Rozdíly mezi školami a regiony jsou obrovské. Jádrem problému je decentralizované školství, míní sociolog
Česká republika je jednou ze zemí Evropy s nejvyšším rozdílem mezi výkonností v testech žáků z chudých a bohatých rodin. „Centrálním bodem tohoto dlouhodobého problému je to, že máme naprosto decentralizované vzdělávání,“ zdůrazňuje sociolog Daniel Prokop. Podle něho kvůli absenci podpory a rozvinutého řízení školáci v chudších lokalitách ztrácejí aspiraci dále studovat a mizí tak potenciál žáků pokračovat na vysoké školy.
Dlouhodobě se věnujete českému školství a analyzujete celou řadu jeho aspektů. Je tedy jasné, že vám nemohla uniknout úterní zpráva o tom, jak dopadli čeští studenti v mezinárodním srovnání v testech z matematické gramotnosti. Výsledek je nejhorší za posledních 20 let. Na druhé straně v mezinárodním srovnání zůstávají čeští studenti nad průměrem. Je tedy výsledek tragickou, dobrou, špatnou, nebo normální zprávou?
Výsledek sám o sobě vnímám jako neutrální zprávu, protože on je sice nejhorší za 20 let, ale v dalších měřených gramotnostech se čtenářským nebo přírodovědným zaměřením jsme se naopak nezhoršili.
Jsem pro navýšení minimální mzdy. Životní úroveň lidí kolem minimální mzdy je nejhorší, hodnotí Daniel Prokop
Také zhoršení v matematice je pouze v malých posunech. Když si vezmete, jaké jsou rozdíly mezi zeměmi i mezi skupinami žáků v Česku, tak posun o pár bodů vlastně není zase tak zásadní. Důležitý je ten trend, který byl v matematice takový, že to v jednu dobu narostlo a potom se to zase začalo zhoršovat, a je tedy takový neurčitý.
Zásadní jsou zprávy, které jsou za hlavními výsledky. Obecně hlavní výsledky říkají, že jsme se zhoršili méně než většina zemí, protože pravděpodobně i díky uzavírkám škol během covidu došlo v řadě zemí k propadu. U nás byl propad v matematice omezený a v dalších předmětech malý. Je tam spíše tedy stagnace, což je pozitivní zpráva vůči tomu kontextu ostatních zemí.
Negativní zpráva ale je, že máme pořád obrovský rozdíl a jeden z nejvyšších v Evropě mezi výkonností v testech žáků, kteří jsou z chudých a bohatých rodin a ze vzdělaných a méně vzdělaných rodin. Zde je u nás mnohem větší rozdíl než v Polsku, Finsku, Estonsku i dalších postkomunistických zemích. Máme část vzdělávací soustavy, která zaostává, a část žáků, kteří by v jiných zemích pravděpodobně prosperovali mnohem víc.
To je hlavní problém, na který PISA (Program pro mezinárodní hodnocení žáků) znovu upozorňuje. A nemění se, naopak. Možná se i mírně podle České školní inspekce prohloubil, byť jsou rozdíly v posledních letech malé.
Hlavní je, že ztrácíme obrovský potenciál žáků, kteří by mohli chodit na maturitní obory a později třeba na vysoké školy. Nedokážeme ale s jejich znevýhodněním bojovat, a naopak je zařadíme do horších škol apod., kde ztratí aspirace a následně máme ve vzdělání obrovské rozdíly mezi sociálními skupinami.
Češi moc nestávkují, občas to má smysl, míní sociolog Prokop o pondělním protestu
Číst článek
Znevýhodnění školáci
Podle analýzy testů od České školní inspekce byli žáci ze znevýhodněných rodin v průměru o tři roky pozadu oproti nejlepším žákům. Tedy ve chvíli, kdy nejlepší žáci měli znalosti odpovídající deváté třídě, znevýhodněné děti byly na úrovni znalostí šesťáka. Dá se s tím něco dělat?
Podle PISA je nyní rozdíl 116 bodů. Program netestuje znalosti typu, jestli víte, kdy byla bula sicilská apod. Tam se testují opravdu funkční gramotnosti, tedy ne jestli v matematice dokážete napsat logaritmickou funkci bez toho, abyste ji znal a věděl, co znamená, ale že opravdu dokážete řešit matematické úlohy. Takže to testuje funkční gramotnosti, jestli dokážete číst text a pochopit jeho smysl apod.
V těchto znalostech, které získáte průběžně, a ne nějakým biflováním, žáci z nižších skupin zaostávají podle České školní komise přibližně na úrovni tří ročníků. To je největší rozdíl v Evropě a v řadě zemí je rozdíl výrazně menší. Je zajímavé, že tento rozdíl je tak obrovský, protože zmiňované posuny v čase jsou pouze o devět bodů. Rozdíl mezi žáky z chudších a bohatších rodin v Česku je ale 116 bodů. Můžeme tedy vidět, že bychom se neměli tolik věnovat trendu a malým výkyvům, ale tomuto problému.
Potřebujeme lépe řídit vzdělávání, protože máme obrovské rozdíly mezi školami a regiony, které ale nedostávají větší podporu. Naopak je tam více nekvalifikovaných učitelů a méně podpůrných pracovníků, jako jsou speciální pedagogové a školní psychologové, a do těchto škol nechodí více peněz.
Máme školy v neřízeném systému a v absenci některých typů podpor, což poté vede k tomu, že se žáci rozdělují do lepších a horších škol, kde následně v horších školách ztrácejí aspirace a naději, že se mohou dobře vzdělávat, protože kolem sebe nevidí pozitivní příklady.
Máme omezené programy, které se snaží posilovat docházku těchto žáků ve škole. Ani obědy zdarma v Česku nefungují dobře. Ve všech opatřeních, která jsou ze zahraničí a je prokázané, že posilují aspirace, naděje dětí, že se mohou dobře vzdělávat, docházku a vzdělávání, dělá Česká republika velmi málo nebo skoro nic.
Bek hodlá omezit svoje výstupy v médiích. Nejdříve se chce dohodnout s odbory na financování školství
Číst článek
To je dlouhodobý problém, jehož centrálním bodem je to, že máme naprosto decentralizované vzdělávání, které v podstatě nemá žádné kvalitní řízení. Máme 4500 škol, které řídí 2500 zřizovatelů obcí, a nikdo nekontroluje kvalitu, která je někde vynikající a někde velmi špatná.
Relativně dobrou práci dělá Česká školní inspekce, která dává feedback v inspekčních zprávách. Ta ale skončí u zřizovatele, který nemá povinnost se zprávou zabývat. Když je vzdělání v lokalitě špatné, nemá ani dostatečnou podporu, ani není dostatečný dohled nad tím, aby se zlepšovalo.
Zásadní problém je tedy obecně v managementu základního školství. A s nadějemi vždy uděláme nějaké dílčí opatření, které ale přehlíží základní problém, že není dostatečná podpora ani dostatečná odpovědnost v decentralizovaném systému.
Na sociálních sítích jste upozorňoval také na to, že jenom třetina žáků má matematiku mezi třemi oblíbenými předměty, a že naopak obavy z matematiky jsou u českých žáků vyšší než v průměru jiných států OECD. Čím to je?
Může to být reformou českého obsahu vzdělávání, aby byla zajímavá pro studenty, například méně memorující apod., což se mezi učiteli výrazně liší. Před dvanácti lety jsme ale změnili vzdělávací obsahy, takže učitelé mohou matematiku učit zajímavě a řada z nich to dělá, například propojuje matematiku s dalšími obory apod., ale každý tento přístup aplikuje rozdílně.
