Rodná čísla jsou určena k zániku, tvrdí datový novinář. Proč mohou stresovat a kdy skončí?

Matěj Skalický mluví s Janem Cibulkou, datovým novinářem ČRo

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

11. 7. 2022 | Praha

Svízel rodných čísel. Co všechno je z nich možné vyčíst? Čím a komu mohou ublížit? Jak moc komplikují život? A jaký identifikátor má rodná čísla do budoucna nahradit? To všechno zjišťoval datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka.

Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Jaroslav Pokorný 
Rešerše: Zuzana Kubišová, Zuzana Marková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Co všechno se dá vyčíst z rodného čísla?
Když se na to rodné číslo podíváš, tak kromě toho, že je tam k dispozici datum narození, tak je tam i informace o tom, jaké má člověk pohlaví při narození. Nebo respektive jaké mu bylo určené biologické pohlaví, protože ženy mají k měsíci narození přičtenou padesátku.

To znamená, že když vezmeme moje rodné číslo 931105, takto začíná, tak 11 i měsíc narození. Kdybych byl žena mám tam 61…
Přesně tak.

No a jaký problém tohle může způsobovat, pokud nějaký?
Ten problém není v jejich existenci, ale v tom, že se začala používat poměrně plošně. Vlastně jako jednoznačný identifikátor osoby. A děje se tak nejen ve vztahu k nějakým státním agendám. Rodné číslo je vlastně věc, kterou tady máme od roku 1946. Původně byla zamýšlena jako identifikace člověka pro účely zdravotního pojištění. Nicméně od té doby se to rodné číslo jaksi začalo používat plošně, nejen v těch státních agendách, ale často i v nějakém soukromo-právním styku. Typicky, když nám platili rodiče obědy ve škole, tak se používalo rodné číslo jako variabilní symbol. To znamená, že ty informace, které se z toho rodného čísla dají vyčíst jsou vlastně k dispozici na velkém množství míst.

Což pro spoustu lidí může být minimálně nepříjemná informace...
Může to být diskomfortní. Já jsem se vlastně v článku, který jsem teď chystal, věnoval tomu, jaký dopad toto má konkrétně na lidi, kteří jsou transgender.

A jak ses vlastně k tomu tématu vůbec dostal, jak tě napadlo o tom psát?
On se tady tomu tématu teď vlastně věnoval Ústavní soud nadvakrát. Na konci loňského roku a teď znovu opakovaně, kdy řešil žádost stěžovatelky, která právě u soudu prohlásila, že se cítí nebinární. To znamená ani jedno z těch pohlaví - muž, nebo žena. Nicméně, že žádá, aby jí bylo přepsáno rodné číslo do ženské varianty. To znamená, chtěla, aby dostala nové rodné číslo a aby k tomu měsíci byla přičtena ta padesátka. Ústavní soud toto odmítl.

Soudkyně zpravodajka Milada Tomková řekla, že pokud by soud stěžovateli vyhověl, otevřelo by to otázku vzniku třetího pohlaví. (Regiony, 21. 6. 2022)

“... v českém jazyce nemáme vlastně ani přiléhavý název pro jiné pohlaví než mužské a ženské. Ale vyhovění tomuto požadavku by znamenalo, že by neutrální pohlaví v České republice mělo být zavedeno.” (Tomková na rozhodnutí pléna, 31. 3. 2022) 

 

Jak jsem říkal, zabýval se tím dvakrát. Nejdřív se řešila otázka, zdali je vůbec konformní tuto změnu pohlaví ve státních evidencích podmiňovat chirurgickou sterilizací, což je to, jak to nyní stanoví zákon. Soud se na tom velmi zajímavě rozštěpil, protože nakonec to rozhodnutí soudu psala menšina, což je velmi neobvyklá situace, kdy se Ústavní soud rozštěpí tak, že většina toho pléna, ale jenom o jednoho soudce, tak chce vlastně dát tomu stěžovateli nebo té stěžovatelce za pravdu.

A proti je ta menšina, která ale má jenom o jednoho soudce méně a pak se ta stížnost automaticky zamítne. Ale to rozhodnutí píše právě ta menšina, která tím svým, řeknu, pasivním odporem vlastně prosadí to, že ta stížnost není úspěšná. To nastalo i tady v tom případě a Ústavní soud ale i tehdy řekl, že sice není samo o sobě protiústavní, že se ta informace o nějakém biologickém pohlaví v ČR sbírá a kóduje do rodného čísla, že ji stát nějakým způsobem eviduje. Ale že je velmi problematické, že to rodné číslo se používá plošně. To znamená, že často člověk musí ty informace, minimálně věk a informaci o pohlaví při narození, tak musí sdělovat různým subjektům prostřednictvím rodného čísla.

Pojďme teď popořadě. Ty jsi zmínil jednu zajímavou informaci a to, že v ČR je úředně uznaný transgender člověk jenom ten, který podstoupí operaci…
Takto, úředně uznaný. Ke změně úředního pohlaví tak, jak je evidováno ve státních databázích, tak, jak je evidované v cestovních dokladech, na občanském průkazu a tak, jak je evidované v rodném čísle, je možné přistoupit jenom v případě, že ten člověk podstoupí operativní změnu pohlaví, která je v Česku ze zákona definovaná jako sterilizace. To znamená odstranění reprodukčních orgánů, odstraní jejich reprodukční funkce.

Což ale není krok, který patrně podstupují všichni, kteří se necítí být v těle, ve kterém se narodili…
My jsme se snažili zjistit, jaká část osob v Česku, které jsou transgender, podstupuje tu operaci. Samozřejmě to, kolik lidí se necítí v pořádku ve svém těle, to nemáme, jak zjistit. Ale minimálně víme z národního registru hrazených zdravotních služeb, který vede Ústav zdravotnických informací a statistiky, tak my jsme schopni zjistit, kolik osob tady v Česku podstupuje nějakou formu terapie.

Typicky třeba hormonální terapii právě v souvislosti s tím, že se identifikují jako transgender nebo že jsou transgender. Těch osob je něco přes 2000 a v ČR nyní v takto lékařské péči přibývá ročně dvě nebo tři stovky. Naopak když se podíváme na druhý konec toho pomyslného řetězce, to znamená do statistik ministerstva vnitra, které následně provádí tu úřední změnu pohlaví, to znamená vydání nového rodného čísla, vydání nových dokladů, tak to jsou desítky osob ročně. Je to něco málo pod stovku. To znamená, že je tam vidět, že velká část těch osob, které jsou transgender, tak nakonec k té operaci z nějakého důvodu nedojdou.

Jak problematické pro ně potom je, že mají v občankách a kdekoli jinde uvedené vlastně rodné číslo, pakliže se cítí být ženami a mají tam to mužské? Anebo naopak…
Já jsem se bavil o tomto s Danou Skalyovou, což je mimochodem pseudonym, která prošla tranzicí, o tom, jak vlastně celý ten proces probíhá.

 “Ta časová osa začíná většinou tím, že si člověk uvědomí, že je opravdu transgender, že potřebuje projít tou tranzicí. A pak začíná horečnaté řešení, jak to udělat. Dostat se tedy k doktorovi, říct to nejbližším příbuzným, kamarádům…” (Dana Skalyová)

 

Ono to trvá několik let a během celého toho procesu má člověk v dokladech ten, řeknu, nesprávný gender, to nesprávné pohlaví. I ve chvíli, kdy už nějakou dobu podstupuje tu hormonální terapii. To znamená, že je vlastně veřejností vnímaná přesně tak, jak vnímá ona sama sebe. To znamená jako žena.

Ale v tu chvíli stále ještě měla po poměrně dlouhou dobu v dokladech to mužské pohlaví uvedené. Což vedlo k různým nedorozuměním. Typicky třeba když ji průvodčí vyloučil z přepravy, z vlaku, s tím, že falšuje doklady, že má prostě falešný doklad. Protože před sebou viděl prostě mladou ženu, ale podle dokladů mělo jít o muže. Další situace samozřejmě vzniká ve chvíli, kdy se člověk musí někde legitimovat. Tak to pohlaví sděluje, nebo to úřední pohlaví sděluje, aniž by chtěl.

“Byl to vlastně rok a půl stresu, kdy jsem si opravdu plánovala, čím se budu kde prokazovat. A různě jsem si hledala obezličky, jak nikde neukazovat občanku, jak nikde neukazovat řidičský průkaz. Jezdila jsem strašně moc podle předpisů autem, aby mě nezastavila policie.” (Dana Skalyová)

 

To znamená, že aby člověk předešel podobným situacím, a to ať jen nedorozuměním, nebo třeba i nějakým transfóbním výlevům člověka, který to prostě takovým způsobem zjistí, tak to znamená začít se omezovat v běžném životě. Vyhýbat se typicky situacím, kdy se člověk musí legitimovat. Což je třeba změna práce, změna pracovního poměru. Protože ve chvíli, kdy to člověk udělá, tak se bude muset identifikovat novému zaměstnavateli jako transgender, logicky, protože někdo bude mít otázky u těch dokladů. Jsou to takové věci jako cestování do zahraničí, obyčejná dovolená, kdy zase člověk bude muset vysvětlovat ten svůj doklad,

 “Nikdy nevíte, na koho narazíte. Existujou lidi na úřadech, na různých jiných institucích, v bankách, který jsou úplně v pohodě. A jindy narazíte na člověka, který vám to dá s odpuštěním sežrat.” (Dana Skalyová)

 

jsou to i vlastně takové drobnosti jako návštěva pošty, vyzvednutí balíčku.

A vůbec placení účtu, protože jako variabilní symbol se používají ta rodná čísla doteď…
Ano, děje se to poměrně často. Zajímavé na tom je, že zákon o evidenci obyvatel, který nějakým způsobem upravuje používání rodných čísel, tak sám říká, že pokud použití rodného čísla není stanovené ze zákona, typicky třeba v bankovním styku, tam to v některých případech ty banky opravdu ze zákona sbírat musí, tak člověk může odmítnout poskytnutí rodného čísla, že tě k tomu prostě nikdo nemůže nutit.

No, já jsem si vždycky myslel, že to je citlivý osobní údaj…
Přímo citlivý osobní údaj to není. Ty jsou vyjmenované nějakým způsobem GDPR. Dneska už ani nemáme ty citlivé, je to ta zvláštní kategorie. Nicméně to, že to rodné číslo má nějaké speciální postavení, tak se právě projevuje tím, že je to jeho používání upravené v nějakém jiném zákoně, v tom zákoně o evidenci obyvatel. Takže tam platí, že člověk by měl mít právo odmítnout poskytnout rodné číslo ve chvíli, kdy k tomu není zákonný důvod. Nicméně právě třeba při výměně zaměstnání k tomu zákonný důvod je.

Protože to rodné číslo se používá právě v rámci různých sociálních evidencí ve vztahu ke státu a tam ho člověk opravdu sdělit musí. Druhá věc je, že se člověk často prokazuje občanským průkazem v situaci, kdy nejsou potřeba všechny ty informace z toho občanského průkazu. Dám příklad. V restauraci nepotřebují vědět, jak se jmenuješ, ani jakého jsi pohlaví, a kde máš trvalé bydliště. Tam jediná informace, kterou ten hospodský potřebuje vědět je, jestli ti bylo osmnáct, aby ti mohl nalít. Ale tím, že člověk ten doklad pouští z ruky, tak prostě tyto informace poskytuje, aniž by to bylo potřeba.

Tak se nabízí otázka, proč se nepropisuje změna pohlaví do těchto dokladů v ČR?
Ona se propisuje, ale až úplně na konci celého toho procesu.

Proč se nepropisuje dřív? Proč to nejde změnit prostě tak, jak se zrovna cítím?
Ta úplně jednoduchá, alibistická odpověď je, protože zákon to tak stanoví. Zákon prostě počítá s tím, že ke změně tady těch informací, to znamená ke změně pohlaví a přidělení nového rodného čísla, dojde až po té operativní změně, ač jakoby těžko říct, jestli k tomu existuje nějaký legitimní důvod. I Ústavní soud, když se ze začátku zabýval stěžovatelkou, která tedy žádala tu změnu rodného čísla, tak se tady té otázce věnoval a snažil se najít momenty, kdy stát z nějakého důvodu potřebuje vědět, jaké biologické pohlaví ten člověk má. Ač se ten soud snažil poměrně, řekl bych, důkladně, tak těch momentů tolik nenašel. Jeden z nich, který tam byl právě zmiňovaný, je, že ženy mají nějaké úlevy podle zákoníku práce. Tuším, že je to zvedání těžkých břemen.

I tam bychom se samozřejmě mohli bavit o tom, jestli všichni muži automaticky uzvednou víc než všechny ženy. Určitě to tak není, že? A druhá věc, kterou tam Ústavní soud zmiňoval, je provádění prohlídek na policejních služebnách, kdy by ty prohlídky ze zákona měla provádět osoba stejného pohlaví. Na druhou stranu máme spoustu situací, kdy toto pravidlo jaksi neplatí, typicky třeba při poskytování lékařské péče. Taky tě nebudou ošetřovat jenom mužští doktoři bez ohledu na to, jak intimní ta choroba nebo ten problém, se kterým tam přijdeš, tak může být.

Pojďme si tedy teď hypoteticky představit situaci, kdy dojde k té sterilizaci, ukončení celého procesu změny buď z muže na ženu, nebo z ženy na muže. A i změny, tedy rodného čísla. Co s tím starým rodným číslem? Někde se ještě uchovává, archivuje? Dohledá někdo zpětně, že ta daná osoba podstoupila změnu pohlaví?
Ta osoba dostane v tu chvíli nové doklady. Ty doklady jsou na nové jméno, je tam nové rodné číslo, úplně jiné. V tu chvíli vzniká několik paradoxních situací. Jednak ten člověk nemá žádný, řeknu, úřední doklad o tom, že tu tranzici podstoupil. To znamená, že je problém pak třeba jednat s bankou nebo s dodavatelem energií, protože najednou má člověk doklady na úplně jiné jméno, na jiné rodné číslo. Vlastně jediné, co je v tom dokladu stejné, je datum narození a možná adresa trvalého bydliště, což samozřejmě k té identifikaci nestačí a logicky to narazí. Když jsem se bavil s tou Danou, tak ta říkala, že je často jednodušší prostě všechny ty smlouvy zrušit a založit je znova.

Protože často ani ta instituce nemá nějaký proces na to, aby jaksi propojila tu starou a novou identitu. Na druhou stranu ve chvíli, kdy se člověk od toho chce odříznout veřejně, od té staré identity, což je velmi častý případ a poměrně logický, tak v ČR to často není možné udělat dokonale. Tím důvodem jsou registry podnikatelů. A to jak živnostenského podnikání, tak i registry právnických osob. To znamená, pokud má člověk firmu nebo třeba nějaký spolek a je tam statutár, tak informace o něm jsou uvedené ve veřejných registrech, v těch kompletních výpisech, které si každý může jednak otevřít a jinak v ČR existuje celá řada firem, která tyto data jako permanentně stahuje a ukládá do nějaké historické databáze a následně je přeprodává.

Ve chvíli, kdy člověk projde změnou pohlaví a dojde k té změně jména, tak tato informace se do toho rejstříku zanese a je tam veřejně přístupná. Je tam vidět jaksi před tou tranzicí, během ní a po. A já jsem se bavil s ministerstvy, která ty rejstříky mají na starosti, to znamená jak ministerstvo spravedlnosti, tak ministerstvo průmyslu a obchodu a obě dvě vlastně odpověděla, že ano, že tato informace je tam veřejně dostupná a že není možné ji vymazat. Pokud ten člověk dál zůstává živnostník, tak ta informace tam je. Pokud by se kvůli tomu třeba rozhodl tu živnost zrušit, tak by ji musel mít zrušenou po dobu čtyř let. Protože teprve potom se ta informace vymaže z toho webu. Nicméně v té době už bude dávno uložená v celé řadě těch komerčních databázi.

To znamená, že tady vzniká i tento typ paradoxu, že pokud se člověk od své identity chce odříznout, tak ho vlastně stát nenechá. Ale na druhou stranu pokud potřebuje nějakým vybraným subjektům, osobám, firmám prokázat tuto kontinuitu s tou bývalou identitou, tak k tomu taky nemá vlastně žádný nástroj.

Vyjmenovali jsme tu hned několik problémů, které minimálně uvádějí transgender osoby do nepříjemných situací a tvoří jim problémy. Ty jsi řekl - jinak to nejde, stanovuje to zákon. Což je taková ta alibistická odpověď, když tě budu parafrázovat nebo citovat. Tak bude se zákon měnit? Vědí politici o těchto problémech transgender osob a problémech s tím, co všechno odkrývají naše rodná čísla a kde všude se používají?
Pokud trošku rozdělíme, tak co se týče té změny pohlaví a vlastně té vynucené chirurgické sterilizace, tak to je věc, která se ve sněmovně čas od času objevuje.

“Vítám tady mezi námi paní veřejnou ochránkyni práv a nyní už požádám paní Annu Šabatovou, aby zprávu plénu Poslanecké sněmovny uvedla. Prosím, máte slovo.”

“Navrhuji zrušit podmínku sterilizace pro úřední změnu pohlaví osob s transsexuální orientací.” (Poslanecká sněmovna 28. 6. 2018)

I teď máme sněmovní iniciativu, která s tím chce něco dělat. Jsme taky pod tlakem Evropského soudu pro lidská práva, který takovou praxi kritizuje. To znamená, že můžeme asi doufat, že se poslanci odhodlají tu povinnost ze zákona vyškrtnout. Samozřejmě už teď víme, že to naráží na nějakou konzervativní část sněmovny. To znamená, že je otázka, jestli se to třeba stane v tomto volebním období. Druhá věc je, že ve chvíli, kdy to neprojde, tak je velmi pravděpodobné, že zasáhne Evropský soud pro lidská práva.

Kterému se tedy nelíbí ta praxe v Česku...
Ano, který tu praxi už kritizoval v jiných zemích. To znamená, že se dá očekávat, že tu praxi bude kritizovat i u nás. Rodná čísla jsou dlouhodobě určená, řeknu, k zániku. Protože kromě toho, že komunikují informaci o pohlaví, komunikují informaci o věku, tak jsou navíc jedinečná, nedají se změnit třeba v případě, že dojde k jejich úniku. Takovou situaci jsme tady měli během covidu, kdy ministerstvo zdravotnictví spustilo systém na registraci k očkování ze začátku, kdy to bylo otevřené jenom pro seniory 80 plus, tak vyloženě hloupou programátorskou chybou posílali rodná čísla všech seniorů reklamní společnosti Google.

“Registrační systém na očkování kvůli chybě předával rodná čísla seniorů do zahraničí.” (Radiožurnál, 15. 1. 2021)

 

“Stát při registraci na antigenní testy používá systém, který spolupracuje se zahraničními reklamními společnostmi.” (Radiožurnál, 13. 1. 2021)

 

“Problém je, že součástí tady těch formulářů jsou i reklamní kódy společností Facebook nebo Google.”  (Plus, 13. 1. 2021)

 

“Co se mluvilo o tom, že posíláme Facebooku a Seznamu, to vůbec není pravda.” (ČRo Plus, 18. 1. 2021)

 

V takovou chvíli by bylo fajn, kdyby ten člověk mohl říct dobrá, mé rodné číslo někde uteklo, stalo se, já chci nové. Nicméně toto v Česku dnes nejde. To znamená, že to je další problém rodných čísel. A další problém rodných čísel je, že když dva nějaké různé spolu nesouvisející subjekty, třeba dvě firmy, získají něčí rodné číslo, tak následně toho člověka pak mohou bez jeho souhlasu propojit mezi svými databázemi. Říct ano, toto je jeden člověk. I když ten člověk k tomu nikdy nedal souhlas. A zase není to žádoucí, je to třeba za účelem nějakého nevyžádaného marketingu a podobně.

Takže se uvažuje o změně toho identifikátoru?
Je tady už nastavený mechanismus, který je tomu člověku schopen přidělit identifikátor, který je změnitelný, který se mění pro jednotlivé agendy, který se mění podle toho, kdo ho používá, tak, aby právě nebylo možné třeba toto neplánované propojování databází a podobně. To znamená, zjednodušeně řečeno, je tady na místě připravený nějaký nástroj nebo postup, jak vlastně identifikovat jednoznačně občany, aniž by tedy tam hrálo roli rodné číslo. Nicméně znamená to přizpůsobit velké množství různých státních a často i soukromých IT systémů. A proto je tady poměrně nízká ochota státu to udělat. To znamená, že v současné době první krok, který, řeknu, je nějakým způsobem nachystaný, tak je odstoupení z rodného čísla v občanských průkazech.

To znamená, že by se rodné číslo přestalo uvádět v občanských průkazech a tu roli jednoznačného identifikátoru by řešilo číslo toho občanského průkazu, což už tam dneska uvedené je. Když uteče, není problém o změně. Člověk si vymění občanský průkaz a za malý poplatek si může nechat vystavit na obecním úřadě nový občanský průkaz, dostane tam nové číslo. Toto u rodného čísla možné není a právě proto se řeší, že by se to rodné číslo vyškrtlo z těch občanských průkazů. Nicméně právě z toho důvodu , že veřejná správa stále tvrdí, že na to není připravená, tak se to odkládá. V současné době je to odložené na 1. 1. 2024.

Ale aspoň tady tedy nějaký plán je. Nicméně chápu-li to správně, namísto toho, abychom měnili nebo dovolili měnit ta čísla, tak je buď nebudeme uvádět na tolika místech, a paralelně budeme přemýšlet nad systémem, jak je úplně vyřadit ze systému…
Pokud by prošla zákonná úprava, že by došlo k vyškrtnutí nucené sterilizace, tak by bylo možné provádět změnu pohlaví za nějakých jiných, mírnějších podmínek. Asi nejschůdnější cesta by byla ve chvíli, kdy by bylo možné změnit úřední pohlaví ve státních databázích na základě potvrzení od sexuologa, na základě nějaké lékařské zprávy. Samozřejmě do budoucna se řeší, jestli třeba tu informaci o pohlaví z občanského průkazu nevyškrtnout úplně. Protože je otázka, k čemu vlastně potřebuje člověk občanským průkazem prokazovat své pohlaví.

K tomu už přistoupili někde v zahraničí?
V Německu to tak je. U nás to sněmovna řešila v minulém volebním období, ale myslím si, že to získalo podporu jenom Pirátské strany. Všechny ostatní sněmovní strany byly proti. Napříč celou sněmovnou. To znamená, že toto schváleno nebylo. Uvidíme, jestli se podaří vyškrtnout rodná čísla, jak jsem říkal, mělo by to být od roku 2024. Nicméně tím, že je to krok, který byl už opakovaně odkládaný, tak je otázka, jestli sněmovna opět nenačte pozměňovací návrh, který to opět odloží.

Tak mockrát díky, Honzo, že jsme toto všechno mohli probrat.
Rád jsem přišel.

Matěj Skalický

Související témata: rodné číslo, stres, GDPR, datový novinář, Jan Cibulka, Matěj Skalický, Vinohradská 12, podcast