‚Vlastenecké Spolu‘ se nekoná. Opoziční spolupráci pro evropské volby hatí ega, ambice i osobní spory
Z více koutů českého politického okraje se ozývá volání po společném postupu do červnových evropských voleb. K částečnému spojování dochází: Nespokojení Jiřího Paroubka půjdou s komunisty, Motoristé se Svobodnými nebo Trikolora s SPD. K široké frontě „vlastenců“, jak se sami nazývají, ale nedojde a do voleb s největší pravděpodobností půjdou roztříštění. A to pomůže sněmovní opozici ANO a SPD.
Politici i voliči národně konzervativních stran si roztříštěnost mimoparlamentní opozice sami uvědomují. Do prostoru „vlastenecké scény“ navíc nově vstupuje i hnutí Plán Česká republika na prvním místě!, které založil organizátor protivládních protestů Ladislav Vrabel.
Jeho bývalému souputníkovi, ambicióznímu předsedovi PRO Jindřichu Rajchlovi naopak z partaje již podruhé za poslední čtvrt rok odešla podstatná část straníků. I proto z těchto politických proudů zaznívají výzvy ke společnému postupu a netříštění sil. Široké „vlastenecké Spolu“ je ale i dle aktuálního vývoje takřka vyloučené.
„Kdybychom se podívali na historii stran tohohle typu, tak můžeme jít až do první republiky a bude to vypadat pořád stejně. Na jedné straně je tu velké množství lidí naštvaných na systém, které zároveň produkuje spoustu kvazivůdců,“ popisuje politolog a odborník na extremismus a krajní póly politického spektra Jan Charvát.
Komplikovaný vztah rozdílných populistů. Připravují se ANO a SPD na společnou vládu, nebo bojují o voliče?
Číst článek
K neustálé roztříštěnosti této skupiny lidí vede střet hněvu, ambicí a eg. „Často mají velmi podobné názory, ale kvůli osobnostním záležitostem nejsou schopni a ochotni spolupracovat,“ doplňuje odborník z Institutu politologických studií FSV UK.
Například šéfka KSČM Kateřina Konečná, která se o spojování vlastenců také snaží, jednání popsala takto: „Drtivá většina jednání ztroskotala na tom, že mezi opozičními představiteli panuje značná nevraživost. Ega některých aktérů jsou obrovská a možnost kompromisu, který ke spojení vždy potřebujete, je u mnohých tím omezena na minimum.“
V současnosti si tak každá skupina hraje na svém písečku a vypráví svůj vlastní příběh o „integraci vlasteneckých sil“.
Rajchlovo PRO
Straně PRO vedené právníkem a spoluorganizátorem velkých protivládních demonstrací Jindřichem Rajchlem se doposud nepodařilo přetavit podporu z ulic do vyšších preferencí v relevantních výzkumných agenturách.
Již od jara zůstává v průzkumech a modelech relevantních agentur v intervalu dvou až tříprocentní podpory.
Za posledních pár měsíců už má přitom PRO za sebou dva velké odchody. V létě spolupráci s ním rozvázal právní spolek Pro Libertate, který se zviditelnil bojem s proticovidovými opatřeními. PRO tak přišlo o polovinu vedení, včetně dvou místopředsedů Tomáše Nielsena a Ondřeje Svobodu.
Okamura může být v klidu. Rajchlova podpora se zadrhla a jeho PRO opustila polovina vedení
Číst článek
Na nedávném stranickém sněmu potom z PRO odešly dvě celé krajské buňky – jihomoravská a jihočeská.
V minulosti k podobným exodům docházelo i u SPD a ostatně i vznik PRO se s jedním takovým odchodem váže. Rajchl svou nynější partaj založil poté, co na začátku loňského roku opustil Trikoloru.
Tyto odchody svědčí o tom, že ještě PRO není zcela usazenou stranou. „Dříve se pohybovala hlavně v populistickém prostoru, dále je zřetelné její pravicově konzervativní vymezení a je součástí českého politického okraje,“ popisuje Charvát. Sám Rajchl mluví o tom, že má strana národně konzervativní program.
Zatím poslední jihomoravský a jihočeský odchod z řad PRO vedla zdravotní sestra Petra Rédová, která s Rajchlem často jezdila na debaty s občany, na její stranu se postavil i Daniel Sterzik (bloger Vidlák), pravidelný vystupující na Vrabelových i Rajchlových protivládních demonstracích.
V otázce postupu do evropských voleb se Rajchl neshodl ani s advokátem Ondřejem Dostálem. Také on je častým vystupujícím na protivládních demonstracích, přestože ještě před volbami byl kandidátem Pirátů na ministra zdravotnictví.
Dostál neustále opakuje, že je třeba do voleb dohodnout společný postup ve formě „opozičního Spolu“. „Nechci kandidovat za subjekt, kde by mým voličům hrozilo, že propadnou hlasy kvůli nepřekročení pěti procent, a vyzval jsem k vytvoření volební koalice či koalic,“ popsal.
Komunisté
Odpadlíky ze své strany Rajchl osočil z plánované kandidatury do eurovoleb za komunisty. Rédová, Dostál i Vidlák měli dát přednost lepšímu místu na kandidátce. Rajchl přitom s KSČM sám bezvýsledně jednal o společném postupu.
Kandidaturu Rédové či Dostála za svou stranu vyloučila ovšem komunistická předsedkyně Konečná. Blogera Vidláka ale s sebou minulý týden přivezla do Havlíčkova Brodu. Ukazuje, že i ona má zájem o spojování s osobnostmi z „vlastenecké scény“.
Komunisté mají přitom pro evropské volby v příštím roce velké ambice. Jinak to ani být nemůže, europoslanecký mandát stranické šéfky Konečné je jejich jediným zastoupením ve vyšší politice, který straně zbyl. Na jeho obhajobu vyčlenili až dvacet milionů korun a snaží se do sebe integrovat menší politické proudy.
O personálním složení kandidátky už jednali, oficiálně jej představí spolu s programem až v prosinci. Název koalice STAČILO odkazuje na Konečnou často zmiňované heslo „Fialo, stačilo!“ a je otevřená spolupráci s dalšími osobnostmi z „levicových a vlasteneckých stran a hnutí“, jak popsala.
„Dělala jsem to s vědomím toho, že se, když dáme síly dohromady, konečně může podařit dostat nad pět procent roztříštěnou opoziční scénu a proniknout do Evropského parlamentu,“ popsala Konečná. Parlamentní opozici ANO a SPD nazvala „často impotentní a nevýraznou“.
Šéfka komunistů o spolupráci jednala se SOCDEM, Nespokojenými Jiřího Paroubka, ale i jednotlivci, jako např. Ladislavem Vrabelem.
Antisystémové hnutí letos zastínilo tradiční xenofobní populisty, píše vnitro ve zprávě o extremismu
Číst článek
„Jednala jsem také s Jindřichem Rajchlem a jakkoliv jednotlivá vyjednávání nekomentuji, udělám výjimku. Pan Rajchl vypustil za poslední týden neskutečně mnoho nesmyslů. V jeden den potvrdil, že se v rámci boje pokusíme dohodnout, aby mu to jeho sponzoři za dva dny de facto zakázali,“ popsala Konečná a Rajchlovo PRO nazvala Věcmi veřejnými 2.0.
Byť se na první pohled nemusí zdát logické, jak může mít KSČM nejblíže k národoveckým stranám na konzervativní krajní pravici, podle politologa Charváta je to tím, že už dnes její politika dávno nestojí na marxismu a třídním boji.
„KSČM je konzervativní, nacionalistická, autoritářská, proruská a protisystémová. Levicovost v ní zbyla v ekonomické oblasti, tu už ale nevnímají jako klíčovou. Hodně akcentují i boj proti globalismu, což lze chápat i jako návrat k nacionalismu,“ vyjmenovává, v čem všem se komunisté s národně konzervativními radikály shodnou.
„Nejsme v situaci, kdy by byly namístě spory mezi levicí a pravicí, to teď není důležité,“ potvrzuje Konečná.
Vrabelův ‚Plán‘
Ke komunistům to láká i zmíněného Vrabela, kterému letos v říjnu snížil soud za šíření poplatné zprávy desetitisícový peněžní trest a zrušil původně udělenou podmínku. Vrabel před rokem ve videu uvedl, že chce česká vláda zaútočit na Rusko jadernými hlavicemi, čemuž se věnovala i Ověřovna! iROZHLAS.cz.
Odmítače islámu, covidu a pomoci Ukrajině vždy pojil odpor k Západu, vysvětluje odborník na extremismus
Číst článek
Letošní 17. listopad oslavil založením svého politického hnutí Plán Česká republika na 1. místě! Při té příležitosti také vyzval k široké koalici vlasteneckých stran pro eurovolby v čele s SPD a komunisty.
Do okruhu těchto stran počítá i Trikoloru, Svobodné, Alianci národních sil ČR vedenou europoslancem Hynkem Blaškem (ex-SPD) nebo Volný blok, naopak strany Přísaha a PRO ne, protože neprosazují odchod z EU a NATO.
Lídrům těchto stran chce Vrabel poslat dopis, aby spojenectví během adventu zvážili. „Jedině tak máme šanci na úspěch,“ vyzývá.
Dilema Svobodných
Ve specifické situaci jsou i právě zmínění Svobodní. Do minulých sněmovních voleb kandidovali spolu s Trikolorou a Soukromníky. A hlavně za spolupráci s Trikolorou se letos v lednu dokonce veřejně omluvili.
„Hnutí Trikolora se v posledních měsících programově transformovalo natolik neslučitelně s naší stranou, že naše tehdejší spojení poškozuje značku Svobodní,“ uvedli v prohlášení, kde jim také vyčetli podporu Andreje Babiše (ANO) ve druhém kole prezidentských voleb. „Tuto zkušenost bereme jako ponaučení do příští politické práce, kterou chceme hájit pravicové a demokratické principy.“
Z blšanských chmelnic na zaplněný Václavák. Rajchlova minulost je plná kontroverzních vazeb
Číst článek
Na jedné straně se tak straní spolupráce s SPD či Trikolorou, na druhé straně kritizují vládu, zejména s výhledem na odlákání části voličů ODS, kteří mohou být nespokojeni s nedostatkem prosazovaných pravicových řešení.
Ve společenských otázkách se Svobodní se zbytkem národně konzervativních či vlasteneckých stran shodnou, nechtějí manželství pro všechny, bojují proti zákazu spalovacích motorů a jsou i proti Evropské unii. Říkají, že je nereformovatelná, proto chtějí do jejího „soukolí sypat písek“.
Do červnových eurovoleb Svobodné povede jejich předseda Libor Vondráček. „EU se salámovou metodou změnila z dobré myšlenky na centrálně řízený moloch, který ukrajuje svobody občanům a suverenitu státům. Eurovolby 2024 jsou velkou příležitostí zvolit takové europoslance, kteří proti tomu budou dělat to jediné, co mohou. Je třeba zvolit ty, kteří budou sypat písek do soukolí,“ vyhlašuje.
O dalších místech na kandidátce ještě straníci rozhodují. O druhé místo se například uchází neúspěšný kandidát z lednové prezidentské volby Karel Diviš. Kromě něj se ke Svobodným na sněmu 13. listopadu přidala i ekonomka Markéta Šichtařová.
Na rozdíl od ostatních zmíněných stran Svobodní tolik nedbají na konzervativně-liberální/progresivní dělení, ale stále zdůrazňují pravolevou osu jako tu klíčovou.
„Jejich pozici, že naše problémy spočívají v tom, že neděláme pravici a kapitalismus dobře, zastává miniaturní skupina lidí, která je úplně mimo realitu. Ostatně tyto názory mají od svého vzniku a celou dobu byli hluboce přesvědčení, že jsou stranou, která převezme naštvané voliče ODS, ale nikdy se to nestalo,“ říká politolog Charvát.
Na účast ve „vlasteneckém Spolu“ se Svobodní netváří. „Rozhodně nemáme v plánu dělat jakoukoliv širokou koalici se stranami, který by se nedokázaly ani samy definovat jako pravicové,“ říká s tím, že je „zdrcující sledovat“ úbytek pravicových politiků a myšlenek a to prý žádná „beztvará koalice“ nevyřeší.
I tak se ale Svobodní baví o spolupráci s menšími subjekty jako jsou Soukromníci, Konzervativní strana, Tea Party (frakce v ODS), Česká pravice. Blízko je spolupráce Svobodných se stranou Motoristé sobě. Podporu jim vyjádřili i právníci dříve spojení s PRO Tomáš Nielsen a Ondřej Dostál.
Silní hráči ANO a SPD
Nejsilnějším „vlasteneckým“ či národně konzervativním subjektem i po eurovolbách ale nejspíš zůstane hnutí SPD, které do nich půjde posílené o Trikoloru a pravděpodobně s triem lídrů Ivan David (SPD), Zuzana Majerová (Trikolora) a Petr Mach (ex-Svobodní, dnes SPD).
Fiala z SPD: Nemůžeme se zříkat vládní odpovědnosti, náš nejbližší koaliční partner je hnutí ANO
Číst článek
Problémem pro protiunijní strany může být motivace jejich voličů přijít k eurovolbám. „Že nemají rádi Evropskou unii, zároveň může vést k tomu, že spousta jejich voličů k těmto volbám vůbec nepřijde,“ upozorňuje Charvát. S tím počítá i předseda SPD Tomio Okamura, který pravidelně na svých sociálních sítích upozorňuje, že je třeba k volbám přijít a vystavit vládě účet.
Na vlně odporu proti vládě se poveze i kampaň hnutí ANO, které se nejpozději od prezidentských voleb o voliče radikálů také uchází, jak iROZHLAS.cz dlouhodobě píše.
Obě sněmovní opoziční hnutí dlouhodobě stojí o hlasy lidí, kteří chodí na protivládní protesty. Za SPD na nich řeční poslanec Jaroslav Foldyna, představitelé ANO mluví o tom, že pod pódiem stojí i jejich nespokojení voliči.
„I radikálnější voliči si nakonec možná řeknou, že když vidí roztříštěnou ‚vlasteneckou scénu‘, ve strachu z propadnutí hlasů nakonec zvolí jistotu, kterou jsou ANO a SPD,“ uzavírá politolog Charvát.
