Masové střelby v Praze, Ostravě a Uherském Brodu od sebe dělí vždy čtyři roky. Na rozdíl od předchozích tragických případů ale musí nyní filozofická fakulta čelit ještě i verbálním útokům. Z uzavřených skupin se totiž tentokrát dostaly na veřejnost. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál to nastiňuje expert na nenávistné projevy Tomáš Koblížek z Akademie věd.

Rozhovor Praha 6:15 18. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Po střelbě na filozofické fakultě se vyrojily projevy nenávisti a dezinformace. Jaké nejhorší příklady sledujeme? Co se objevuje?
Přijde mi specifické, že nenávistné projevy se tentokrát týkaly přímo fakulty. Když to vztáhnu ke střelbě v Uherském Brodu a Ostravě, tak i tehdy se objevovaly dezinformace, konspirace a nenávistné projevy. Například u Ostravy jsem ale nezaznamenal nenávistné projevy, které by se týkaly zdravotníků nebo přímo dané nemocnice.

U filozofické fakulty se ale objevovaly verbální útoky směřující k tomu, že si to studenti zasloužili nebo že je to prostředí, které generuje takové pachatele.

Můžeme v tomto případě mluvit o sekundární viktimizaci?
Možná ano. Chtěl bych jednoduše zdůraznit, že fakulta si po útoku prošla vlnou agresivity na úrovni jazyka a řeči, tedy verbální agresivity. Je třeba ocenit, že policie konala svou práci. A také mnoho lidí spojených s fakultou dokázalo velmi sebevědomě lži odrážet.

Z uzavřených skupin na světlo

Míří tyto verbální útoky primárně ze sociálních sítí? Nebo odkud?
V případě střelby na filozofické fakultě bych viděl ještě jedno specifikum. Když jsem procházel ty dezinformace, konspirační teorie a nenávistné výroky, které se pojily s útokem v Uherském Brodu nebo Ostravě, tak všechno byly příklady vnitroskupinových nenávistných projevů. Lidé to šířili mezi sebou v uzavřené komunitě, na okrajových fórech, třeba na Aeronetu.

U filozofické fakulty se ale objevily útoky, které mířily k širší veřejnosti. Mám na mysli například výrok poslance Jiřího Kobzy z SPD. Nebylo to něco, co by zaznělo na uzavřeném fóru. Mířil na veřejnost. Počítal s tím, že to bude slyšet.

Bohužel dezinformace o fakultě veřejně šířila i některá média, která jsou běžně pokládána za seriózní. Příkladem může být hodně diskutovaný titulek „Filozofická fakulta nařídila psychoterapii a zakázala výstupy v médiích“, jenž se objevil na webu Echo24. Vyvolával dojem, že fakulta je autoritativní instituce. Fakulta ale nic takového nenařídila ani nezakázala.

Univerzitě Karlově Kobzova omluva nestačí, na trestním oznámení kvůli výroku o střelbě trvá

Číst článek

Zároveň je ale třeba dodat, že tohle je jen naprostý okraj. Většina lidí se snažila fakultu podpořit, nikoli očernit.

Jaký je důvod, že se to z uzavřených skupin dostalo během několika let do veřejných kanálů?
Myslím, že pokud politik veřejně použije nenávistné projevy, tak tento postoj ani nemusí autenticky zastávat, ale chce tím získat politické body a přízeň od lidí, kteří třeba už mají podezřívavý nebo negativní pohled na humanitní studia. Někdo ale může realitu takto vnímat. A opravdu si myslí, že studenti humanitních studií jsou nežádoucí přítěží. Někdy to může být kombinace obojího.

Dezinformace o džihádistech

Útočník v Uherském Brodu střílel v únoru 2015. Našel jste dezinformace nebo projevy nenávisti, které s tím byly spojené?
Ano. Je dobré si všimnout, že tehdy vrcholila migrační krize. A je dobré si uvědomit, že dezinformace nebo nenávistné postoje velmi často nejsou bezprostřední reakcí na danou událost, ale vychází z postojů nebo deformovaného pohledu na realitu, který už lidé mají. Daná událost je pak spíše příležitostí si potvrdit nebo podpořit to, co už si tito lidé myslí.

V roce 2015, kdy tedy vrcholila migrační krize, vrcholil i dezinformační proud, který varoval před tím, že se sem valí džihádisté. Objevilo se tvrzení, že tito džihádisté sledují, jak česká policie není schopná zasahovat proti takovým útokům, že to tady budou mít snadné a že se na svých internetových fórech baví o tom, jak se proti nim nebude nikdo v Česku umět bránit.

A co se týče střelby v Ostravě, ke které došlo v prosinci 2019?
Nebyly to opět dezinformace, které by byly vyvolané danou událostí. Znovu za tím stál deformovaný pohled na realitu, který nyní bylo možné vyjádřit. Našel jsem zprávu naznačující, že Česko plánuje uzavřít jakýsi tendr na zabezpečení nemocnic, a to ve spolupráci se zástupcem Světového židovského kongresu. Masová vražda měla sloužit jako záminka k tomu, aby se to mohlo realizovat.

Je to konspirační teorie, ty se snaží vysvětlit událost poukazem na tajné spiknutí. Nejde jen o jakési naivní vysvětlení té události, ale také o útok na skupinu nebo instituci, na údajné spiklence. V tomto případě je zde i jasný antisemitský podtext.

Svědectví hasičů i záchranářů

Dezinformační server Aeronet, který šíří ruskou propagandu, například u střelby v Ostravě zpochybňoval identitu útočníka nebo naznačoval, že policie o útoku věděla dlouho dopředu. Mohou s dezinformacemi a nenávistnými projevy v Česku souviset vlivy z Východu?
Chtěl bych upozornit na jednu věc. Lidé někdy od stolu říkají, že za něčím nestojí Rusko, že naše obavy jsou přehnané. Myslím ale, že poznat autentickou dezinformaci je velmi obtížné. Je to podobné jako u covidu. Někdy nám nezbývá nic jiného než věřit kompetentním lékařským institucím, protože sami nejsme lékaři.

V tomto případě nezbývá než věřit institucím, které se věnují dezinformacím, které mají příslušný technický aparát. A ty upozorňují, že dezinformace šíří i cizí státy. Pokud rozvědka nebo bezpečnostní služby upozorňují na to, že existují hybridní hrozby vycházející ze zahraničí, je racionální jim věřit, protože k tomu mají expertizu. Pokud to někdo odmítá, měl by vysvětlit, jaké přesvědčivé důvody pro to má.

Zmínil jste důvěru v instituce. Může být i v případě střelby na filozofické fakultě jedním z důvodů, proč lidé šíří dezinformace, nedůvěra ve stát?
Když někdo řekne, že nevěří tomu, co se stalo na filozofické fakultě, nevyjadřuje tím jen své přesvědčení, že se něco nestalo, ale demonstruje tím právě nedůvěru v média, která o tom informují, nebo ve složky státu, které to vyšetřují.

Takže ano, je to sekundární vyjadřování nedůvěry standardním médiím nebo státním institucím.

Je možné takové lidi přesvědčit? Protože se zdá, že ani slova policie, hasičů a záchranářů nepomáhají, pokud lidé nevěří ve stát.
Skutečně stojí za pozornost, že pokud člověk nevěří, že se to stalo, i když vidí reportáž České televize, ve které mluví svědci, zdravotníci, hasiči a policisté, tak neříká jen, že nevěří lidem z té reportáže, ale že nevěří médiu, ve kterém vystupují.

Často se upozorňuje na to, že u nenávistných projevů, které se opírají o dezinformace, nestačí lidi zásobovat pravdivými informacemi. Problém je v tom, že nevěří zdroji informací. Měli bychom se proto soustředit na obnovování důvěry ve standardní média a státní instituce.

V průzkumech se také ukazuje, že je lepší obnovovat důvěru v něco než přesvědčovat lidi o tom, že je něco nedůvěryhodné. Tedy neříkat jim, že se Aeronet topí ve lžích, ale spíše se zaměřovat na to, proč je dobré důvěřovat určitému typu zpráv, proč jsou kvalitní.

‚Reakce operátora linky byla nedůvěřivá.‘ Univerzita zveřejnila vlastní časovou osu střelby na fakultě

Číst článek

Jak takovou důvěru obnovit? Jak na to?
Je to kombinace mnoha věcí, které se dělají. Zaujala mě aktivita organizace Life After Hate, tedy Život po nenávisti, která působí v USA. Členové organizací, které prosazují názor, že bílí Američané jsou nadřazení, změnili své postoje, vrací se do těchto skupin zpět a mluví s aktuálními členy. Tohle funguje dobře. Je to lepší, než když s nimi mluví člověk zvnějšku.

U nenávistných projevů v online světě podle výzkumů funguje i to, když upozorňujete, jaké to může mít důsledky pro lidi, na které se útočí. A ukážete konkrétní příklady. Má to vliv na charakter diskuse, třeba lidi nepřesvědčíte, ale změní tón hovoru, není tak agresivně nenávistný. Je to efektivnější, než když upozorňujete, že svými projevy mohou páchat trestný čin. A ani humor příliš nefunguje.

Zmiňoval jste, že projevy nenávisti jsou teď ve veřejném prostoru víc vidět. Kam až to může zajít?
Nemyslím, že spějeme k apokalypse. Nenávistné projevy se často vyrojí při příležitosti nějaké zvláštní události, třeba při migrační krizi. Není to tak, že by ve společnosti byla konstantě intenzivní nenávist. Ale funguje to jako vlnovka. Když se objeví konkrétní událost, tak nenávistných projevů přibyde. V mezidobí ale ta intenzita opět klesne. To je jedna důležitá věc.

Zadruhé je potřeba odlišovat nenávistné projevy a nenávist. Můžete mít ve společnosti mnohem více nenávistných projevů než autentické nenávisti.

Člověk třeba ani nemá odpor k humanitním oborům, ale v online diskusi se nechá strhnout k nenávistným výrokům. V offline prostoru už se ale takto nevyjadřuje, a možná ani tak radikální názor nezastává.

Průzkum CVVM navíc ukázal, že roste určitý typ tolerance k některým menšinovým skupinám v Česku. Takže bych budoucnost neviděl úplně temně.

Anna Jadrná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít