Nový šéf Ústavního soudu? Zeman chce vyvolat chaos a prodloužit si mandát, míní novinářka

Česko už pár týdnů řeší, a je to poměrně velká věc, zda by prezident Miloš Zeman mohl ještě před koncem svého mandátu jmenovat nového předsedu Ústavního soudu. A to v momentě, kdy ve funkci bude ještě stále ten stávající, totiž Pavel Rychetský. V neděli Zeman oznámil, že čeká na výsledek právní analýzy a teprve potom se rozhodne, jestli ke jmenování nového předsedy přistoupí, anebo ne. Výsledek analýzy už známe, nebo ještě ne?
Ještě neznáme. Původně ta analýza ani neměl být zadána, ale poté, co se to medializovalo, my jsme o tom napsali v Respektu, poté také Seznam Zprávy a začala se kolem toho vést nějaká diskuse, tak Hrad přistoupil k tomu, že chce mít v ruce nějaký argument, proč je to právně možné. Ačkoliv většina oslovených ústavních právníků říká, že to možné není.

Ale také někteří asi říkají, že to možné je, respektive to říká prezident Miloš Zeman. Argumentoval tak už pro ČRo, že se radil se třemi vedoucími představiteli české justice a dostal od nich kladnou odpověď na otázku, zda by k tomu kroku mohl přistoupit nebo ne. 

Pokud se novináři ptají některých lidí, ti říkají ne a Zeman se ptá asi jiných a ti říkají ano, můžete to učinit, tak jak tu situaci číst?
Já jsem zvědavá na ta konečná jména, která prezident Miloš Zeman oslovil. Protože do určité míry si myslím, že tady není spor o výklad ústavy. Logicky, ačkoliv nemusíte být odborníkem na ústavu, tak je jasné, že když máte pět let omezený mandát, tak nemůžete jmenovat někoho s půlročním odkladem. Protože kdybyste to dotáhli až do absurdní situace, tak můžete jmenovat za 10 let někoho jiného, protože teď jste prezident a můžete, ale máte tomu dát odloženou účinnost.

Část ústavních právníků, které možná Hrad oslovil, bude říkat, že si přečetla jedno ustanovení v ústavě a podle toho to je možné, protože to tam nikde není zakázáno. Ale to je nějaké textualistické vyložení si a interpretace ústavy, která se podle mě dnes na právnických fakultách neučí a nedává smysl, protože ústavu je potřeba chápat jako celek.  

A ten systém stojí na několika principech, jako je právě třeba princip vlády na čas, že vás lidé volí na určitý čas a během něj můžete využívat své pravomoce, ale nemůžete je využívat dopředu, protože tím pádem vyprazdňujete pravomoce svého nástupce. V tomto případě nové hlavy státu, kterou si zvolíme v lednu.

Takže pro mě to není spor o výklad ústavy, ale o to, kdo a jakým způsobem umožní Miloši Zemanovi tento krok udělat, ačkoliv je protiústavní.

Problém je v tom, že mandát Miloše Zemana skončí v březnu. Pavlu Rychetskému, současnému předsedovi Ústavního soudu, v srpnu. Miloš Zeman by tak dopředu jmenoval nového předsedu Ústavního soudu. A v tu chvíli bychom měli dva předsedy Ústavního soudu? Nebo prostě by doběhl mandát Pavlu Rychetskému a pak by nastoupil ten nový, jmenovaný ještě Milošem Zemanem už v době, kdy bude nová hlava státu?
To je dobrá otázka. Miloš Zeman se tímto krokem snaží prodloužit svůj mandát. I když skončí oficiálně v březnu, tak tím rozhodnutím se snaží prodloužit ho do srpna. Ale bude záležet na nové hlavě státu, ať už to bude prezident či prezidentka, jak se zachová. Jestli třeba akceptuje jméno Miloše Zemana, který někoho svého dosadí do čela soudu anebo řekne, že si dosadí svého. 

Každopádně to způsobí samozřejmě nějaký chaos, který bude potřeba vyřešit. Ale už dneska se někteří kandidáti na prezidenta k tomu vyjadřovali, že by takový krok nerespektovali, a že by si vybrali svého předsedu Ústavního soudu. Například Danuše Nerudová nebo Petr Pavel, což jsou dva ze tří hlavních favoritů prezidentské volby.

A třetím je tedy Andrej Babiš, abychom doplnili celou tu trojici kandidátů, kteří teď v předvolebních průzkumech vedou. To znamená, hrozí tu nějaké
ústavně-soudní schizma podle tebe?
Myslím si, že to je do určité míry cílem Miloše Zemana. Kromě jiných motivací, o kterých se třeba budeme bavit, tak je jeho snahou vyvolat nějaký chaos. A z toho chaosu je pak otázkou, co vzejde. A může z toho klidně vzejít nějaká ústavní krize, kdy se tady bude půl roku řešit, kdo je předseda Ústavního soudu a kdo není a jak se zachová jeho nástupce. 

Zmiňoval jsi Andreje Babiše a to si myslím, že je důležité říct, že on se k té otázce nevyjádřil. Do určité míry to je možná z jeho pohledu strategické, protože Miloš Zeman řekl, že ho bude volit v prezidentské volbě. Tak se třeba bojí, že by ztratil jeho podporu. Ale nechtěl to komentovat na žádné zaslané otázky ani když mu byla položena ta otázka v rozhovorech.

Když jsi říkala, že podle tebe nejde o spor o ústavu, tak v ústavě to je jak psané? Tam není žádná lhůta, to není nijak pevně ukotvené, co by prezident mohl a nemohl?
V ústavě je napsáno, že prezident jmenuje předsedu Ústavního soudu. A to je to jedno ustanovení, o které se ten výklad opírá. 

To je všechno?
To je všechno. Ale když čteme ústavní systém jako celek, tak prezident je volen na určitou dobu, tedy pěti let a může jmenovat předsedu ve chvíli, kdy se uvolní funkce předsedy Ústavního soudu. Takže nedává smysl jmenovat někoho půl roku dopředu. 

Typicky to probíhá tak, že se jmenuje předseda Ústavního soudu pár dní předtím, než skončí mandát současnému předsedovi anebo klidně až poté, co se ta funkce uvolní. Ale smysl tohoto ustanovení je, že se tím má vyplnit funkce, která je prázdná a ta momentálně není.

Co může být tou ambicí Miloše Zemana, že chce jmenovat dalšího předsedu Ústavního soudu?
Je dobré říct, že my to vlastně nevíme, protože Pražský hrad s námi nekomunikuje, neodpověděl na žádné otázky. A ta motivace nebyla vyřčená ani v rozhovorech, které Miloš Zeman dával například Radiožurnálu. Ale když budeme spekulovat, tak tam mohou být dvě až tři roviny určitých motivací Miloše Zemana. 

První bude osobní, kdy Miloš Zeman nemá dobré vztahy s Pavlem Rychetským už nějakou dobu. Oni si byli velmi blízcí, protože Rychetský byl součástí jeho vlád. Poté, když se stal předsedou Ústavního soudu, tak ze začátku se s ním Miloš Zeman radil, kdo má být na tom soudu. Ale v nějaký moment se ty vztahy zpřetrhaly. 

Pavel Rychetský přestal dostávat pozvánku na oslavy 28. října. A bylo to mimo jiné tím, že řekl, že původní plán odejít dřív z předsednického postu si rozmyslel, protože Miloš Zeman nechce jmenovat někoho, koho on vybral na předsedu Ústavního soudu a to byl Josef Baxa, bývalý předseda Nejvyššího správního soudu.

Tam si myslím, že byla hlavní rozepře mezi Milošem Zemanem a Pavlem Rychetským. A pak už se to jenom vyhrocovalo tím, že Pavel Rychetský jako předseda Ústavního soudu by sice měl být poměrně zdrženlivý v komentování veřejného dění, ale co se týče Miloše Zemana, tak to úplně neplatí. 

Kritizoval ho za jeho nerespektování některých ústavních zvyklostí či překračování ústavních pravidel. A také třeba po teroristickém útoku na muniční sklad ve Vrběticích Rychetský říkal, že výroky prezidenta, kdy on říkal, že je několik vyšetřovacích verzí apod., poškozují zájmy ČR. 

To už si myslím, že byla nějaká fáze, kdy Miloš Zeman a Pavel Rychetský k sobě už nemají žádný vztah. Pavel Rychetský říká, že spolu už velmi dlouho nemluvili.

Pro Miloše Zemana to může být nějaká snaha hodit do odkazu Pavla Rychetského nějakou bombu na závěr a říct - tak ty jsi tady budoval 10 let tento svůj ústavní soud, který je jednou z nejdůvěryhodnějších institucí v Česku, a já ti tady jmenuji někoho, s kým ty nesouhlasíš a vlastně si myslíš, že nemá být předseda Ústavního soudu.

Takže to může být osobní msta Pavlu Rychetskému?
Určitě si myslím, že tam nějakou roli může hrát. A druhá věc jsou nějaké nějaké mocenské motivace, ať už Miloše Zemana nebo jeho okolí. Protože hradní kancléř Vratislav Mynář je známý tím, že se snažil zasahovat do rozhodování nejvyšších soudů včetně toho ústavního.

Ústavní soud měl na stole několik případů, které se týkaly pražského hradu a hradní kancléř obcházel ústavní soudce, kteří tyto případy rozhodovali a ptal se, jak by měli rozhodnout.

A to trochu souvisí s tím, že předseda Ústavního soudu nemá úplně nedůležitou roli, protože on nastavuje tzv. rozvrh práce, podle kterého připadnou určitým soudcům určité případy.

Takže kdybychom měli hodně spekulovat, tak je možné, že nějaký budoucí předseda Ústavního soudu může chtít, aby nějakému ústavním soudci napadaly případy, které se týkají okolí Miloše Zemana, které samozřejmě čelí několika podezřením. 

A možná poté, až skončí Miloš Zeman na Pražském hradě, se některé kauzy s nimi budou otvírat a bude se spousta věcí analyzovat. Takže můžou skončit u Ústavního soudu a  někdo si tam může přát, aby byly rozhodovány…

…určitými soudci. Spekulace je taková, že by pak Miloš Zeman nebo jeho okolí mohlo zprostředkovaně ovlivňovat to, jací lidé budou řešit jaké kauzy týkající se třeba Pražského hradu.
Ano. Může tam být samozřejmě nějaká dohoda, že když někdo přijme takto funkci předsedy Ústavního soudu, ačkoliv je to protiústavní, tak že za to něco Pražský hrad může chtít.

Kdyby Miloš Zeman opravdu jmenoval před koncem svého mandátu nového předsedu Ústavního soudu, může to mít i takové následky, že by to třeba destabilizovalo českou justici? To je názor ústavního právníka Jaroslava Benáka, který vyslovil pro agenturu ČTK.
To souvisí s tím, co jsem se snažila naznačit, že předseda Ústavního soudu je poměrně důležitá role, ačkoli se to třeba zvenku nemusí zdát. Jedno je jeho působení navenek. On má být nějakým reprezentantem a symbolem Ústavního soudu. A to, k čemu se vyjadřuje nebo k čemu se nevyjadřuje, je poměrně důležité. Předseda Pavel Rychetský otevíral některá důležitá témata a snažil se komunikovat rozhodnutí, aby byla srozumitelná i širší veřejností. 

Ale pak je tam ta role dovnitř, která je mnohem důležitější, protože předseda Ústavního soudu může, jak už jsem říkala, určovat rozvrh práce. Dneska to funguje tak, že je nastaven elektronický systém, kdy předseda Pavel Rychetský nemá vliv na to, komu ta kauza napadne.

Je to hozeno prostě do toho systému a ten to někomu přiřadí. Ale je to nastavené Rychetského rozhodnutím, takže nový předseda Ústavního soudu si to může nastavit podle sebe a tam si myslím, že se dá hodně kreativně přemýšlet nad tím, jak se to dá zneužívat. 

Druhá důležitá pravomoc předsedy Ústavního soudu je to, že on může zahájit kárné řízení s jakýmkoliv soudcem Ústavního soudu. A to známe z Polska, že to je jeden ze způsobů, jak se zbavovat nepohodlných soudců nebo těch, kteří vás kritizují. 

Pak je tam ještě spousta takových vnitřních věcí, které jsou důležité. Předseda Ústavního soudu a místopředseda, kterého on si vybírá, třeba má kontrolu nad rozpočtem. Takže to, kolik kdo dostane jakých odměn, to, kolik kdo bude mít zaplacených lidí z rozpočtu Ústavního soudu, to je všechno, na co má předseda Ústavního soudu vliv.

A to může velmi zkomplikovat atmosféru na Ústavním soudu a zapříčinit to, že Ústavní soud, který tady má být pro lidi, má rozhodovat případy, které mu přijdou, bude místo toho řešit sám sebe a nějakou svojí vnitřní krizi.

Ústavní soud ČR je natolik důležitý, že on je tou poslední kontrolou kroků, které my můžeme považovat za zneužití nějaké moci třeba z politických pater. A to si myslím, že nakonec k destabilizaci ústavního systému může vést.

Strážce ústavy, který jí nerozumí?

Pojďme debatu posunout ještě o krok dál. Jako člověka, který by nakonec mohl být Zemanovým favoritem pro post nového předsedy Ústavního soudu, se skloňuje jméno Josefa Fialy, ústavního soudce, Kdo to je a myslíš si, že je reálné, že zrovna on by mohl být tím novým předsedou po Pavlu Rychetském?
On neodmítl, že by takovou nabídku, která by přišla z Pražského hradu, přijal. Neřekl to, ačkoli jsem se velmi snažila tu odpověď zjistit osobně, e-mailem i SMS. 

A jediné, co vlastně omezuje Miloše Zemana, je to, že to musí být někdo z Ústavního soudu, takže ze současných ústavních soudců. A ta pravomoc je jenom v jeho v rukou. Takže to ve výsledku záleží na tom, jestli ho Miloš Zeman bude chtít jmenovat a jestli to Josef Fiala přijme. 

Josef Fiala je na Ústavním soudu od roku 2015 a patří do druhé skupiny soudců, která už nebyla konzultována s Pavlem Rychetským. Takže kdybych to měla přehnat, tak to není jeho člověk, ale je to člověk, kterého si vybral Miloš Zeman.

A možná i z pochopitelných důvodů, protože o něm hradní kancléř Vratislav Mlynář v roce 2012, když byl předsedou Strany práv občanů, tzv. Zemanovců, tedy prezidentovy strany, tak o něm mluvil jako o možném kandidátovi na senátora. Nakonec z toho právě vyšla kandidatura na Ústavní soud. 

Je to člověk, který úplně nekomunikuje s médii, takže to si myslím, že by mohl být problém, i kdyby byl případný předseda Ústavního soudu. Ale především je problém v jeho rozhodovací činnosti, která budí otázky. Protože Ústavní soud rozhoduje nějakým způsobem, má tzv. precedenty, podle kterých by ty případy měly být pořád rozhodovány.

A právě Josef Fiala společně třeba s Radovanem Suchánkem často jdou proti tomu většinovému rozhodování, které už bylo nastaveno za posledních 30 let a třeba mění některé zásadní principy a obchází tím názory pléna, tedy většiny soudu. Takže to si také myslím, že by nemuselo úplně způsobit dobrou atmosféru na Ústavním soudu.

To znamená, že by byl předsedou nevyzpytatelným.
To si myslím, že určitě platí. Protože jeho argumentace, když on se odlišuje od dlouhodobé judikatury Ústavního soudu, není úplně extrémně propracovaná na to, aby se mohl odlišit. A zároveň je důležité zmínit, že on by byl v čele Ústavního soudu pouze dva a půl roku, protože mu vyprší desetiletý mandát. 

Těchto dva a půl roku bude velmi důležitých, protože během nich se na Ústavním soudu obmění 14 soudců z 15 a on jako předseda Ústavního soudu na to nemá oficiálně vliv, ale neformální vliv by na to tedy rozhodně mít mohl.

A pokud to Josef Fiala nepotvrdil, nevyvrátil, nemluví s médii, tak ostatní členové Ústavního soudu se už k tomu nějak vyjádřili? Jaká atmosféra teď je na Ústavním soudu panuje?
My jsme oslovili ústavní soudce, všech 14, protože momentálně není dojmenovaný poslední soudce za odešlou Kateřinu Šimáčkovou. A pět z nich se postavilo proti tomu, že to prezident Miloš Zeman může udělat. Což je poměrně bezprecedentní, protože ústavní soudci se z povahy své profese k veřejným věcem nevyjadřují. Takže to, že oni se vyjadřují, tak asi také vnímají nějaké potenciální nebezpečí pro tu instituci.

Zbytek to nekomentoval, ale nikdo z nich vlastně neřekl, že to je v pořádku. A všichni apelovali na to, že by to nikdo z těch ústavních soudců neměl přijmout, protože to trochu vypovídá o tom, jak ten člověk, který by to přijal, chápe ústavu, tedy respektive nechápe. 

A být předsedou Ústavního soudu díky tomu, že jste porušil ústavu tím, že jste se dostal do funkce protiústavně s odloženou účinností, o vás úplně nebudí nějaké povědomí, že velmi rozumíte ústavnímu právu.

Jak ty o tom teď mluvíš, tak si říkám, není možná tedy nasnadě dát hlavy dohromady a prostě ústavu nějakým dodatkem trošku poupravit, aby si ji už do budoucna i další prezidenti nemohli vykládat tak, jak chtějí? Aby byla přesná, aby tam byl dovětek “může jmenovat nového předsedu Ústavního soudu tři dny, čtyři dny před koncem mandátu toho stávajícího”.
Moje odpověď bude mít dvě úrovně, protože na jednu stranu si myslím, že je čas změnit ústavu, co se týče vztahu k přímo volenému prezidentovi. Ale spíše proto, že tehdy byla přímá volba zavedena na poslední chvíli. Nebyla úplně promyšlená co se týče celého politického systému.

Takže třeba dnes jeden z hlavních nástrojů, který má prezidenta držet v nějakých mantinelech, když se nám vymkne z rukou, je ústavní žaloba. Tu před přímou volbou bylo možné podat k Ústavnímu soudu pouze se souhlasem Senátu. A to už je nějaký zdvižený prst, který nad prezidentem vždycky visel, protože on je jinak neodpovědný trestně, přestupky, vlastně vůbec není odpovědný až na to, že má dodržovat ústavu. 

Ale po přímé volbě byla změněna na to, že je potřeba souhlas obou komor. A čistě z toho, jak politický proces funguje, je těžké najít stejnou většinu v obou komorách. Třeba poslanecká sněmovna je hodně závislá na prezidentovi, protože od něj vzniká vláda. Takže koho on jmenuje ministrem nebo premiérem, se odvíjí, mimo jiné, od toho, jaké má vztahy s prezidentem. 

Takže vlastně nedává smysl, abyste měli nějaký nástroj, který nikdy nemůžete reálně použít, protože nikdy neprojde a tím pádem se prezident cítí neohrožený a všemocný. Tak to je třeba podle mě jedna změna, která by stála za zvážení. 

Co se týče konkrétních lhůt, tak tam je problém toho, že ta ústava má dávat nějakou flexibilitu. Říct, že to má být do tří dnů, je prostě v něčem nepraktické, protože se vám může stát, že jste na zahraniční cestě a do tří dnů nikoho nejmenujete. A proto tam lhůty nejsou. A to je ta druhá rovina mé odpovědi, kdy si myslím, že by ani u Miloše Zemana možná žádné zpřesnění podmínek nepomohlo k tomu, aby on neporušoval ta pravidla. 

Takže ano, ústava by se měla změnit v tom, aby lépe bránila nějakým excesům, ale pokud ji nebudou chtít dodržovat a vykládat ji správně ti aktéři, kteří ji mají vlastně chránit a slibují, že ji budu respektovat, tak si myslím, že jakékoli zpřesnění ústavy ničemu nepomůže.

Abych to shrnul - měnit ústavu ano systémově. Ne kvůli Miloši Zemanovi.
Přesně tak. Samozřejmě nelze to odhlédnout od Miloše Zemana a jeho desetiletého působení. Nejde o to, že vy máte koukat na ústavu “Co kdyby byl znovu Miloš Zeman prezidentem?”.

Ale máte si říct, že možná nějaké nastavení, kdy ústava předpokládala, že aktéři ji budou spíše dodržovat, nebylo tak správné, pokud se bavíme o tom, že ji měníte a budeme volit prezidenta přímo, který bude mít pocit, že má mnohem větší legitimitu kvůli tomu, že ho volí miliony lidí. 

Ale naopak říct si, dobře, máme tento systém, kde jsou ty excesy, když tam bude sedět někdo, kdo je jako Miloš Zeman, protože občas někoho takového ČR zvolí, tak nastavit systém a pravidla tak, aby ke zneužití mohlo dojít jen v minimálních případech.

V podcastu byly dále využity zvuky z Frekvence 1.