Jsme ve srážkovém stínu Alp, což je velmi výjimečná záležitost, říká průkopník revitalizace krajiny
Sucho v hlubokých podzemních vrstvách pokračuje. Dostupnost vody se bude i v příštích letech zřejmě snižovat. Co vodu do krajiny vrací? Jaké nástroje máme, abychom si ji v krajině udrželi?
Na to, aby se voda dala co nejlépe udržet v krajině, je podle Michala Šperlinga ze společnosti Kořenovky.cz, která buduje kořenové čističky odpadních vod, tůně, jezírka či mokřadní střechy a záhony, důležité se na krajinu dívat komplexně jako na soubor lesů, polí, měst i komunikací. Každá tato složka krajiny přitom podle něj potřebuje jiný druh péče, která v ní vodu udrží.
V zemědělství je například problém špatné orby.
„Spousta polí se dnes pořádně ani neorá, ale jenom podmítá. Tím se vytváří nepropustná vrstva, kterou voda nemůže projít, a proto je nutné obnovit hlubší orbu. Je také důležité, aby se oralo ne po spádnici, ale po vrstevnici, aby voda, která na pole nateče, se do něj vsákla. Kromě toho všeho jsou na polích potřebné pásy, kam se voda může vsáknout, protože doteď se to dělá tak, že se doorává až k cestě a voda tak natéká na ni,“ vysvětluje Šperling.
V lese by se podle něj mělo nechat dřevo, které přispívá k přirozené obnově lesa, ale i k zadržení vody. Ve městech a komunikacích je podle Šperlinga nejjednodušší dělat propustnější povrchy, a podél cest budovat vsakovací průlevy nebo příkopy, což je zároveň nejlevnější varianta.
„Je nutné si uvědomit, že celá republika je opravdu ve velmi špatném stavu, zejména na zemědělském půdním fondu.“
Jiří Malík
Už zavedeným způsobem, jak udržovat vodu ve městech, jsou osázené střechy: když jsou dobře udělané, voda z nich nikam neodtéká.
„Pomáhají snižovat únik vody. Když jí je opravdu hodně, tak se tam dlouho zadržuje. Střecha ji pak delší dobu pouští, ale aspoň nevytváří špičkové průtoky v kanalizaci nebo v retenčních nádržích,“ míní Šperling.
Potenciál odpadních vod
Velký význam pro společnost by do budoucna mohla mít odpadní voda, která je ve městech k dispozici pravidelně, na rozdíl od vody dešťové, jejíž využití je nárazové.
„U odpadní vody je skvělé, že dokud vůbec nějaká voda bude, tu odpadní budou města stále produkovat a my si můžeme rozmyslet, co s ní budeme dělat. Například Izrael v současné době využívá 90 procent odpadní vody na zavlažování, na recyklaci třeba na splachování a jejich plán je využívat sto procent,“ říká Šperling.
Připomíná, že v Česku bude stále sušeji a co nám nenaprší, to mít nebudeme. Otázka využití odpadní vody bude proto čím dál důležitější. Odpadní vodu lze také velmi dobře vyčistit na místě a následně ji využít. Proto by se do budoucna její potenciál mohl začít uplatňovat mnohem více.
„Lze ji vyčistit například formou kořenové čistírny, mokřadní střechy nebo mokřadního záhonu. Pak je možné ji vrátit zpátky do domu na splachování, a zároveň se taková voda dá použít na závlahu zeleně, střech a fasád,“ vysvětluje Šperling.
Zemědělská půda v nouzi?
S možnostmi zadržování vody v různých typech krajiny, o nichž se zmínil, souhlasí i Jana Moravcová, která řídí odbornou organizaci Beleco zaměřenou na ochranu přírody. Ta akcentuje rovněž meliorace.
Stromům v Karlových Varech pomáhají přežít vaky s vodou. Některé ale ani tak letošní sucha nezvládnou
Číst článek
„V ČR je instalován meliorační systém. Víme, že v současné době stát nemá úplný přehled o tom, kde všude meliorační systémy jsou a v jakém jsou stavu. Aby byla naše krajina znovu schopná zadržovat vodu tak, jak je jí přirozené, je potřeba provést detailní monitoring stavu a existence odvodňovacího systému plošně na pozemcích a poté zvážit, jestli je tam ten systém v současné době odůvodnitelný nebo využitelný,“ říká Moravcová.
Podle Jiřího Malíka, průkopníka revitalizace krajiny z Broumovska a odborníka na ochranu vod a říční systémy ze spolku Živá voda je nutné pochopit, že suchem nejvíc trpí zemědělská půda.
„Je nutné si uvědomit, že celá republika je opravdu ve velmi špatném stavu, zejména na zemědělském půdním fondu, a to je zároveň odpověď na to, kde vody zadržíme nejvíc. Rozhodně ne tím, že budeme zadržovat vodu z čistíren odpadních vod nebo na střechách,“ říká Malík.
Pršelo více, krajina to ale nepocítila
„I přesto, že letos pršelo více než v předchozích letech, stav krajiny stále není příliš dobrý,“ upozorňuje Ondřej Sedláček, biolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy z Katedry ekologie, který se také zabývá praktickou ochranou přírody. Důvodem je podle něj rozložení úhrnu srážek během roku.
„Já si vybavuji, že letos bylo docela dlouho sucho, a navíc to bývá v období, na které nejsme úplně zvyklí, a to je jaro. Vzpomínám si, že jsem se někdy koncem května nebo začátkem června procházel po jedné stepi v Praze a úplně pode mnou praskaly suché mateřídoušky, což je kytka, která vydrží strašně moc,“ tvrdí Sedláček.
Ochranu přírody platí z vlastních úspor. Neziskovkám chybí peníze, opustit už musely desítky lokalit
Číst článek
S ním souhlasí i Malík, s dodatkem, že je vše důležité vidět i v kontextu klimatické změny. S ní totiž došlo k narušení tzv. jet streamu, tedy tryskového proudění, a tím pádem i ke zlikvidování ustáleného proudění směru větru, který šel dříve od severozápadu a nyní jde od jihozápadu. Pokud vítr nese srážky, ve většině případů se zastaví o Alpy.
„Tímhle jsme se dostali do srážkového stínu Alp, což je v novodobé historii naprosto výjimečná záležitost. Jedna věc je ale daleko zásadnější, a to je, že nám ubývá i sníh. Ten nepadá tak, jak bychom potřebovali, a když už je, tak rychle roztává. To znamená, že i přehrady z tohoto pohledu ztrácejí funkci, protože hodně přehrad v ČR je z velké části situováno na sněhovou vodu,“ míní Malík.
Podle něj existuje mnoho dalších způsobů zadržování vody, které se zavádějí i v jiných zemích. Jde například o využití bílého asfaltu v Brazílii, které zmírňuje přehřátí a tepelný šok. Podle něj je však nutné začít více jednat.
„Musíme se opravdu probudit z toho, že jsme měli nějakou hydrologickou dostatečnost. Je nutné se také soustředit ještě na jednu věc, jíž jsou vertikální srážky, kterých bude zřejmě ubývat. Budeme muset vychytávat srážky horizontální. To znamená, že musíme dostat vzdušnou vlhkost na zem a to se nám podaří jedině tak, že zase budou desítky milionů nových stromů i ve volné krajině, aby se vlhkost vysrážela, a z lesů se tak zase staly chladničky a kropičky,“ dodává.
Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Martina Mašková.
