Novinářka Rychlíková o kauze Feri: Jsme si jistí, že nejde o předvolební manipulaci. Svědkyně se neznají

Společně s Jakubem Zelenkou z DeníkuN jste pracovali na článku o údajném sexuálním predátorství dnes už bývalého poslance TOP 09 Dominika Feriho. Ten článek vzbudil obrovskou vlnu reakcí, vzbudil i politickou reakci. Jak jsme zmínili, Dominik Feri už opustil svůj post poslance. Můžeme na úvod tohoto politika stručně představit, co všechno má za sebou, jak se v politice uplatňoval, jaká je jeho role?
Pokud se budeme bavit o politické roli Dominika Feriho, určitě patřil k nejvýraznějším politikům možná celé polistopadové éry, protože jako velmi mladý do politiky vstoupil, velmi mladý se stal poslancem a reprezentoval, politiku pro mladé lidi, i se na to zaměřoval. Ve svých kampaních se snažil motivovat mladé lidi k většímu zájmu o politiku, k tomu více se jí účastnit, více zjišťovat, co se děje. Vzděláním je právník a v Poslanecké sněmovně se věnoval celé řadě otázek. Ale opravdu nejvíce slavným se stal v té pandemické době, kdy se jeho účet na Instagramu stal nejsledovanějším českým účtem – Před ním je tedy ještě Petr Čech, ale to se dá v rámci Instagramu vnímat jako česko-anglický účet – kde pravidelně informoval o tom, co vlastně vláda chystá v oblasti pandemických nařízení. Dosáhl myslím na počet 1,1 milionu sledujících.

Takže když se snažíme pochopit nějakým způsobem kontext toho celého příběhu, dá se říct, že to je člověk, který disponuje velkým dosahem, velkým publikem.
Je to možná jediný politik, který je zároveň celebritou, nebo tak to alespoň vnímáme.

Jen pro úplnost, jaký vztah mají mladí lidé k Dominiku Ferimu, když zmiňujete, že byl celebritou? Jaké postavení měl mezi mladými lidmi?
To se, myslím, v našem textu objevilo několikrát. Vzhledem k tomu, že se snaží aktivně působit mezi středoškoláky, objížděl střední školy s nějakým popularizačním programem zaměřeným na to, aby se mladí více věnovali právě politice. Tím si určitě získal celou řadu podporovatelů, což koneckonců dokládá i to, že v současně probíhající politické kampani měl on jako jediný z té koalice Spolu jiný vizuál, který odkazoval právě k těm žlutočerným trojúhelníčkům, které se staly symbolem jeho komunikace během pandemické doby. Měl vlastní auto a kampaň, která se jmenovala „Mám hlas“ a byla přímo zacílena na mladé voliče. Oni ho určitě recipují jako jednu z nejdůležitějších politických postav, i o tom píšeme v našem textu.

Jak jste se o tom nevhodném chování Dominika Feriho dozvěděli?
Jak tam uvádíme, tyto informace se objevovaly poměrně periodicky. Ale nikdy se to nedostalo za nějakou úroveň drbů. Objevovaly se v různých pražských kruzích a z různých sfér. Pak se na Twitteru objevil jeden příspěvek a získal velkou pozornost: ten tweet se pídil po tom – a byla to řečnická otázka – proč ty kauzy nejsou medializovány. Objevila se tam celá řada různých dalších svědectví, některé opravdu zase na úrovni drbů. Některé ale působily poměrně závažně. My jsme si ve stejnou chvíli s Jakubem Zelenkou řekli, že nám přijde důležité se tomu věnovat i proto, abychom případně tyto drby vyvrátili a zastavili jejich proud. Když jsme zjistili, že to děláme zvlášť a máme úplně stejný postup, rozhodli jsme se spojit.

K jakým svědectvím jste se postupem času dostali? O jakých obviněních tu mluvíme? Kolik jich je a jak závažná jsou?
Mně rozhodně nepřísluší právní kvalifikace těch záležitostí, proto je ten text poměrně suše vystavěný. Nicméně velmi záhy jsme začali zjišťovat z našeho pohledu poměrně široký rozsah – eufemisticky řečeno – nevhodného chování Dominika Feriho, které je v tom textu popsané. Abych byla konkrétní, v uplynulých pěti letech se podle svědectví, která máme ověřená, nahraná, daly nám je ženy, se kterými jsme se osobně setkali a známe jejich identitu, tak docházelo například k tomu, že pan Feri vykonával na ženách sex bez jejich souhlasu, navzdory tomu, že opakovaně říkaly, že ten sex nechtějí. Je tam třeba případ ženy, za kterou přišel nahý do sprchy, zatarasil svým tělem sprchový kout a ona nemohla odejít. A ačkoliv mu říkala, že nechce mít sex, tak on opakoval, že to bude jen málo, že to bude jen trochu a ten sex vykonal, i když ona nechtěla. Je tam případ dívky, které zatarasil nočním stolkem pokoj, řekl jí, ať je zticha, když protestovala a pak opět ten sex vykonal. Je tam případ ženy, u které si sundal kondom během pohlavního styku a odmítl si ho dále nasadit. A pak jsou tam i taková každodenní svědectví, která spíš dokreslují jeho povahu. To znamená neustálou snahu z žen vábit intimní fotografie. Časté tam je i nějaké ponižování, urážky vzhledu, intelektu atd. Často to má ten sexualizovaný charakter.

Vím, že jste říkala, že se sama pochopitelně nemůžete dopouštět nějakého právního hodnocení, ale z toho všeho, co jste nasbírali, z těch informací a svědectví, jak velké je tedy podezření, že se Dominik Feri mohl dopustit sexuálního násilí? Jinými slovy, bavíme se tady o rovině zastrašování, ponižování, nějakého verbálního násilí, anebo o skutečném fyzickém sexuálním násilí?
Sexuální násilí je nějak ukotveno v právním rámci, takže opravdu tyto věci nemohu kvalifikovat. To se omlouvám, to je na posouzení nějakých trestně-právních orgánů. My jsme pouze popsali, jak to bylo. Je hrozně důležité si uvědomit, že pokud žena opakovaně vysloví nesouhlas, je naprosto nevhodné a přes čáru pokračovat nebo dožadovat se sexu dál a vykonat ho. Problém je, že i psycholožky a psychologové opakovaně uvádějí, že primární reakcí lidského těla na takovou situaci je absolutní zmrznutí, kdy se nedokážete ubránit a nepustíte se do fyzického odporu, což případnému pachateli zlehčuje tu možnost na vás ten sex vykonat. Právního hodnocení se nemůžu a nechci dopouštět. Ale toto jsem chtěla říct, protože i to se v těch příbězích opakuje.

V tom článku píšete, že se jedná o příběhy z let 2015 až 2020. Proč oběti popisovaného obtěžování nepromluvily dřív, jak to ony samy vysvětlují? Určitě jste s nimi o tom mluvili?
Tady je, myslím, dobré poukázat na to, o čem jsme se bavily na počátku. Dominik Feri je člověk s obrovským sociálním kapitálem, dá se říct celebrita. Mluví se o něm na Právnické fakultě, kde ho mají za boha. Mluví se o tom, že je miláček, kamkoliv vejde. Pokud jste velmi mladá, třeba sedmnácti- nebo devatenáctiletá, a něco podobného se stane, je velmi těžké se za sebe postavit a toho člověka třeba konfrontovat, nebo dokonce jít na policii, jakkoliv to nahlásit. Ráda bych tu uvedla, že znásilnění v České republice hlásí celkově maximálně pět procent žen. To znamená, že 95 procent žen, které jsou znásilněny, to nenahlásí z obavy, že budou zesměšňovány, že jejich svědectví budou zpochybňována, že budou retraumatizovány, že se to dozví jejich rodina. To jsou další věci. Máme tu ženy, které třeba nechtějí být redukovány na oběť, nechtějí být ženami, které do konce života budou mít veřejný cejch, že jim něco udělal ten slavný Dominik Feri. Nechtějí, aby se to třeba dozvěděli jejich rodiče, kteří mohou být z menších měst, nechtějí se dostat do řečí. A to jsou všechno i psychologické aspekty toho, proč ty ženy obecně velmi často o tomto typu chování mlčí a přechází ho. A samozřejmě v tom hraje roli i socializace dívek: jsme učeny, řekněme, větší poslušnosti a přijímání mužského společenského narativu. To vše je ve hře. Ony se svěřili kamarádkám, svěřily se třeba bývalým partnerům. My ta svědectví máme takto potvrzené, že se za tu dobu nezměnila podstata výpovědi, že to přesně takto popisovaly, což je jeden z hlavních argumentů, že ty ženy říkají pravdu. Ale bohužel v tom, jak funguje české trestně-právní řízení, je opravdu velmi namáhavé ozvat se.

Nahlásila to některá z těch žen úřadům?
V tom textu je napsáno, že to žádná z těch žen nenahlásila. Jsou tam popsány důvody, které většinou lze lapidárně shrnout takto: „Myslela jsem si, že toto mi nikdo nebude věřit, protože přece jen jde o Dominika Feriho, člověka, který je naprostou celebritou.“

Vy sama jste narazila na to, že je možná složitější vzhledem k časovému odstupu ty příběhy nezávisle ověřovat. Můžete tedy popsat čistě novinářsky metodu, jakou jste postupovali? Jak jste jako novináři řešili, že zaznívají nějaká svědectví, která jsou třeba už starší, jak bylo možné je nezávisle ověřit?
U každého svědectví jsme se pokusili najít nezávisle na tom člověku někoho, kdo o té věci věděl. A zeptali jsme se ho, ať ji popíše tak, jak mu ji ta dotyčná popsala. Pokud se ty věci shodovaly, tak jsme s nimi dál takto pracovali. U těch méně, řekněme, „závažných“ věcí, jako je to vábení intimních fotografií – „to send nudes“ znamená „pošli mi nahé fotky“ – nebo nadávání, že je někdo lesba, to všechno samozřejmě máme archivované. V případném trestně-právním řízení jsou oběti chráněné. To znamená, že samotný požadavek, aby vystupovaly veřejně pod svým jménem, nedává ani z toho trestně-právního hlediska smysl. Mají samozřejmě právo hájit si svoje soukromí. Je velmi necitlivé po nich něco takového chtít. Ovšem u menších věcí to máme ověřeno tímto způsobem, různými screenshoty. A potom jsou tam i různá svědectví, že třeba něco se stalo a někdo jiný to viděl, tak jsme kontaktovali toho někoho, kdo to viděl.

Dominika Feriho jste oslovili s žádostí o reakci. Politik odmítá, že by se dopustil sexuálního násilí. Ale je vidět, že v reakcích připouští, že se mohl chovat nevhodně – jak on říká – v jisté období svého života. Jak vám vysvětlil, že v jednu chvíli se objevuje tolik svědectví o jeho údajném nevhodném chování?
My jsme se nejdříve snažili pana Feriho kontaktovat telefonicky současně společně s Jakubem Zelenkou. Telefonický kontakt několikrát odmítl. Požádal nás, ať mu pošleme otázky. My jsme nechtěli mlžit, nechtěli jsme se tvářit, že máme jen nějaké drobnosti, a pak ho vlastně překvapit obsahem toho textu. To nám připadalo neprofesionální. Ctíme presumpci neviny, přišlo nám opravdu zásadní, aby se vyjádřil. Poslali jsme mu osm otázek, které byly velmi konkrétního charakteru. Ptali jsme se i na to, na co se ptáte vy. Ptali jsme se, jak se tedy mimochodem staví k tomu, že byl jednou z tváří kampaně MeToo. Ptali jsme se ho na konkrétní skutkové věci, které jsou v tom textu popsány. A on nám odpověděl shrnujícím textem, který jsme uveřejnili v celém znění. Bohužel, na konkrétní dotazy neodpověděl. Neodpověděl právě i na to, jak si on sám vysvětluje, že se tyto zkazky o něm množí, takže to ještě nevíme.

Jak na vás působí jeho odpověď a vůbec ta reakce? Nemůže mít pravdu v tom, co tvrdí, že přiznal, že se choval nevhodně, ale obvinění z násilí označuje za smyšlená, za cílená?
To opravdu nebudu hodnotit, omlouvám se, mi prostě nepřísluší. On dále řekl, že bude podnikat soudní kroky, na což má samozřejmě plné právo. Také v té věci začala jednat policie. Myslím si, že ten článek není právním spisem. My jsme nesepsali text, který se předkládá na policii. My jsme prostě chtěli dát hlas ženám, které v uplynulých pěti letech zažívaly někdy extrémně nevhodné chování ze strany Dominika Feriho. Zažívaly situace, kdy je nutil k sexu. Zažívaly situace, kdy ten sex vykonal navzdory jejich nesouhlasu nebo v něm pokračoval, i když ony z jasně řečených důvodů nechtěly. To byl náš cíl. Náš cíl nebylo řešit, do jaké míry by měla policie co dělat. Myslím si, že to není novinářská odpovědnost. Naše novinářská práce a integrita nás zavazuje k jiným věcem – a ty jsme doufám popsali správně.

Jedna z otázek, která zaznívá ve veřejné debatě o vašem textu, je proč se zmíněné ženy rozhodly promluvit právě teď? Ten článek se objevuje necelých pět měsíců před parlamentními volbami. A v těch reakcích publikum ventiluje výhradu, že načasování mohlo být účelové. Jak jste se s tím vyrovnávali? Ptali jste se svých zdrojů, proč jsou ochotné tu citlivou záležitost publikovat v tuto chvíli, když se naplno rozbíhá předvolební boj?
Je opravdu paradoxní, že celá věc se spustila právě tím tweetem. Velmi často se u všech těch lidí, se kterými jsme mluvili – a byly jich bezmála tři desítky – objevovalo, že když si četli tu tweetovou  diskuzi, tak jim došlo, že je tady asi více lidí, kteří zažili něco podobného, a v tomto je ten efekt velmi běžný. Obecně pokud cítíte, že v tom nejste sama a cítíte, že těch lidí se stejnou zkušeností je více, tak je větší ochota se o tom bavit nebo i ty věci obecně nahlašovat. My se jasně v tom textu ohrazujeme proti nařčení, že by se snad mohlo jednat o jakoukoliv politickou kampaň. I proto se ty dva deníky naprosto nezávislé, ekonomicky, personálně na sobě spojily. I proto v tom textu píšeme: Kontaktovali jsme autorku toho prvního tweetu, která to tam velmi lapidárně vysvětluje, že jí vůbec nejde o něj jako o politika, ale o něj jako o člověka, který se dle informací toho účtu choval prostě špatně k ženám. A ta dynamika už je potom taková, že se ta lavina vlastně spouští a dodávat do jisté míry těm ženám sebevědomí. Takže ta dynamika je potom taková, že ty ženy mají pocit, že když se to nestalo jen jim a je to opravdu to veřejné tajemství, tak je důležité s tím jít ven. Opravdu my jsme se ptali, jasně to odmítali, absolutně to nesouvisí žádnou předvolební kampaní. Bohužel se tomu nevyhneme.

Takže jste si prostě jisti tím, že jste se nemohli stát obětí manipulace, o čemž by asi svědčilo i to, že těch zdrojů máte prostě rozhodně víc, než třeba dva, tři?
Tímto jsem si jistá jako máločím ve svém životě, protože ty ženy se absolutně navzájem neznají, v životě si nesdílely jakoukoliv zkušenost, kterou mají. Dokonce také nejsou všechny z Prahy. Opravdu ten rozsah je úplně různý. Jedná se o ženy různého věku, různého sociálního postavení, z různých kruhů. Není to jen ten případ Právnické fakulty, kde se o tom prostě vědělo. Bylo to opravdu veřejné tajemství. Lidé se obraceli na své akademické senátory, že jim to přijde nevhodné. Jsou to lidi, kteří přicházejí s naprosto rozličných sociálních prostředí a opravdu se neznají. U takového množství lidí je absolutně vyloučené, že by nás mohli jakkoliv napálit.

Já bych se s dovolením ráda zastavila u těch institucí, které jste zmínila. Protože Dominik Feri se, jako politik, veřejně aktivní člověk a předtím i student pohyboval v celé řadě oficiálních institucí. A řada těch svědectví, jak popisujete, zazněla na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde Dominik Feri studoval v letech 2015 až 2020. Někteří vámi oslovení respondenti v tom textu zmiňují, že to nevhodné chování bylo veřejným tajemstvím. A teď jste to říkala, že o nich měl vědět i akademický senát. Jak je možné, že univerzita nezasáhla, když o té věci mohla vědět?
On o tom nevěděl celý akademický senát, protože ty ženy se třeba obracely na studentské akademické senátory. A tady se nám znovu opakuje ta dynamika. Pokud ti lidi necítí úplně bezpečné prostředí, tak je jim třeba nepříjemné to dotáhnout až k děkanovi. Tam panovalo všeobecné povědomí o tom, že Dominik Feri je prostě největší hvězda Právnické fakulty, a dokonce se tam i objevují podezření na to, že lidi měli obavu, že je mu vedení třeba nakloněno a že se ty věci budou bagatelizovat. To je samozřejmě naprosto v rovině spekulací. Nicméně znovu připomínám, psychologicky ten efekt to hraje. Nám ti studentští senátoři potvrdili, že se to s několika ženami snažili opakovaně řešit, ale to téma se nikdy nepostoupilo dál. Instituce v České republice mají obecně řečeno extrémně nízkou vybavenost na řešení věcí týkajících se sexualizovaného násilí. Když si sama sebe zpětně vybavím jako studentku vysoké školy, myslím si, že by pro mě bylo velmi náročné najít třeba na té škole člověka, kterému bych se mohla svěřit s něčím takovým. Tam nejsou chráněná místa. Opravdu je to takový derivát toho, jak ta společnost funguje. Když jsme mluvili s děkanem Janem Kuklíkem, tak on nezávisle na tomto případu mluvil o tom, že uvažují o vytvoření institutu ombudsmana, který by tyto otázky řešil. Ale tam je asi důležité změnit celkovou atmosféru na těch školách, i v různých jiných institucích, aby tam bylo vytvořeno nějaké chráněné bezpečné prostředí a aby právě tyto případy nebyly bagatelizovány. Ale pokud se bavíme o tom, že je naprosto na každodenním pořádku nějaké osahávání, verbální ponižování, sexuální narážky vůči ženám, tak to samozřejmě potom ty ženy demotivuje, aby to hlásily na té institucionální rovině, protože mají pocit, že je to všude takové.

Jak v kontextu toho, že to nevhodné chování může být v České republice opravdu vnímáno jako běžné, vnímáte to, jak se Dominik Feri hned po zveřejnění článku zachoval? V úterý ještě během dne odstoupil z funkce poslance. Oznámil, že nebude kandidovat v podzimních volbách. Překvapilo vás to?
Musím říct, že mě osobně to překvapilo. Zároveň si myslím, že tam nešlo udělat nic moc jiného, zvlášť pokud jeho kampaň byla postavena na oslovování mladých voličů. My jsme tam měli třeba zveřejněný jeden příběh dívky ze střední školy, ke které se choval nevhodně, a myslím si, že to znevažovalo jeho důvěryhodnost. Vzhledem k těm možným obětem mi nepřijde vhodné rámovat to tak, jak to rámují někteří politici, že se zachoval jako „správný chlap“, že se zachoval dobře. Považuju to za opravdu to jediné, co mohl udělat. Přijde mi vlastně líto, že ze strany politických špiček – a bavíme se třeba i o politických stranách, které se snaží podporovat různé organizace, jako je Konsent, v tom, aby do zákona bylo zaneseno, že sex vykonaný za verbálního nesouhlasu druhé strany je znásilnění. Není tam tedy vůbec brán ohled na ty oběti a vlastně se říká, že Dominik Feri se zachoval správně, a takto se to i komunikuje. Myslím si, že je důležité to vnímat i z té druhé strany. Nemá být politickým vzorem někdo, kdo rezignuje v návaznosti na tak závažné svědectví.

Ještě se vrátím k tomu, co jste zmiňovala o tom popisovaném chování. Vy ho tam označujete třeba i za směs urážek ohledně vzhledu a intelektu a neskrývanou snahu dobývat a otevřený sexismus. To je věc, jak jsme se o tom bavili, která se v českém prostoru objevuje poměrně často. Nedávno jsme třeba viděli i komentáře ze strany prezidenta na adresu moderátorky v rozhovoru na Prima CNN, vzbudilo to velkou veřejnou reakci. Dá se říct, čím je právě tento případ teď už bývalého poslance Feriho podle vás výjimečný? Proč zrovna jeho případ bylo třeba popsat?
Nemohu říct, že ten případ bylo třeba popsat. Já jsem tu potřebu úplně neměla v tom smyslu, že bych si řekla: „Aha, tak musíme popsat jeho případ.“ Jen jsem chtěla ověřit, jestli se ty drby na internetu zakládají na nějaké pravdivé skutečnosti. A o to jsme se s Jakubem Zelenkou v uplynulé dny velmi intenzivně snažili. Ten případ je ale možná důležitý ale proto, že se jedná o opravdu vysoce postaveného českého politika, i když ne ve smyslu funkce, ale ve smyslu dosahu jeho působení. Jedná se o člověka, který je mnohými mladými lidmi brán jako ideál, jako vzor dobrého chování, jako vzor člověka, který je aktivní, který se zapojuje. To všechno je do jisté míry pravda. Ale na druhou stranu se ukázala tato svědectví. Jejich závažnost je, myslím si, i v kontextu sociálního kapitálu Dominika Feriho v České republice opravdu zásadní. A možná se tím trošku otevře i nějaká debata o tom, do jaké míry mohou takto privilegovaní muži ve veřejném prostoru zneužívat svého postavení, zneužívat své moci k tomu, aby jim po léta, řekněme, procházel takovýto typ jednání, který jsme popsali.

Jakou roli podle vás hraje skutečnost, že se všechno to, o čem se bavíme, odehrávalo v rámci generace, která se do velké míry už nebojí o sexuálním obtěžování mluvit? Odmyslím si to, o čem jsme se bavili, jakými traumaty procházejí oběti sexuálního násilí nebo sexuálního zastrašování, ale obecně se asi dá říct, že mladší generace k tomu tématu přistupuje jinak. Nehrozí tu riziko, že podobné obtěžující nebo dokonce násilné chování jiných významných, veřejně známých osob nikdy na povrch nevyjde, protože o nich prostě nikdo mluvit nebude?
To si vůbec netroufám říct. Pro mě je opravdu důležité nebavit se jen o tom, proč ty věci přišly až teď, ale jak je možné, že k nim docházelo. To je podle mě naprosto zásadní otázka, kterou si musíme položit. A myslím si, že poznámka k té mladší generaci je důležitá a relevantní, protože ti mladí lidi jsou skutečně socializováni úplně v jiném typu kultury, než si dokážeme představit. Jsou napojeni na mezinárodní kanály, běžně konzumují zahraniční literaturu, seriály, filmy. A právě třeba v současné filmové, seriálové produkci se toto téma velmi často otevírá, protože je opravdu nutné začít ho nějak popisovat, a to různými způsoby. Patří k nim i ten umělecký. Takže si myslím, že mladá generace je na to citlivější. I proto část té debaty vznikla právě v těchto kruzích. Nicméně, jak se ukázalo, tak bohužel stále tady panuje jistá nedůvěra k tomu, že ženám, kterým se něco nepříjemného dělo a opravdu to může být „jen“ snaha dostat se rukou do rozkroku, v uvozovkách jenom, a nevhodné šeptání do ucha, sexuální návrhy nebo nátlak přes zprávy, nebo i ty závažnější věci, které jsme popsali, tak je tady bohužel stále nastavena atmosféra strachu a obavy, že těm dotyčným to nikdo neuvěří. Tahle atmosféra vlastně tvoří tu největší bariéru, proč se o takových případech, především u slavných mužů, nedá bavit.