Rozprášit popel zesnulého, kde si to přál? Je to slabina v zákoně, ale přání bych splnil, přiznává ‚pohřebák‘

Ačkoliv mají všechny lidské pozůstatky skončit na hřbitovech nebo jiných oficiálních místech, podle provozovatele pohřební služby Jaroslava Egrta je běžné, že Češi vysypávají popel svých zesnulých tam, kde si to nebožtík přál. „Třeba v Německu lidé ani nedostanou urnu, maximálně mohou nahlásit hřbitov, kam ji chtějí uložit. V Česku je slabina v zákoně. I když čistě osobně bych také zesnulému přání splnil,“ uznává.

Liberec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dušičky, hřbitov, ilustrační foto

„Pokud dojde ke kremaci, tak je pozůstalým předána urna. A je na nich, jak s urnou naloží,“ přibližuje Egrt (ilustrační foto) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Zatímco smuteční obřad může proběhnout kdekoliv, kde si to blízcí zesnulého přejí, zacházení s pozůstatky je v Česku možné jen tak, jak to stanovuje zákon, upozorňuje provozovatel pohřební služby na Liberecku Egrt.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host Dopoledne pod Ještědem: Jaroslav Egrt, provozovatel pohřební služby v Liberci a Jablonci nad Nisou

„Pokud dojde ke kremaci, tak je pozůstalým předána urna. A je na nich, jak s urnou naloží,“ přibližuje Egrt.

„V Německu vůbec nepřipadá v úvahu, aby pozůstalí dostali urnu. Tam můžou maximálně nahlásit hřbitov, kde chtějí, aby byla urna uložena. Pohřební služba se spojí s hřbitovem a zařídí to,“ srovnává provozovatel.

V Česku to ale často probíhá jinak.

„Před smrtí člověk řekne, že by chtěl rozprášit svůj popel na místě, kde to měl rád. Osobně si myslím, že je to slabina v zákoně, když zesnulý neskončí na oficiálním pohřebišti. To, že se to neděje, je dané benevolencí. Když vydáte lidem urnu, tak často plní přání zesnulého,“ popisuje českou praxi Egrt.

Setkává se tak s vyprávěním, že popel pozůstalí rozsypali třeba na českých horách, u moře nebo i v Alpách. „Můj čistě soukromý pohled je, že pokud někdo chtěl být rozptýlen v Alpách, tak bych mu to splnil,“ uznává.

Zájem o přírodní pohřby v Česku stoupá. Opravdu ekologickému pohřebnictví ale brání legislativa

Číst článek

Jako mediátor

K práci v pohřebnictví přivedla Egrta matka, která v této oblasti pracovala ještě před rokem 1989 a po převratu začala podnikat.

„Do dnes si pamatuji na svůj první výjezd, na jméno zesnulého. Cestou jsem vykouřil krabičku cigaret, pochopitelně jsem se bál, ale zvyknete si. Můj první dojem byla úleva, že nebožtík vypadal, jako když spí,“ vzpomíná.

Za nejtěžší považuje sjednání pohřbu v rodině, která se neshodne na tom, jak by poslední rozloučení mělo vypadat. „Pak jsem tam v roli mediátora, který musí domluvit kompromis mezi částmi rodiny. Můj cíl je zajistit, aby všichni byli spokojení a pohřeb proběhl ke spokojenosti všech,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

Pavel Kudrna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme