Jak léčit Parkinsonovu chorobu? Novými léky, hloubkovou mozkovou stimulací, ale i optogenetikou
Jakým směrem se ubírá budoucnost léčby Parkinsonovy choroby, ale i dalších neurodegenerativních onemocnění, vysvětluje ve Studiu Leonardo Robert Jech, přednosta Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
„Budoucností je použití léčiv, respektive molekul, které dokážou degradovat proteiny, které se ve zvýšené míře v mozku pacientů s těmito chorobami akumulují,“ popisuje neurolog.
U Alzheimerovy nemoci je to především beta-amyloid nebo tau proteiny, u Parkinsonovy nemoci je to alfa-synuklein. „Ale nutno podotknout, že nevíme na 100 procent, že tyto proteiny jsou skutečně spojeny s patologií. Může jít také o epifenomén, tedy jakýsi vedlejší produkt, který při neurodegeneraci vzniká,“ komentuje Jech.
Navíc to, co funguje u zvířecího modelu, nemusí nutně fungovat u člověka, připomíná lékař. Dodává, že replikace 99 procent všech molekul, které byly nadějné ve fázi preklinického výzkumu, se ukážou jako neúčinné.
Biologická léčba
Další metodou je použití biologické léčby, z níž některé metody dokážou nahradit chybějící enzym v kaskádě, která zamezuje tvorbě dopaminu.
U Parkinsonovy nemoci hraje důležitou roli dopamin. Až polovina pacientů trpí depresemi, vysvětluje lékař
Číst článek
„Víme, že existují některé genetické poruchy spojené s deficitem tvorby některých látek, a proto předpokládáme, že pro některé podtypy některých forem neurodegenerace bude fungovat jeden konkrétní lék, ale pro velmi malou skupinu pacientů,“ popisuje v rozhovoru naurolog.
Samozřejmě, že už pomáhá hluboká mozková stimulace, kdy je pacientům zavedena do mozku elektroda, která pomocí přístroje podobného kardiostimulátoru vysílá elektrické impulsy do velmi přesně určeného místa v mozku a tak tiší projevy Parkinsonovy choroby.
Optogenetika a genová terapie
„Tam se dostáváme k možnostem dalšího zpřesňování stimulace. Víme, že některé neurony chceme zasáhnout a některé ne, ty jsou spojeny se vznikem některých nežádoucích účinků. Už víme, že některé typy neuronů reagují jen na určité typy signálů, na jiné nikoliv,“ říká lékař.
Dále existuje takzvaná optogenetika, kdy není do mozku sondou vysílán elektrický signál, ale světlo. „Neurony sice nevidí, ale my můžeme i tyto buňky naučit vidět, pomocí genové terapie,“ vysvětluje přednosta.
Pak se místo elektrod zavedou do mozku optická vlákna a na s nemocí spojené neurony se svítí různými barvami. „A podle toho, jaké světločivé pigmenty tyto neurony na sobě mají, se depolarizují nebo hyperpolarizují a pak můžete aktivitu těchto neuronů přesně ovládat,“ doplňuje lékař.
„Genová terapie už pochopitelně existuje, i když ne v případě světločivých pigmentů u člověka. Ale některá onemocnění spojená s deficitem tvorby některých enzymů už jsou takto potenciálně léčitelná,“ naznačuje vývoj nejmodernějších metod léčby neurodegenerativních onemocnění mozku neurolog Jech.
Jak přesně funguje hloubková mozková stimulace? A lze neurodegenerativním onemocněním mozku předcházet? Poslechněte si celé Studio Leonardo, audio najdete výše.
