Bylo šílené, že jsem čekala na smrt někoho jiného, říká novinářka Kalenská o transplantaci
Novinářka Deníku N a spisovatelka Renata Kalenská napsala v pořadí už devátou knihu s názvem Orgány nepatří do nebe. Hlavním poselstvím knihy plné rozhovorů je poděkování moderní transplantační chirurgii. Před pěti lety sama autorka totiž prodělala transplantaci ledviny a slinivky.
„Naučíte se život krájet jak salám. Den za dnem, říkáte si ‚zase jsem to dala‘, i když to nebylo vůbec jednoduché,“ říká o ročním čekání na transplantaci orgánů Kalenská.
Novinářka a spisovatelka Renata Kalenská představila v Apetýtu svoji novou knihu Orgány nepatří do nebe
Diabetes jí diagnostikovali už jako třináctileté. „Nebylo to jako dneska, kdy jsou děti ze všech stran opečovávány a dostanou psychologa, aby jim pomohl se s nemocí srovnat. Byla jsem do toho vhozená jak do studené vody a potýkala jsem se s tím různě. Připadala jsem si vždycky jako černá ovce. Nechtěla jsem vyčnívat, tak jsem dělala všechno, co ostatní, abych všem dokázala, že já nemocná nejsem.“
Dvě těhotenství její zdravotní stav prudce zhoršila: „U dcery, která se narodila jako druhá, tak to skončilo selháním ledvin a dialýzou.“
Těsně před operací žádala lékaře, aby jí ukázali orgán, který jí budou dávat do těla. „Tím byli možná trochu zaskočeni, protože nejsou zvyklí na takové žádosti. Říkali mi, že to není nic pěkného, je to šedá věc,“ vybavuje si Kalenská.
Můj život závisí na životě někoho jiného
Náročná transplantace přinesla další zdravotní komplikace, které však Renata Kalenská zvládla. „Když se vracíte zpět do života, zavalují vás všednosti a není to tak, že se mi po transplantaci zalil svět sluncem,“ říká s odstupem pěti let.
„Musela jsem čekat na mrtvého dárce. Ledvina funguje perfektně od živých dárců, ale já jsem potřebovala ještě tu slinivku, která už není párový orgán. Takže jsem vlastně čekala na smrt někoho jiného a to mi přijde šílené,“ svěřuje se Kalenská.
Ovlivnilo to i její pracovní kariéru? „Dělala jsem přes 20 let politické rozhovory, tyhle zkušenosti mě posunuly k tomu, že mě mnohem víc baví psát o lidech, kteří něco dokázali, něco zažili, někomu pomohli,“ dodává novinářka.
Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře.
