Výsledky přišly dva dny po zákroku, partner měl syfilis.
‚Nikdo se se mnou nebavil. Proč?‘ zlobí se pacientka

Neměla partnera a „čtyřicítka“ se blížila. Proto se Anna rozhodla, že se svým kamarádem podstoupí umělé oplodnění a „budou mít dítě moderním způsobem“. O tom, že tento muž byl nakažený syfilidou, se ale dozvěděla až po zákroku. Klinika je otestovala na pohlavně přenosné nemoci, výsledky ale v době oplodňování k dispozici neměla. Přenos infekce je podle odborníků nepravděpodobný. Server iROZHLAS.cz přináší druhý příběh seriálu o umělém oplodnění.

Praha 29. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Léčbu neplodnosti umělým oplodněním může v Česku podstoupit jakýkoliv pár, nezáleží na tom, zda to jsou manželé, dlouholetí partneři nebo přátelé.

V osmatřiceti letech se tak na jednu pražskou reprodukční kliniku obrátila i Anna, jejíž pravou identitu redakce zná, ale s ohledem na citlivost příběhu ji nebude na její přání zveřejňovat, s dlouhodobým známým. Lékaři sice pár na pohlavně přenosné nemoci otestovali, ale výsledky přišly až dva dny po provedení umělého oplodnění.

Diagnóza? Partner byl nakažený syfilidou. Annu nikdo nekontaktoval, dozvěděla se to až po více než dvou měsících. „Proč mi nikdo nezavolal? Proč mě o tom neinformovali? Snad existuje nějaká Hippokratova přísaha? Nikdo se se mnou nebavil, nikdo mě nekontaktoval. Řeknou to jenom chlapovi, ten se za to sakra stydí,“ zlobí se zpětně.

Klinika se ale brání, že při metodě inseminace, tedy vnesení spermií do pohlavního ústrojí ženy, testy vůbec dělat podle zákona nemusí, a tak není ani chyba, že přistoupili k asistované reprodukci ještě předtím, než měli v ruce výsledky.

To s odkazem na přílohu vyhlášky z roku 2008 potvrzuje i spoluzakladatel asistované reprodukce v Česku a školitel z Masarykovy univerzity v Brně Pavel Trávník. Zároveň však v odpovědích pro server iROZHLAS.cz upozorňuje, že by v tomto případě měla centra provádět vyšetření nad rámec platných zákonných požadavků.

„Rovněž by měli vyšetření bez ohledu na ustanovení vyhlášky provést z hlediska zdravého rozumu, pokud důvodem provedení partnerské intrauterinní inseminace byl nekonzumovaný sex nebo nějaká překážka, příslušná vyšetření. A samozřejmě provést odběr na diagnostiku infekcí včas,“ apeluje lékař Trávník.

Anna byla nezadaná a před dvěma lety navštívila reprodukční kliniku se svým dlouholetým kamarádem. Pojila je navíc jedna tragická událost: náhlé úmrtí její kamarádky a jeho manželky v jedné osobě. Když ji kamarád poprvé před čtyřmi lety oslovil s možností, že by spolu měli dítě pomocí moderní medicíny, Anna ho odmítla. Po dvou letech se ale k myšlence vrátila.

„Nechtěli jsme narušit náš přátelský vztah tím, že bychom spolu spali,“ popisuje pro server iROZHLAS.cz a pokračuje: „Byli jsme tedy dlouholetí přátelé, znali se. Vždycky jsme spolu zašli na oběd, byli jsme oba ze života zlomení.“ Anna, která celý život pracuje v českých bezpečnostních složkách, si navíc odnášela traumata z předchozích vztahů.

Rozhodli se proto, že na kliniku zajdou, budou vystupovat jako partneři a „nechají si udělat miminko“. „Zpočátku jsem si představovala, jak tam bude strašná spousta vyšetření. Nikdo se mě ale neptal třeba na partnera, jestli spolu žijeme, paradoxně chtěli vědět, jaké má povolání,“ ohlíží se za prvním sezením v centru.

„Sestra mě hned poslala na vyšetření krve, dala mi dotazník a říkala, že standardní postup je, že první metoda je inseminace. Na to jsem kývla. Při nějakém vyšetření brali krev i partnerovi,“ vzpomíná.

Víš, jak jsme byli na inseminaci?

Jenže první pokus nebyl úspěšný, a proto následovala druhá inseminace, opět neúspěšná. „S tímto partnerem jsem se potom neviděla asi dva měsíce, jeli jsme si dál svoje životy. Byl začátek února a psala jsem mu, jestli někam nezajdeme,“ říká.

Když se následně sešli, oznámil jí, že dva dny po poslední inseminaci mu z reprodukční kliniky volali s tím, aby do centra přišel, ale partnerku s sebou nebral.

„Řekli mu, že dva dny po inseminaci jim došly výsledky jeho krevních testů, kde zjistili, že má syfilis. Když jsem to slyšela, tak jsem myslela, že na té židli omdlím. On se jich ptal, co partnerka, a oni mu řekli, že mám testy v pořádku. Ptal se jich, jestli to můžu dostat, a oni mu odpověděli, že bych neměla. To mě neuklidnilo, chtěla jsem úplně vyloučit tu situaci,“ vzpomíná s chvějícím se hlasem.

Sama se proto obrátila zpět na kliniku a v e-mailu požadovala vysvětlení toho, proč se o tom nedozvěděla. „Znepokojuje mne, že pokud je nějaká možnost přenosu nemoci na mě, že mě nikdo včas neinformoval, abych byla alespoň opětovně testována nebo pozorována,“ psala v korespondenci, do které měl server iROZHLAS.cz možnost nahlédnout.

Lékař z kliniky jí ale odpověděl, že k žádnému pochybení nedošlo. „Při léčbě s vlastními spermiemi inseminací není ze zákona nutné vyšetření na pohlavní choroby, pouze při IVF (mimotělní oplodnění – pozn. red.) a mražení embryí,“ odepsal s tím, že jí potvrdil, že výsledky přišly až dva dny po zákroku, a v případě obav jí doporučil, aby se dostavila na odběr krve.

Embryolog Trávník si myslí, že takto napsaná vyhláška měla podle autorů přinést úsporu nákladů za laboratorní vyšetření. „Vychází to z předpokladu, že partneři se sexuálně stýkají, jsou vzájemně informováni o svém zdravotním stavu a případná infekce by se přenesla i během pohlavního styku. Je to trochu z hlediska autorů vyhlášky nedomyšlené,“ myslí si.

Riziko přenosu? Nepravděpodobné

Přenos syfilidy je pak při inseminaci například podle přednosty Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka Filipa Roba nepravděpodobný. „Existují studie, které ukazují, že ve spermatu se bakterie může nacházet, ale nebyl nikdy prokázán přímo přenos pouze spermatem,“ uvedl na dotaz serveru iROZHLAS.cz.

Podobně se k tomu staví i lékaři z Dermatovenerologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Miroslav Důra a Jiří Štork. Klinické studie se jim nepodařilo dohledat. „Kontrolované klinické studie stran přenosu neléčené sexuálně přenosné nemoci při IVF  jsme nedohledali, je velmi pravděpodobné, že takové neexistují (byly by neetické). Skupina vědomě neléčených pacientů by jen stěží mohla existovat,“ uvedli v odpovědi.

Bakterie treponema, která je původce syfilidy, se podle nich nachází ve spermatu, ale představa „treponemy zavrtané či nalepené na spermii se jeví jako málo pravděpodobná“.

Vít Kubant

Související témata: klinika, syfilis, asistovaná reprodukce, Česko, zdraví, umělé oplodnění, reprodukce 2.0, pohlavní choroby, pohlavní nemoc, reprodukční klinika, reprodukce