Podle neziskových organizací zažije v Česku každoročně znásilnění zhruba 12 tisíc lidí, policejní statistiky ale hovoří jen o zhruba 600 případech. Jednou z příčin je podle odborníků úzká právní definice sexuálních trestných činů. Neziskové organizace a advokáti navíc dlouhodobě kritizují ukládání výši trestů. Na problematiku upozorňuje dokument Znásilnění pod kůží, který koncem listopadu uvedla Česká televize.

Praha 7:05 11. prosince 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tři ženy, tři oběti znásilnění a tři zkušenosti s tím, jak český právní systém trestá sexuální násilníky.

Právě tomu se věnuje nedávno uvedený dokument Znásilnění pod kůží, za jehož vznikem stojí režisérka Kateřina Hrochová a autor námětu, redaktor Českého rozhlasu Jaroslav Hroch. Film také tematizuje vypořádávání se s traumatem a proces samotné terapie.

„Trestní oznámení jsem podala v listopadu 2014 a v lednu 2018 přišel rozsudek… Ze soudu mi odpověděli, že ho pustili už v únoru 2019. Podle mě to nebyl ani rok, co seděl,“ svěřila se v dokumentu sportovkyně Tereza, kterou dlouhodobě sexuálně zneužíval její trenér.

Některá média se jejího případu později chopila a kladla důraz na její údajně „narušenou“ orientaci. Na internet následně unikly i její osobní údaje.

Další z obětí, Karolínu, v dětství znásilňoval nevlastní bratr. S ohlášením na policii přišla se svou matkou. „Vyslýchali mě dva mladí muži a pamatuji si, že první otázka, která padla z jejich strany, byla, jak jsem byla oblečená,“ popsala svou zkušenost.

Poslední ze zastoupených žen, Dominika, se rozhodla svůj případ brutálního znásilnění neohlásit. Po události navštívila krizové centrum Riaps, kde ji utvrdili, že okolnosti činu by nepřispěly k průběhu vyšetřování, který by pro ni byl emočně náročný. „Ona (pracovnice Riapsu) mi potvrdila můj pohled, že mě ten proces ještě víc zničí,“ líčila Dominika.

Největší prostor ale autoři věnují nefunkční pomoci orgánů činných v trestním řízení a škodlivému dopadu médií, která se dopouštějí takzvaného druhotného zraňování obětí.

Definice znásilnění

Český trestní zákoník vymezuje znásilnění jako pohlavní styk, který vzniká „násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy“.

DATA: Křivých obvinění ze znásilnění je minimum. ‚V praxi jsem se s tím nesetkal,‘ říká advokát

Číst článek

Tuzemská legislativa nezmiňuje sex bez souhlasu, který je v řadě situací – například u takzvaného drink spikingu (podání omamných látek), momentální paralýzy, postižení či spánku oběti – podstatný pro určení trestní povahy znásilnění.

Více než polovině pachatelů znásilnění, kteří nebyli dříve souzeni, české soudy v letech 2016 až 2020 vyměřily podmíněný trest odnětí svobody, jak vyplývá z údajů aplikace JakTrestame.cz, která mapuje uplatňování trestních sazeb v českém právním řádu.

Ze strany neziskových organizací a advokátů dlouhodobě zaznívá kritika za ukládání mírných a podmíněných trestů, protože podle nich neberou dostatečný ohled na mentální stav obětí. Ty se totiž s následky znásilnění musejí vypořádávat dlouhodobě.

Například data americké neziskové organizace RAINN, která se zaměřuje na pomoc obětem sexuálního násilí, uvádějí, že ve Spojených státech 94 procent znásilněných projevuje během prvních dvou týdnů od znásilnění příznaky posttraumatické stresové poruchy.

Až 30 procent je pak zažívá dalších devět měsíců. A 13 procent znásilněných se pokouší o sebevraždu.

Organizace rovněž upozorňují, že druh a délka vyměřeného trestu jsou podstatnými faktory, které ovlivňují podobu rehabilitace oběti.

Širší definice neznamená, že se zpřísní trestní sazby udělované za znásilnění, ale že víc pachatelů může skončit u soudu. Podle advokátky Lucie Hrdé problém mírných trestů pramení z toho, že české právo obecně stanovuje příliš nízké trestní sazby za sexuální delikty. „Musela by se změnit sama skutková podstata znásilnění,“ uvedla pro iROZHLAS.cz.

Jak je to jinde v Evropě?

Podle neziskové organizace Amnesty International definici sexu bez souhlasu v současnosti ve své legislativě rozpoznává 12 evropských zemí – Velká Británie, Belgie, Chorvatsko, Dánsko, Kypr, Malta, Německo, Řecko, Island, Irsko, Lucembursko a Švédsko.

Poslední zmíněná eviduje nejvyšší počet nahlášených znásilnění ročně. Loňský výzkum švédské vládní organizace Bra, která se zabývá rozvojem soudního systému, uvádí, že v roce 2016 bylo policii nahlášeno 64 znásilnění na 100 tisíc obyvatel.

Jak ale připomíná agentura Reuters, v roce 2018 Švédsko definovalo znásilnění jako sex bez souhlasu, kdy prokuratura nemusí dokazovat použití nebo hrozbu násilí, jako tomu je například v Česku. A došlo k nárůstu počtu odsouzených za znásilnění o 75 procent.

Alarmující čísla jsou tedy důsledkem širokého právního pojetí znásilnění a inkluzivní povahy jeho ohlašování.

„Výzkum ukazuje, že způsob, jakým švédská legislativa postupuje při posuzování jednotlivých případů, tyto statistiky v porovnání s ostatními zeměmi značně zvyšuje. Kdyby bylo Švédsko převedeno do německého právního rámce, ocitlo by se někde uprostřed evropských statistik,“ upozorňuje Bra na svém webu. 

Změna zákona

Ačkoliv právní definice znásilnění v Česku sex bez souhlasu stále nezohledňuje, jeho oběti mají od 1. ledna 2022 možnost využít nových pravomocí.

Po novelizaci zákona mají oběti trestných činů nárok na bezplatné právní zastoupení, případně vyjádření preferencí k průběhu výslechu.

„Orgány činné v trestním řízení budou povinné přistupovat k nim citlivěji. Zákon například stanoví jejich povinnost vyhovět volbě pohlaví osoby, kterou má být oběť vyslechnuta, nebo jejímu přání nesetkat se s pachatelem,“ uvedla vedoucí právních služeb proFemu Veronika Ježková na webu organizace.

Ministerstvo spravedlnosti vede Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který je dostupný online. Seznam zahrnuje advokáty a organizace, kteří nabízí svoje služby bezplatně či za sníženou odměnu.

Právní redefinici znásilnění chce prosadit například iniciativa Chce to souhlas, která poukazuje na nedostatečné právní uchopení znásilnění.

Amnesty International se spolkem Konsent, Českou ženskou lobby a komunitou Ženy v právu v letos únoru zveřejnily petiční výzvu, která měla přimět Poslaneckou sněmovnu a Senát k novelizaci trestněprávní definice znásilnění.

Julia Pátá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít