Máme jen jediný pokus. Vodní záchranář a pes si musí vždy rozumět, spolupráce je založená na důvěře
Jejich zásahy možná znáte z filmů, ale psí vodní záchranáři působí i v jižních Čechách. Základnu mají v kempu Modřín u přehrady Lipno, odkud vyjíždějí, kam je potřeba. Co musí při záchraně z vody umět pes a co člověk? Na to odpověděly kynoložka a záchranářka Jana Mášková a předsedkyně Vodní záchranné služby Českého Červeného kříže České Budějovice Šárka Bráchová.
Spolupráce člověka a psa je založená hlavně na důvěře. „Psovod a pes si musejí věřit, musejí se na sebe spolehnout, protože v tomto případě nemáme druhý pokus. Vždycky jde o to, aby se zásah povedl napoprvé. A pokud si ti dva ve vodě nerozumějí, může to znamenat fatální problém,“ upozorňuje Jana Mášková.
O výcviku psího vodního záchranáře nemluví jako o cvičení nebo tréninku. „My spíš od prvopočátku budujeme vztah a důvěru. Psovod a pes dělají všechno společně. Mají společné zážitky, dělají to, co je baví, a tím utužují vztah. Během toho se přidávají další dovednosti. Plavou spolu, hrají si ve vodě, přidávají další prvky výcviku, pejsek se například učí tahat paddleboard, spolupracovat s dalšími členy týmu,“ líčí.
Pes musí podle Jany Máškové vědět, že dělá správnou věc. „My nemáme možnost psa ve vodě odměňovat a hlavně v něm potřebujeme rozvíjet instinkt záchrany. Pes to nedělá pro pamlsek, ale proto, že tam chce jít s námi a chce pomoci svému člověku vyřešit tu situaci. To, že dostal lidi na břeh, je pro něj největší odměnou,“ říká.
Komunikace gesty
Vodní záchranáři využívají sílu psů jako motor. Psi také umí vzít tonoucího za ruku, přitáhnout lano a podobně. Kromě slovních povelů se záchranáři se zvířaty dorozumívají gesty.
„Člověk a pes jsou na sebe zvyklí a rozumějí si. Gesta, která používáme na souši, se od těch na vodě neliší. Pejsek pochopí i prosbu očima,“ dodává Jana Mášková.
Také na lidského člena tandemu jsou kladeny jisté nároky. Kromě toho, že musí umět výborně plavat a musí si osvojit záchranářské dovednosti, se nesmí bát psů. Podle Šárky Bráchové se totiž využívají opravdu velká plemena.
„A potom také musí člověk vědět, jak pejskovi ve výcviku pomoci, jak mu ho nekomplikovat. Správný figurant je nezastupitelný v tom, aby se pes naučil záchraně tak, jak má, a v ostré akci toho dokázal využít,“ doplňuje Šárka Bráchová.
Celý rozhovor s Janou Máškovou a Šárkou Bráchovou z vodní záchranné služby si poslechněte v audiu nahoře.
Spolupráce člověka a psa je založená hlavně na důvěře. „Psovod a pes si musejí věřit, musejí se na sebe spolehnout, protože v tomto případě nemáme druhý pokus. Vždycky jde o to, aby se zásah povedl napoprvé. A pokud si ti dva ve vodě nerozumějí, může to znamenat fatální problém,“ upozorňuje Jana Mášková.
O výcviku psího vodního záchranáře nemluví jako o cvičení nebo tréninku. „My spíš od prvopočátku budujeme vztah a důvěru. Psovod a pes dělají všechno společně. Mají společné zážitky, dělají to, co je baví, a tím utužují vztah. Během toho se přidávají další dovednosti. Plavou spolu, hrají si ve vodě, přidávají další prvky výcviku, pejsek se například učí tahat paddleboard, spolupracovat s dalšími členy týmu,“ líčí.
Pes musí podle Jany Máškové vědět, že dělá správnou věc. „My nemáme možnost psa ve vodě odměňovat a hlavně v něm potřebujeme rozvíjet instinkt záchrany. Pes to nedělá pro pamlsek, ale proto, že tam chce jít s námi a chce pomoci svému člověku vyřešit tu situaci. To, že dostal lidi na břeh, je pro něj největší odměnou,“ říká.
Komunikace gesty
Vodní záchranáři využívají sílu psů jako motor. Psi také umí vzít tonoucího za ruku, přitáhnout lano a podobně. Kromě slovních povelů se záchranáři se zvířaty dorozumívají gesty. „Člověk a pes jsou na sebe zvyklí a rozumějí si. Gesta, která používáme na souši, se od těch na vodě neliší. Pejsek pochopí i prosbu očima,“ dodává Jana Mášková.
Také na lidského člena tandemu jsou kladeny jisté nároky. Kromě toho, že musí umět výborně plavat a musí si osvojit záchranářské dovednosti, se nesmí bát psů. Podle Šárky Bráchové se totiž využívají opravdu velká plemena.
„A potom také musí člověk vědět, jak pejskovi ve výcviku pomoci, jak mu ho nekomplikovat. Správný figurant je nezastupitelný v tom, aby se pes naučil záchraně tak, jak má, a v ostré akci toho dokázal využít,“ doplňuje Šárka Bráchová.
Celý rozhovor s Janou Máškovou a Šárkou Bráchovou z vodní záchranné služby si poslechněte v audiu nahoře.
