho z tvůrců?
To je dost složité. Na webu mají popsané různé mechanizmy. Například u tvůrců každý měsíc kontrolují jejich profilové fotky a srovnávají to s občankou, kterou nahráli. Ve chvíli, kdy to nesedí, hned stáhnou jejich účet do té doby, dokud se to nevyřeší. Taky tvrdí, že mají lidské obsahové moderátory. Tím lidské myslím, že to nedělá umělá inteligence. Nicméně když jsem to namátkově hledala, našla jsem článek na BBC z roku 2022, že na OnlyFans jde poměrně snadno najít dětská pornografie, kde jsou děti, kterým je 12 let, a jsou nahé. Jejich postupy tedy zřejmě selhávají. Myslím, že to je způsob korporátní politiky, aby to prostě měli na webu, ale ta kontent moderace není dořešená.

Jak moc je ošetřeno, že lidé, kteří dávají obsah pro starší 18 let k dispozici, zůstávají anonymní? Mají zaručeno, že je nikdo nemůže v reálném světě dohledat? Že se třeba nemohou stát obětí stalkingu?
Nedává jim žádné záruky. Na OnlyFans jsou tvůrci dvojího druhu. Jednak jsou to běžní lidé, kteří se třeba rozhodnou si tím přivydělávat. Ti už potom zvažují, zda odhalit, kdo jsou. Mohou tam být pod přezdívkou.

Pak jsou to celebrity, nebo etablované pornohvězdy, které si chtěly během covidu přivydělat. Ty tam jsou pod vlastním jménem, s vlastní fotkou a nevadí jim, že lidé vědí, kdo jsou.

OnlyFans jim ale opravdu nedává žádné záruky. Mohou se stát oběťmi takzvaného doxingu, kdy se lidé snaží zjistit, kde různí internetoví tvůrci například bydlí, aby je pak mohli obtěžovat nebo o nich zjistit osobní informace. Stejně tak nemají záruku, že jejich obsah nejde stáhnout. Na různých serverech typu Reddit lze najít vlákna, kam lidé dávají stažený obsah z OnlyFans, tedy mimo paywall, aby se k nim mohl dostat každý a zdarma. Moderátoři Redditu to odstraňují, protože to není legální. Nicméně pořád vznikají nová vlákna a pořád se to děje.

Třetí důležitou věcí, která souvisí s bezpečím, je finanční stabilita. Když tehdy banky pohrozily, že přestanou OnlyFans procesovat poplatky, tak ze dne na den řekli – ačkoliv tvoří drtivou většinu jejich příjmu –, že sexuální obsah zruší. V tu chvíli se všichni ti lidé ocitli v naprosté finanční nejistotě a vůbec nevěděli, jestli budou dostávat peníze, jestli se na to můžou spolehnout. Někdo tam má živobytí. Po pár dnech otočili, ale někteří sex workers se nechali slyšet, že už se na OnlyFans nevrátí. Na druhou stranu, alternativ není mnoho. Existuje třeba stránka JustFor.Fans, ale ta není tak známá. Alternativy tedy jsou, ale myslím si, že většina lidí dá přednost něčemu, o čem už slyšeli a ví, že je to důvěryhodné.

Nemáte pocit, že je sexualizovaného obsahu na internetu už tolik, že nás to může ve výsledku i otupit? Co je už možná za hranou toho, co byste v reálném životě se svým partnerem dělali… Že toho je příliš?
Myslím, že to není ani tak o množství, ale o tom, kam se ten obsah posouvá, vlivem nátlaku těch současných publik, která žádají větší autenticitu. Mluví se taky o feministickém obsahu v pornografii a podobně. Myslím tedy, že OnlyFans může být cestou k obsahu, který není tak vyumělkovaný a nepodporuje násilí na ženách, tak jako mainstreamové porno. Násilí se samozřejmě děje i na mužích tím, že se ukazuje jenom jejich specifický výkon a ne jiné stránky sexu. OnlyFans může být novou cestou, jak posouvat sexuální obsah a nabízet lidem něco, co je více autentické. Na druhou stranu, vždycky záleží na fanoušcích, kteří samozřejmě nebudou platit za něco, co nemá popularitu.

Myslím, že jediná cesta je vzdělávat v rámci sexuální výchovy a o sexuálních médiích mluvit. Nedávno jsem četla výzkum Středoškolské unie, ve kterém tvrdí, že jenom 50 procent učitelů sexuální výchovy mluví o sexualizovaných médiích ve výuce. Takže ve chvíli, kdy mladiství jdou do online prostoru a neví, co čekat, co ten obsah je a jak se vytváří, tak může docházet k různým šokům. Je pak těžké rozlišit, co je mít sex „doopravdy“ a co znamená ho vidět online na videu.

Mohou pak mít nereálné představy, které mohou vykonávat sami v reálném světě a tím třeba i někomu ublížit…?
Přesně tak. To se ukazovalo i v mém výzkumu, kdy ženy zmiňovaly, že byly překvapené, jak dlouho sex trvá, nebo myslely, že budou hlasitě vzdychat, protože to viděly v pornografii, kde se to děje běžně. Ony samy k tomu neměly potřebu a pak byly zaražené, jestli ten sex vlastně dělají dobře.

Může to tedy být jak ze strany mužů, tak i ze strany žen. Muži jsou taky mezi tvůrci na OnlyFans?
Ano, ale typicky se pozornost upírá k ženám. Jsou to zejména etablované celebrity porno průmyslu.

Co čeká OnlyFans?

Jaká budoucnost OnlyFans podle vás čeká? A nejenom OnlyFans, ale všechny ty, které budou nabízet sexualizovaný obsah za peníze? I velké pornografické servery, PornHub, RedTube a podobně, nabízejí své prémiové účty a spolupracují s velkými produkčními společnostmi, v Hollywoodu bylo porno velký byznys. Teď se to víc sune k autenticitě, k sociálním sítím. Nemůže OnlyFans a jemu podobné znamenat konec velkých porno serverů?
Těžko říct, jestli tomu můžeme říkat konec, pořád se v tom točí velké peníze. Na druhou stranu se taky možná i vlivem hnutí Me Too objevuje mnohem více hlasů, které pojmenovávají, co je s těmi produkcemi špatně. Odhalují se různé kauzy, donucování, že herci v pornografických filmech musí podstupovat pravidelné testování na pohlavně přenosné nemoci. Pak se třeba zjistí, že tomu tak nebylo. Na druhou stranu, je tam i nějaký standard, který nemusí být, když jsou tvůrci nezávislí, například že tohle nevynucují. Takže si myslím, že se to pomalu posouvá k tomu, aby se měnil obsah a navyšovaly standardy. Když se budou performeři přesouvat na OnlyFans, musí na to pornografický průmysl nutně nějak zareagovat. Nebyla bych ale optimistická v tom, že se bude něco drasticky měnit. Posun je pomalý.

Měl by stát obecně, ať už se bavíme o Spojených státech nebo o nových digitálních směrnicích v rámci EU, víc řešit to, co je nezákonné, například dětskou pornografii? Nebo úřady – třeba i policisté? Aby nedocházelo k tomu, že když už ten sexualizovaný obsah na internetu je, aby nebyl dostupný dětem a aby na něm nebyly děti?
Za mě to jsou dva problémy. Zaprvé, aby se takový obsah nesdílel, a aby byl více potírán, jak revenge pornografie, tak dětská pornografie, a zadruhé, aby se k tomu nedostaly děti. V České republice to momentálně funguje tak, že stačí kliknout na tlačítko, že mi bylo 18, a najednou je mi 18, i když mi je reálně třeba 15. Například ve Velké Británii se hodně řeší způsoby verifikace občanským průkazem, nebo nakupování speciální kartičky například v trafikách, která bude výdejná proti občance a kde bude napsané, že tomu člověku už bylo 18 let. Tento zákon se pořád mění. Chvíli se projednává, pak ho zase odsuzují, lidé mají problém s tím, že nechtějí sdílet svoje osobní data. Na otázku tedy vůbec není jednoduchá odpověď.

Co ale chybí, jsou hlasy mladistvých – co si myslí oni, a to i obecně v přístupu k sexualitě. Často máme tendenci to vymýšlet za ně, přitom málokdo dělá výzkumy s mladistvými, aby se jich zeptali, jak se cítí. Myslím si, že cesta je spíš v tom, aby se tyhle politiky začaly obracet i na mladistvé a problémy se řešily i s nimi. Ne že si sedne jen pár „moudrých hlav“ a bude se snažit problém vyřešit.

Víte, co od mladistvých zaznívá za potřeby?
S mladistvými nedělám kvalitativní výzkum, takže se nesetkáváme tváři v tvář. Ale co zaznívá ve výzkumech, je, že jsou k online erotickému obsahu mnohem kritičtější. Dokáží ho rozeznávat a chtějí, aby byla diskuse, a to nejen o sexuálním obsahu, ale i o sexualitě jako takové. Cítí, že se ve školách nedozvídají to, co by se měli dozvídat. S rodiči to taky příliš neprobírají a tak se obrací k pornografii nebo online obsahu, aby se dozvěděli, jak to všechno funguje. Ale tahle cesta má určitě svoje problémy.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky ze Streamu CBS, a youtubových kanálů BBC, Deutsche Welle, Independent, Standashow, Skynews Australia. V tomto dílu zazněla také skladba Savage Remix od Megan Thee Stallion a Beyoncé z roku 2020.