„S tím, že draci nikdy neexistovali, bych byl poněkud opatrnější," míní biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek. „Mohla by to být v našich myslích vzpomínka na druhohory, kde naši předkové kdesi v lesích žili. Museli mít velmi dobře vrozený instinkt, koho se bát a koho na sebe nenechat šlápnout."

A nepřáteli byli dinosauři. „Obrazy v paměti jsou dědičné. Dítě už v pěti šesti týdnech zcela přirozeně registruje obličej dospělého, ví přesně, kde jsou oči, ústa, nos, pozná úsměv i smutek. A je to vrozená dovednost," říká Komárek.

Podle něj má obdobně v paměti zapsán například hmyz podobu predátorů. „Nemůže se přece učit metodou pokus omyl," dokládá své tvrzení Komárek.

Mytické bytosti se neobjevují jen v bájích a pohádkách, píše o nich i kniha, kterou mnozí lidé považují za neomylnou. Jako příklad lze uvést vodního draka Leviatana.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

„Mohl by připomínat krokodýla, vždyť Židé přes čtyři sta let pobývali v Egyptě. Ovšem bible mluví o drakovi daleko větších rozměrů, než jsou nilští krokodýli," říká děkan Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity Jan Šafin. 

Také on vidí dinosaury jako inspiraci legendárních draků. Nevylučuje ani, že mohli žít společně s lidmi, a to až do potopy světa.

„Nemáme výrazné doklady o tom, že by byl zaplaven celý Střední východ. A také rozměry Archy by byly těžko přestavitelné. Vždyť jen milion a půl druhů brouků bych velmi nerad chytal před vyplutím, byť jen v počtu jednoho párku," říká s úsměvem Komárek.

I tak má biblická zmínka podle teologa Šafina svůj význam. „Drak byl totiž symbolem ďábla," říká Šafin. 

Daniel Mrázek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít