V březnu otevřel Ludvík Hess už 88. babybox, první spustil před 19 lety. Za tu dobu našlo novou rodinu přes 260 dětí. Hess v rozhovoru pro Radiožurnál přiznává, že když mu zavolá matka v nouzi, odložení dítěte jí rozmlouvá. „Kolika jsem to rozmluvil, to skutečně nevím,“ říká. „Některé děti jsou odložené nahé, některé jsou ještě nevykoupané. Jsou děti s pupečníkem podvázaným tkaničkou od bot, ale také instalatérským konopím,“ popisuje.

PŘÍBĚHY BABYBOXU Praha 7:00 21. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jsou dnes babyboxy stále potřeba a v takovém počtu?
Víte, když je maminka, která porodí někde v terénu a nemá auto s klimatizací a auto s navigací, tak myslím, že je vděčná, když ten babybox je co nejblíž. Takže jsou potřeba. V Praze je jich pět, to je, mám dojem, až příliš vysoké číslo, ale těch 47 pražských odložených nechtěných děťátek zase svědčí o tom, že jsou potřeba.

Na babyboxech jsou informace o tom, kam se můžou maminky v nouzi obrátit, aby se dítěte nemusely vzdát. Visí tam i vaše telefonní číslo. Rozmlouváte někomu, když vám zavolá, odložení dítěte?
Ano, rozmlouvám. Když mně zavolá před odložením, tak rozmlouvám, ale kolika jsem to rozmluvil, to skutečně nevím. Ale když mi zavolají před odložením, tak rozmlouvám. Nemám zájem na tom, aby byly odkládané další děti, ale za 19 let je 262 dětí příliš mnoho.

Jste předsedou Nadačního fondu pro odložené děti STATIM, to znamená latinsky ihned. Zájemkyním nabízíte i bydlení v azylových domech, mají o to zájem?
Maminky dávají přednost svobodě než životu v azylovém domě. Ale v každém případě u mě na zahradě stojí dva azylové domky, vybavené a vytápěné a připravené maminky přijmout. Ale že by se maminky hrnuly proudem, tak to zase ne. Mají raději svobodu.

Matky děti odkládají kvůli sociálním, psychickým a rodinným důvodům. Můžete zmínit nějakou situaci?
Někteří rodiče dokonce takové mamince, která přijde domů s děťátkem, řeknou: Hele, nedokážeš se postarat sama o sebe a ještě budeš mít tady dítě. To, že rodiče své vnuky a vnučky nechtějí mít se svými dcerami doma, to je celkem běžná záležitost. Pro mě nepochopitelné, ale ony ty vztahy jsou vůbec nepochopitelné.

Další situací je, když matka dítě do babyboxu odloží a po pár dnech si krok rozmyslí. Bylo jich za 18 let asi pět.
Ano, s takovými maminkami mluvím. Není jich moc. A byly úspěšné, obrátily se na mě s prosbou o pomoc a já jsem jim samozřejmě pomáhal. Protože mým zájmem není to číslo 262 navyšovat.

Nejstaršímu odloženému dítěti do babyboxu byly skoro dva roky a už chodilo a žvatlalo. Byl to Pelhřimov a rok 2019. Chlapeček měl deset kilogramů a dostal dočasné jméno Karel. Další zarážející příběh je situace Tobiáše, který se dostal do babyboxu hned dvakrát. To jde o rok 2022, kdy ho matka odložila s rodným listem. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) rodinu proto musel vyhledat a dítě svěřil do péče babičky. A nejspíš ta chlapečka odložila podruhé. Konkrétní důvody odložení většina dětí ani jejich adoptivních rodičů nezná. Dopis s vysvětlením mělo u sebe v babyboxu jen pár novorozenců, že?
Je to výjimka, není to běžné. Výjimečně něco u sebe mají, a dokonce mají u sebe pleny, ale je to skutečně spíš výjimka.

Některé děti jsou odložené nahé, některé děti jsou ještě nevykoupané, jsou odložené doslova tak, jak se narodily. Jsou děti s pupečníkem podvázaným tkaničkou od bot, ale také mám děťátko, které mělo pupečník zavázaný instalatérským konopím. Tatínek byl instalatér.

Dopis u sebe měla sedmiletá Johanna z Příběhů babyboxu nebo vůbec první odložené dítě do babyboxu v Česku Soňa. V únoru jí bylo 18. Je z dvojčat. Její matka v dopise napsala, cituji: „Mít dvojčata a být zároveň matka samoživitelka není lehké. Je mi u srdce těžko, ale vidím, že bych to neutáhla.“ Matka vložila v roce 2006 do pražského babyboxu i Sonin rodný list, a OSPOD ji proto vyhledal.
Rodný list, to bylo u prvního děťátka, u Soničky, odložené v roce 2006, do babyboxu v Hloubětíně. K tomu, aby byly odkládané děti s rodnými listy, maminky nevyzývám. Pořádek je dobrá věc, ale v tom případě je babybox zbytečný. Protože to mohlo jít rovnou na OSPOD.

OSPOD musí rodiče samozřejmě oslovit a vyzvat k tomu, jestli si to nechtějí rozmyslet. Zrovna jak se tomu stalo se Soničkou. Maminka si to rozmyslela a pak ji zase odevzdala. Komplikovaná záležitost.

Někteří adoptivní rodiče vám posílají fotky dětí, děkovné e-maily nebo o Vánocích cukroví. První děti odložené do babyboxu jsou nebo budou do konce roku plnoleté. Dostali dočasná jména Sonička, Lenka, Toník, Adam a Ludmila. Potkáváte některé děti osobně?
S některými z nich se vídám, některé z nich se na mě dokonce přišly podívat, a některé z nich mi dokonce darovaly obraz.

Někteří rodiče, kteří mají děti z babyboxu, jsou v kontaktu. Jde asi o 15 rodin. Vyměňují si zkušenosti, třeba kdy a jak s dítětem o babyboxu začít mluvit. Starší děti si o tom, jaké to je neznat svůj původ, už popovídaly. Co o tom víte?
Organizují se sami. A dnes jim dává internet tu možnost. Takže já myslím, že už mají nějaký spolek a tak podobně. Ale to já neorganizuju a jenom se s těmi, kteří mě osloví přímo, sejdu a vídám.

Veronika Hlaváčová, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít