• Nejen na sociálních sítích, ale i ve veřejném prostoru se opět objevují lidé vyjadřující podporu Rusku a jeho invazi na Ukrajinu. Naposledy demonstrovaly za tímto účelem asi tři stovky lidí na Malostranském náměstí v Praze na začátku července.
• Odborníci, které server iROZHLAS.cz oslovil, upozorňují na to, že jde mnohdy o voliče krajně levicových a krajně pravicových uskupení. Sympatizují s nimi ale často i lidé frustrovaní současnou ekonomickou a sociální situací, kteří nevidí, že by současný systém nabízel řešení problémů.
• Vláda by proto podle expertů měla na tyto nálady reagovat. Třeba lepší komunikací svých kroků, vyvarováním se zbytečných skandálů a ekonomickou podporou nejvíce zasažených lidí.

Doporučujeme Praha 6:00 17. července 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už dva dny po zahájení invaze na Ukrajinu varovalo Vrchní státní zastupitelství v Praze s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem, že schvalování ruské invaze by mohlo být posuzováno jako trestný čin.

Policie řeší v souvislosti s Ukrajinou 217 případů. Nucení uprchlic k prostituci detektivové neprokázali

Číst článek

Přesto se stále objevují hlasy, zejména na krajně pravicové a krajně levicové, konkrétně postkomunistické a komunistické scéně, které ruskou invazi na Ukrajinu otevřeně podporují. Poslední čísla, které získal server iROZHLAS.cz od policejního prezidia, ukazují, že detektivové řeší stovky takových případů.

Odborníci, které server iROZHLAS.cz oslovil, shodně tvrdí: Nejde o nic překvapivého. Například politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy pokládá projevy sympatií k ruskému režimu za důsledek vzedmutí dezinformační scény a posunu krajní pravice v Česku po roce 2013, kdy ztratila původní vazby na hnutí skinheads z 90. let.

Právě její silné provázání s dezinformační scénou podle politologa vedlo k tomu, že se oba proudy v názoru na Rusko spojují.

„Celá řada lidí, kteří se podíleli na budování dezinformační scény, byli buďto voliči anebo jinak navázáni na komunistickou stranu. Shodují se s krajní pravicí na sociálním konzervatismu, nenávisti k vládě, Evropské unii a liberalismu. A akceptací autoritářství, zejména toho, které je spojováno s Ruskem,“ popisuje politolog.

Podle odborníka na extremismus Miroslava Mareše je spojovníkem zejména kritika současného evropského politického a myšlenkového systému. „Souvisí to s jejich kritikou liberálního pojetí demokracie jako takové. Chtěli by zkrátka jiný typ režimu,“ vysvětluje.

Dezinformační scéna

S tím souhlasí i Jan Charvát. Pro současnou českou krajní pravici a tradiční krajní levici je podle něj Rusko příkladem státu, který stojí v protikladu k tomu, v čem vidí zkaženost Západu. „Je autoritářské, antiliberální, neuznává LGBT, je náboženské a konzervativní. Prostě je vším, čím západní Evropa není,“ přibližuje, co těmto skupinám lidí na Ruské federaci konvenuje.

Nespojuje je ale pouze téma války na Ukrajině a podpora Ruské federace. K přibližování obou skupin docházelo už v minulosti.

„Lze vypozorovat stejné skupiny lidí a aktivistů, které za poslední léta prošly stadiem tvrdého boje proti migraci, pak se zapojily do hnutí proti vládním opatřením proti covidu-19, kde se navíc vyprofilovali i noví aktivisté. A už v únoru 2022 přešly takové skupiny na téma podpory ruské invaze,“ stopuje kroky extremismu Mareš.

Proč lidé na slova těchto aktivistů nebo alternativních médií tolik slyší? Podle Kristíny Šefčíkové z Prague Security Studies Institute (PSSI) tomu napomáhá současná nejistota a také zahlcení informačního prostoru velkým množstvím protichůdných informací. Vše jako celek pak zákonitě vede k poklesu důvěry ve veřejné instituce a třeba i tradiční média.

„Lidé jsou zmatení, do toho se přidává strach z rostoucích cen prakticky všeho, strach z budoucnosti... rozhodně to je důvod, proč lidé stále více důvěřují alternativním médiím,“ dodává s tím, že díky nim alespoň cítí, že jejich světonázor je v mediálním prostředí také reprezentovaný.

Tato „média“ ale s sebou často nesou protisystémový, někdy až extrémistický narativ, který podle potřeby volně přenášejí na aktuální témata. A ten přejímají právě i jejich čtenáři na uzavřených fórech a na sociálních sítích.

„Protiepidemická opatření byla třeba spojována s fašistickým režimem, očkování zase s genocidou. A teď se tato slova volně přenášejí i na téma Ukrajiny, která je vykreslována opět jako fašistický stát,“ popisuje Šefčíková opakující se princip.

S tím souhlasí i politolog Charvát. Podle něj to je možné dobře pozorovat na proměně pohledu na ukrajinské uprchlíky od začátku války. Zatímco v počáteční fázi jsme zvládali krizi ukázkově a extrémistická scéna mlčela, teď se podle něj opět začíná postupně projevovat.

„To prvotní nadšení částečně vyprchalo a teď se ten narativ znovu vrací. Když si ho navíc srovnáte s migračním narativem z roku 2015, tak vidíte, že je to úplně stejné. Zjišťujete, že tady vůbec nejde o islám nebo o uprchlíky, protože tentokrát jde většinově o ženy s dětmi z nám kulturně blízké oblasti, ale přesto se i tady aplikuje stejná rétorika. Politicky toho jde využít, můžete ukázat, že tady jsou ti druzí, kteří nejsou jako my. A my kvůli nim můžeme mít problémy,“ vysvětluje Charvát.

Nejistota, opuštění, frustrace

Lidé se k podobnému myšlení uchylují podle odborníků kvůli kombinaci celé řady faktorů. Ze všeho nejvíce je ale zastřešuje pojem frustrace. A to například z aktuální situace umocněné ekonomickým stimulem.

Místopředseda SPD: Nejsme extremistická strana. Pokud se vnitro za zprávu neomluví, dáme to k soudu

Číst článek

„Vidíme, že když se ekonomika propadne, tak se logicky zvýší podíl lidí, kteří se třeba objevují v ulicích. Protože to na ně zkrátka dopadá. A protože už jsou v té době nahlodaní nějakou ideologií, tak se uchylují k extrémům. A potom záleží, jestli je někdo dokáže podchytit a pracovat s nimi. O to se třeba v minulosti pokoušel pan Volný (exposlanec Lubomír Volný – pozn. red.). Tam se ale ukázalo, že to není tak snadné,“ popisuje.

Z toho podle Charváta vyplývá, že daleko více lidí se uchyluje k rezignaci než k radikalizaci. Radikalizovaní lidé pak podle politologa zpravidla volí protestní strany jako tradičně asi desetiprocentní SPD nebo třeba KSČM, Sládkovce, Volný blok nebo Přísahu, které se naopak do sněmovny po posledních volbách nedostaly.

To opět umocňuje zmíněnou frustraci, protože lidé podobného smýšlení cítí, že je nikdo politicky reálně nezastupuje. „Po minulých sněmovních volbách byl historicky největší počet propadlých hlasů. A právě na dezinformačních médiích se začalo objevovat, že vláda není demokratická, že jde o diktaturu menšiny. Novou vládu pak zároveň vnímají jako příliš orientovanou na Evropskou unii a označují ji za sluhy Bruselu,“ popisuje fenomén Šefčíková.

Zlepšit komunikaci a viditelně pomáhat

Tím ale podle Charváta vzniká obrovský rezervoár lidí, které zatím přehlížíme a u kterých narůstá nespokojenost se současnou situací.

„Tato nespokojenost jde zcela proti systému, protože budí představu, že je celý tento systém nespravedlivý. To je důležité slovo. Protože tím pádem ho nemá smysl vůbec měnit, ale je třeba ho svrhnout – a je jedno, jestli ho chcete svrhnout jako komunista, fašista nebo jako populista... Vítězství těchto stran by zkrátka znamenalo úplné překopání celého systému,“ varuje politolog s tím, že potenciál pro to aktuálně ve společnosti je.

Jak tomu zabránit? Podle odborníků je nezbytné si nejprve uvědomit, že lidé nemusejí vydržet zvládat současnou situaci věčně. Jak se shodují, je rozhodně pozitivní, jak česká vláda prozatím zvládá uprchlickou vlnu z Ukrajiny a integraci uprchlíků do společnosti. Naopak má ale velké nedostatky v komunikaci.

„Přitom s tím můžou začít hned a je to relativně levné. Jde jen o systematické informování o tom, co se děje, proč se to děje, proč je to případně dobře a jak nám to může třeba i pomoci. To je to, co vláda tak úplně nedělá,“ vysvětluje Charvát a dodává, že to sice není nejsnazší, ale může to zabrzdit nárůst nespokojenosti ve společnosti.

Sněmovna schválila úsporný tarif u energií pro domácnosti, vláda pro něj má vyčlenit přes 30 miliard

Číst článek

S tím souhlasí i analytička Šefčíková. „Je nezbytné přehledně a včas informovat obyvatelstvo o vývoji situace a zdůrazňovat plány do budoucna i řešení problémů. Aby tam zkrátka vždy probíhalo určité ujištění obyvatel, že je to pod kontrolou,“ nastiňuje.

Nezbytná bude ale i prevence socioekonomických problémů. „Je důležitá spolupráce mezi státem, médii, neziskovým a soukromým sektorem. Zaměřovat se na všechny vrstvy společnosti, neposkytovat pomoc selektivně. Nevynechávat méně rozvinuté regiony, kde jsou ekonomické dopady a tím i obavy z budoucnosti mnohem citelnější,“ vypočítává Šefčíková.

A politolog Charvát doplňuje, že vláda musí nezbytně počítat i s tím, že se současná situace může ještě zhoršit. „Je totiž pravděpodobné, že teprve na podzim nastoupí všechny problémy – včetně další vlny koronaviru – v synergii. A v ten moment vystřelí frustrace vzhůru. Do toho se přiblíží volby, všechny strany se budou snažit tyto věci využívat ve svůj prospěch,“ zdůrazňuje.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít